Demokracie chcípá na tupost
3. 10. 2017 / Bohumil Kartous
Autor obrázku: Jáchym Bohumil KartousJe úpln...2. 10. 2017
Ve Španělsku se znovu a znovu opakuje totéž heslo: "Nezávislost Katalánska je nemožná." Je absurdní slyšet takový argument v 21. století. Pokud jsme se měli něčemu naučit z politiky v tomto století, je to, že věci, které kdysi byly považovány za "nemožné" se teď dějí, píše z Barcelony Rafa Perez Bel.Opinion: Why Catalonia should be given a say on its future https://t.co/MroLbSNl4M #CatalanReferendum pic.twitter.com/v16i8utdm2
— Al Jazeera English (@AJEnglish) October 1, 2017
Španělská vláda reaguje na tyto touhy po nezávislosti defenzívně. Snaží se reagovat na situaci trestním stíháním a nikoliv politickým dialogem. Avšak Katalánsko má kulturní a historické argumenty pro nezávislost. Katalánsko existuje na mapě Evropy od roku 798.
Katalánci trpěli útlakem a úsilím je asimilovat po dlouhá staletí. Útlak byl nejhorší v 17. a v 18. století. Ještě v roce 1896 vydalo Ústřední ředitelství španělských pošt a telegrafů zákaz používat katalánštinu v telefonních rozhovorech. V roce 1900 zavedlo Španělsko zákon, podle něhož byla výuka katalánského jazyka protizákonná.
Avšak v roce 1931 ústava druhé španělské republiky uznala Katalánsko jako stát a katalánštinu jako oficiální jazyk republiky. Po vítězství generála Franca to skončilo. Franco se snažil zlikvidovat katalánské aspirace po nezávislosti a dělal to prostřednictvím útlaku,
Když byla r. 1978 obnovena demokracie, Katalánsko rychle získalo, v roce 1982, status autonomní komunity. Ale to bylo jen dočasné řešení a problém trvá. Španělský parlament odmítá debatovat o otázce Katalánska a nechce dovolit katalánskému lidu, aby rozhodl o svém vlastním osudu.
Katalánsko však může být nezávislý stát, aniž by bylo nepřátelské vůči svému španělskému sousedovi, s nímž sdílí příbuzenství a silné přátelství. Není správné, že Španělsko ignoruje vůli podstatné části katalánského obyvatelstva.
Diskuse