Jaké jsou nejpalčivější problémy české společnosti? Pojďte je pomoci shromáždit
26. 4. 2018 / Bohumil Kartous
Autor obrázku: Jáchy...Zásadní problém současnosti a budoucnosti ČR v několika číslech
18. 4. 2019 / Bohumil Kartous
Pokud se někdo skutečně pídí po kořenech toho, proč se v ČR
tak daří dezinformačním kampaním a proč tak velká část společnosti s pocitem
zadostiučinění raději neslyší, nevidí a se zápalem disidentů podporuje
sebedestruktivní hloupost politických a mediálních šmejdů, nelze se bavit o
nedostatku vzdělání či kritického myšlení. Pokud by šlo "pouze" o
informační negramotnost, řešení by bylo relativně jednoduché. Jenže lidé, kteří
se zuby nehty drží dezinformačních narativů a nechávají za sebe mluvit
intelektuální zoufalce, jejichž jedinou ambicí je dosáhnout pocitu společenského
přijetí za každou cenu, mají často velmi slušnou kognitivní výbavu. Jsou
schopni svůj blud obrnit proti ohrožení fakty a dekonspiracemi velmi pevně. To
tedy ale musí mít důvod. Tím důvodem je společensky smrtící rozvrat společenské
důvěry. Když se pak podíváte, jak se tento rozvrat projevuje v politické volbě,
propisuje se do něj velmi silně regionální nerovnost v ČR.
Ta je zachycena na snímku č. 78 této prezentace.
Z ekonomického hlediska není možné mluvit o České republice. Obrovská
koncentrace bohatství v Praze, která vytváří takřka dvojnásobek průměrného HDP
v EU na hlavu (!) staví do propastného kontrastu zbytek země: okolí Prahy a jih
spadající mezi tzv. středně rozvinuté regiony, což ovšem znamená podprůměr v
rámci bohatství EU a sever, zejména severozápad ve stavu relativní evropské
chudoby.
A tato vnitřní nerovnost v bohatství se bude s velkou
pravděpodobností zvětšovat. Často používám velmi zajímavou mapu vytvořenou
českým jazykovědcem Jakubem Marianem na základě dat z Eurostatu. Ta ukazuje, jak je to s koncentrací vzdělaných lidí v
jednotlivých evropských regionech. Na této mapě je velmi realisticky
vykresleno to, co je v parametru HDP na hlavu řečeno výše: v Praze masivní
koncentrace vysokoškoláků, v některých regionech jejich kritický nedostatek (a
pravděpodobný další úbytek). Lidé s vyšším vzděláním odcházejí ze severních
regionů ČR, úbytek je nejmasivnější v regionu Moravskoslezském (str. 6 zprávy o stavu regionů v rámci EU, která ovšem
zachycuje jen celkový počet, nikoliv proměnu sociodemografie obyvatelstva).
Kvalita vládnutí na severozápadě je v celkovém evropském
kontextu hodnocena v podstatě na úrovni balkánských zemí EU, severní část
Moravy je na tom jen o trochu lépe (interaktivní mapa v prezi formátu, část Quality of
government index). Právě to jsou regiony, kde jsou v současnosti u moci
lidé s extrémním citem pro destrukci budoucnosti ve střednědobém a dlouhodobém
horizontu. Hejtmani Vildumetzová a Vondrák (Ano) jsou největšími
proponenty omezení v přístupu ke vzdělání a vytváření levné pracovní síly pro
současnou poptávku montoven, jejíž perspektivu lze počítat v letech.
Je velmi pravděpodobné, že pokrytci, kteří v současnosti
zneužívají vnitřní rozpolcenosti ČR, budou poukazovat na v letech rostoucí HDP
napříč regiony. To je ovšem dáno těsnou ekonomickou vazbou na Německo, která
postupně ztratí svůj současný ekonomický potenciál, jak ukazuje detailní analýza PwC postavená na datech OECD týkající
se vlivu automatizace. Zejména regiony, které mají největší podíl
montoven (ty s nejnižší vzdělanostní strukturou) se propadnou oproti Praze
ještě výrazněji.
Česká republika potřebuje nutně střednědobá politická
řešení. Příkladem hodným pozornosti může třeba návrh na
decentralizaci státní správy poslance STAN Jana Farského. Nejde zdaleka
jen o symboliku, jde o to udržet v regionech lidi, kteří mají vzdělání a budou
do života v takových lokalitách vnášet odlišné kulturní prvky. Vedle toho je tu
naprosto, takřka zločinně zanedbaná konektivita, která by mohla umožnit, aby se
lidé z regionů typu Karlovarsko a Ústecko nestěhovali, ale díky snazší
dostupnosti centra z něj odváželi výdělek tam, kde ho získat nemohou. Zabránit
urbanizaci rozvinutých společností a vytváření velkých center nelze, lze ale
tímto způsobem nadprodukci centra dostávat tam, kde hrozí vylidnění.
Z dlouhodobého hlediska je ovšem třeba významně změnit způsob uvažování. V diskusi s Raimo Vuorinenem, jenž byl hostem konference Úspěch pro každého žáka, jsem se ptal na to, zda je finský vzdělávací systém tak dobře spravovaný proto, že ho společnost považuje za důležitou součást strategie přežití pod trvalým vnějším tlakem. Tuto hypotézu mi potvrdil. Češi si stále nepřipouštějí, že by takový vnější tlak a ohrožení existovalo. To pro velkou část této společnosti může znamenat ztrátu perspektivy. A mezi tím si těch pár procent nejbohatších připravuje rezervy v zahraničí pro případný exit svých rodin... Pokud se tedy nevzpamatuje střední třída a nezačne myslet na budoucnost v kontextu celé společnosti, bude to ona, kdo nejvíce ztratí. Jelikož bezprizorní už toho moc ztratit nemohou.
Diskuse