Věřím na radikalitu v čase otravy luxusem a impotence elit
7. 11. 2019 / Marek Beneš
Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous8. 11. 2019 / Boris Cvek
Na rozdíl od pana Beneše si nemyslím, že by za převažující letargii a zbabělost v naše státě mohl blahobyt. Mnohem blahobytnější státy jsou mnohem méně letargické. Vezměme si třeba německou Energiewende. Jak je možné, že se Němci do toho pustili?
Nebo uprchlíci: jak je možné, že německá kancléřka našla odvahu pomoci Maďarsku tím, že nechala do Německa přijít milion uprchlíků – a ještě řekla občanům: zvládneme to! Jak je to možné?
Myslím, že ten rozdíl je především v tom, jakou důvěru mohou mít Němci ve své elity, ve své politiky, soudy, univerzity, instituce. V Česku by jakákoli Energiewende skončila divokou rozkrádačkou (podobně jako fotovoltaika). Tunelem. A samozřejmě policie ani soudy by to nikdy nerozpletly. Odborníci by se nikdy na ničem neshodli.
Zrovna včera rozhodoval soud o tragédii ve Studénce. V roce 2008, ano už je to jedenáct let!, tam spadl most na projíždějící vlak. Zemřelo osm lidí, další byli zmrzačeni. Vyvstala otázka: kdo za to může?
Soud včera konstatoval, že na základě odborných posudků to nelze určit. A všichni obžalovaní byli osvobozeni. Ve 21. století nejsme schopni určit, proč došlo k té tragédii! Možná je ta kauza opravdu tak složitá a neřešitelná, že by si s tím neporadili ani bavorské soudy a bavorští znalci z bavorských univerzit. Ale při celkovém fungování našeho státu má člověk velmi silné podezření, že tomu je jinak.
V takové situaci politikům vlastně nezbývá mnoho jiného než xenofobie, fráze, pěstování strachu, cynismu a výsměchu těm schopnějším zemím na západ od nás. Proto se tak strašně bojíme a jsme tak strašně letargičtí, protože se bojíme ve skutečnosti vlastního státu.
Diskuse