Uštěpačnost? Ne. Cynismus. Na titulní stránce je mi vyčítána přílišná uštěpačnost popisek k fotografiím (převážně z 27. - 29. 12.). Nedivím se. Ony totiž nejsou popiskami - pouhou informací, ale subjektivním názorem, komentářem, svědectvím. Nabízí pohled pod pokličku, na odvrácenou stranu patosu a bezcharakterních her s city a citečky účastníků mítinků. Nastavuje zrcadlo manipulaci. Nabízí glosy, střípky, postřehy - mozaiku pocitů, kterým jsem se nedokázal ubránit v počátcích tohoto fotoseriálu. Jelikož většinu oněch politických i mediálních "scénáristů", "herců" i "režisérů" znám - mnohé ještě z dob studií, mnohé z té první "revoluce" (ve které jsem klíči nezvonil), mnohé z dob překabátění, mnohé z dob pozdějšího "Klondyku". Pamatuji si tehdejší gesta, tehdejší scénáře, tehdejší patos. Pamatuji si i tehdejší bezcharakterní a zištné manipulace, které jsou dnes vydávány za historii téměř čítankovou. Zažívám-li stejné (a stejně falešné, stejně lživé) argumenty znovu, vidím-li dnes heslo "Svobodné volby", slyším-li dnes dav skandovat "Svobodu, svobodu", nemohu se ubránit cynickému komentáři na adresu naivků, kteří se asi nikdy nepoučí. Nevadí. Píši do Britských listů, protože Britské listy se vždy vyznačovaly politickou neutralitou (či pluralitou), intelektuálním přístupem, nepodlehnutím a nezapojením se do manipulací, kritickým (někdy snad až přehnaně) odstupem. Nikdy nehrály "mainstreamové" mediální hry. Nikdy nebyly oblíbené a nikdy také nebyly servilní. V době, kdy mnozí opět podléhají emocím a slzí při pohledu na tisíce svíček, při táhlé melodii Luise Armstronga a brutálně manipulativním sestřihu zpomalených záběrů "hrdinných" "revolucionářů", tehdy se já stavím proti. Instinktivně, jako zvíře zahnané z prostoru racionality do kouta emocí, které nechci nebo nedokážu sdílet. Profese novináře mne naučila nedůvěře ke všemu, co je mi kteroukoliv ze stran předkládáno. Profese politického analytika mě naučila sledovat každodenní farizejství a přetvářku politiky. Pozorovat a odkrývat různé "hry" ve Sněmovně či politických stranách, rozkrývat různé skryté vazby soukromých kšeftů, maskovaných za obecné blaho. Odhadovat vývoj různých hlasování, statisticky vyhodnocovat nepsané vazby i tam, kde byste je nikdy nepředpokládali. Všímat si mnoha účelových koalic či opozic. Předvídat. Nevěřit. Nevěřit ničemu, co mi kdokoliv vnucuje - přednáší chvějícím hlasem a apeluje na mou první signální soustavu, na mé pavlovovské reflexy. Nevěřit ničemu, co se zdá být na první pohled zřejmé a srozumitelné. Neuctívat jakékoliv symboly, ani fangle. I kdyby byly v národních barvách. Proto čtete tyto řádky, neboť nejsou strohou, objektivní informací, ale subjektivním postojem. Mým postojem k záběrům, které viděl objektivní objektiv mého digitálního fotoaparátu. Neslintám jako ten pes. Píšu. Štěpán Kotrba

27.12.    28.12.       29.12.:   1  2  3  4  5     30.12.:   1  2  3  4  5     31.12.:   1  2        1.1.:   1  2  3  4     2.1.:   1  2  3  4     3.1.:   C  1  2  3  4  5  6  7  8  9     5.-6.1.:   1  2  3  4     6.-7.1.:   1  2  3  4  5     11.1.:   1  2  3     12.1.:   1  2  3  4  5  6  7  8  9  10  11     17.1.:   1  2  3  4  5  [ Prev ]       [ Next ]

© 2001 Foto a text: Štěpán Kotrba, Britské listy