  |  |
 Odborářské školení - občanská výchova novinářů v Čechách Jak dospět k poučení sice pozdě, ale přece Když Tomáš Pecina 25.12. večer tvrdil, že jediným legálním vyústěním krize v ČT je regulérní stávka namísto "okupace" velína, byl pokládán mnohými za levicového úchylkáře. Když jsem já tvrdil 27.12., že vzbouřenci by měli chodit k odborářskému bossovi Duškovi na školení, bál jsem se, že mě Patrik Kaizr na Kavčích horách bací obuškem. Stalo se něco jiného, a stalo se - snad - dobře. Namísto "senátorské stráže", chránící a přitom diskreditující vzbouřence po celé vánoce stačilo do té doby nelegální protest koordinovat s postupem odborů, prohlásit jej za stávku a v tu ránu se situace obrátila. Nesplnil se tedy ani jeden z negativních scénářů. Je zde (v dobách ne příliš vzdálených zprava ostře kritizované) Úmluva Mezinárodní organizace práce (podepsaná sociálnědemokratickou vládou), dávající pracujícím právo na stávku, zakazující postihovat stávkující a policejní mocí stávku likvidovat. Je zde podpora z řady stran. Je zde půlmiliónová armáda dvou nejsilnějších odborových institucí. Škodolibost dějin 1... Protože ze vzbouřenců se rázem stali stávkující, ze squatterů obyvatelé, ze strážců "neposvrněného početí" demokracie a "obránců" svobody slova se rázem stali odboráři, dožadující se svých práv. Z rozpačitých zahraničních reakcí se rázem stala mezinárodní podpora evropských i světových institucí, z sedmitisícového davu, který si nejdříve museli vzbouřenci emocionálně zmanipulovat se rázem stalo půl miliónu solidárních odborářů. Z ředitele Hodače, vyhrávajícího na body pomocí právníků a zákona se rázem stala "živá mrtvola", překážka v dosažení kompromisu a dohody. Z jistojistě prohraného boje několika desítek novinářů se stala mezinárodně precedentní kauza, kterou se zabývají světové instituce. Škodolibost dějin 2... Portože do této chvíle se mediální pohled na jakékoliv odboráře v Čechách odvíjel podle ideologických pouček pravicových politických stran. Protože vidění odborů bylo poplatné scénáři "líných, trucovitých a všehoschopných kryptobolševiků, ničících a brzdících budování kapitalismu, ždímajících své zaměstnavatele". Dnes ti, kteří doposud nechápali odůvodněnost kolektivních smluv, vysmívali se tripartitě, považovali sociální smír za zbytečnost potleskem oceňují, že Českomoravská komora odborových svazů a oni vysmívaní železničáři řekli jednohlesně PODPORUJEME VÁS. Další se přidali či se ještě přidají. Ne proto, že by nepřáli redaktorům lekci, ale proto, že ODBOROVÁ ORGANIZACE je požádala O POMOC. A ONI POMOHOU. Jedním z pilířů odborové práce je totiž solidarita. Protože jen pomocí ní se dá dosáhnout cíle. Být nezávislý je sice hrdé, ale k ničemu. Být součástí celku znamená udělat něco pro celek a očekávat totéž od něj. Centrála má právníky, zahraniční kontakty i moc vyvolat oficiální JEDNÁNÍ s vládou. Osoba ředitele je v tu chvíli nedůležitá, protože ani ministr, ani premiér nebudou chtít stávkovou pohotovost všech svazů v komorách, všech podniků v republice. Nikdo nebude chtít solidární výstražnou stávku železnic, dolů, elektráren, dopravy či státní správy. Nikdo z ministrů se nepostaví stávkovému učiteli Duškovi. Nelze vítězit pomocí výhrůžek státním převratem, nelze vítězit pomocí demagogických výkřiků o svobodných volbách. Nelze vítězit trucováním ve velíně. Vítězí se jednáním a dohodou. Telefonem či faxem premiérovi či ministrovi práce, který zároveň předsedá tripartitě. Škodolibost dějin 3... A tak z outsiderů se stávají favorité, ze "senátorských zachránců", bivakujících ve velíně ČT obtížná překážka na budoucí strastiplné cestě k obnovení profesní cti. "Ještě spíte v televizi, pane senátore (paní poslankyně)?", bude oblíbený pozdrav ve Sněmovně. Mnozí redaktoři možná už pochopili, mnozí ještě pochopí. Že se vyplácí hrát podle zákonů a pravidel, respektovaných v civilizovaném světě, i když to není, jednoduché, romantické ani heroické. Že důležitý je i prostředek, nejen cíl. Že důležitá je i litera, nejen duch jakéhokoliv zákona. Že "permanentní revoluce" je sice mediálně zajímavá a fotogenická, ale může končit stejně, jako squatting na Ladronce. Ránou pendrekem a vyhazovem. Názornější výuku novinářů v Čechách si nikdo nemohl přát. Pokud některý z heroických vůdců nezačne eskalovat požadavky do požadavku státního převratu či urážet všechny okolo sebe, budou mít stávkující po několika kolech rituálních tanců vyhráno. Dozvuky romantických dnů skončí, "di"kolóry si všichni uloží na památku, dnešní demonstrace proběhne, stát se nezhroutí, ústavní krize nenastane, Hodač odejde, Bobovize se stane úsměvnou příhodou k pivu. Herci budou hrát, dělníci dělat a ředitelé řídit. Ale kdo bude ředitelem České televize, to neví dnes nikdo. Haló, pane, vy tam, nechcete funkci? | |||
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
[ Prev ] [ Next ]
© 2001 Foto a text: Štěpán Kotrba, Britské listy