  |  |
 |   |
Motto: Milé kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych v této složité situaci ocenit postoj poslaneckého klubu ODS, a protože se domnívám, že je noční hodina a jsme všichni unaveni, tak bych v rámci faktické poznámky, která se ale rozhodně nevztahuje k mému předřečníkovi - pouze pro uvolnění a odlehčení atmosféry - chtěl citovat jednu větu mého oblíbeného klasika, který se jmenuje Mark Twain. Můj oblíbený klasik napsal: "Achilovou patou hloupého člověka je hlava." Děkuji vám za pozornost. Miloš Zeman, předseda vlády 12. 1. 2001 ve 22:40
po soukromé schůzce s Václavem Klausem Dlouho trvající potlesk většiny sněmovny. Následovala znechucená reakce předsedy KDU-ČSL Jana Kasala NÁZOR
I byl večer a bylo jitro, den první. (GEN 1,5) Na počátku mimořádného jednání Poslanecké sněmovny byly nečisté naděje jedněch, malověrnost a strach druhých. Mnoho silných a květnatých slov, mnoho dějinných předsevzetí. Pak následovalo několik generací očekávání, s neúprosnou pravidelností vytrvale zrazovaných a tupených. V dusné a rušné atmosféře handlu se rodil kompromis. Nevím, zda byl kompromisem dobrým, či špatným. Jedno ale vím jistě. Díky prvotnímu pochybení několika doposud ještě vůdčích osobností sociální demokracie byl bezectný. Ale přes tento kompromis, vynucený v nervózní a stresové atmosféře nepřetržité řady vyjednávání je nutno ocenit oněch 133 poslanců, kteří v závěrečném hlasování o mnoho hodin později zvedli ruku PRO a potvrdili tak vůli VĚTŠINY volených zástupců občanů České republiky. Vůli nepodvolit se intrikám, nátlaku a věrolomnosti, i kdyby byly maskovány ušlechtilými a líbivými slovy o demokracii a vládě lidu. Protože lid je něco víc než sebevětší náměstí či hrstka intrikánů nějaké koalice. Protože vůle občanů se v demokratické společnosti projevuje v orgánech občany zvolených a procedurami k tomu schválenými zákonem. Vůle zákonodárců se neprojevuje ve spacáku, ale ve sněmovně. Rozhodnutí sněmovny může uspokojit stávkující redaktory, kteří dosáhli splnění požadavků na odstoupení Rady a volby nové z návrhů, vzešlých z institucí občanské společnosti. Může uspokojit i občany, kteří teprve dnes vidí nezávislost a objektivitu redaktorů, zaujatých svým vlastním příběhem, svým vlastním hrdinstvím, svým vlastním osudem. Mohou posoudit, zda redaktoři budou objektivní a nestranní ve své vlastní věci. Neuspokojí ale asi ty politiky, kteří využili situace a připojením politických požadavků k požadavkům stávkujících chtěli dosáhnout monopolního obsazení pozic ve všech veřejnoprávních médiích, mimořádných voleb a pod tlakem "ulice" způsobit změnu mocenských poměrů v zemi. Ani fakt, že prezident považuje "dynamické a mladé" politiky čtyřkoalice za nadějné, či to, že politikům čtyřkoalice dalo svůj hlas ve volbách cca 8% obyvatel státu a ti tím získali za jásání Hradu většinu senátorů - tyto fakta nic nemění na tom, že preference čtyřkoaličních stran neustále oscilují u jednociferných čísel... Je otázka, jaký pohyb nastane nyní ve vládní straně - sociální demokracii. Během několika měsíců se bude konat sjezd ČSSD a ne nevýznamným tématem se dozajista stane chování jejích špiček a poslanců během této krize. Odpovědnost, síla a rozhodnost vystřídaly u některých z nich bojácnost a malomyslnost. Ochromení parlamentního klubu vypočítavostí předvolebních kalkulací znamená pro členskou základnu vážné varování už nyní. Vážné varování tváří v tvář ambicím na vytvoření dlouhodobého programu ČSSD, nové vize politiky pro nové století. Pokud v čele ČSSD budou stát lidé, jejichž srdce bude bít uprostřed hrudi či napravo, potká sociální demokracii osud "doplňkových" stran - bezvýznamná malost. Stalo se to už porevolučním socialistům, Dienstbierově vizi středové strany Svobodných demokratů, LSNS - národním socialistům , Wagnerově a Kocábově retro-vizi Politického klubu či Battěkovým Sociálním demokratům. Protože programová koalice sociálních demokratů s Unií svobody, KDU-ČSL, ale i ODA a DEU by zavedla ČSSD do slepé uličky. A o to v minulých dnech mimo jiné šlo. Nešlo o svobodu slova, ale o její opak. Nešlo o parlamentní demokracii, ale o její opak. Nešlo o občanskou společnost, ale o její opak. Doufejme, že zážitky z posledních týdnů byly poučením nejen pro stávkující, občany, ale i pro mnohé politiky. Doufejme, že rozbouřené myšlenky se uklidní a následovat bude odpovědná správa věcí veřejných ku prospěchu veřejnosti, odpovědná politika. Protože ona je podle řeckých klasiků věc veřejná, nikoliv televize. |
|||
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
[ Prev ] [ Next ]
© 2001 Foto a text: Štěpán Kotrba, Britské listy