Základní příčiny morálního zla

13. 11. 2023

Je těžké připustit, že jsem se mohl mýlit ohledně 10/7 stejně jako ohledně 9/11. Pogrom, který Hamás spáchal letos v říjnu v Izraeli, byl téměř okamžitě srovnáván s útoky al-Kájdy na Světové obchodní centrum a Pentagon z 9. září. A srovnání stálo za to. Každý z těch útoků byl strašlivým porušením hranic a bezpečnosti národa, což mělo za následek smrt a utrpení, které otřásly duší. Útok Hamásu byl ještě ničivější, vezmeme-li v úvahu malou rozlohu Izraele, stále se hromadící důkazy o nepředstavitelném barbarství a skutečnost, že byl zamýšlen jako existenciální akt násilí, součást pokusu zničit stát a jeho obyvatele.

A jak po 10/7, tak po 11. září jsem reagoval velmi podobně a jak se ukázalo, velmi špatně. Několik týdnů po útocích al-Kájdy jsem v deníku The New York Times uvažoval, že by mohly vést k vážnému přehodnocení ortodoxie, které si váží mnoho intelektuálů i strážců disciplín známých jako postkolonialismus a postmodernismus.

Navzdory horlivému přesvědčení tolika lidí o absolutním zlu Západu a navzdory přesvědčení, že téměř vše, co se děje Západu, je ospravedlnitelné kvůli tomu, co Západ udělal ostatním, a navzdory doktrínám postmodernismu, které trvaly na tom, že (kromě těchto absolutních soudů) je téměř vše ostatní prohlašované čistě relativní a že žádný morální výrok nemá žádné objektivní opodstatnění, naznačil jsem, že 9. září si vynutí určité uznání omylu. Zdálo se, že to ukazuje, že ne všechno může být ospravedlněno a některé věci lze skutečně jednoznačně odsoudit. "Nejpokročilejší" doktríny Západu, vyučované generaci studentů, by jistě musely být přehodnoceny.

Takže pokud těsně před útoky z 11. září mohl list The Nation publikovat Edwarda Saida, významného literárního teoretika a antikoloniálního aktivistu, útočícího na "falešné univerzálie" Západu, o nichž řekl, že byly použity k umožnění "korporátního vybírání zisků a politické moci", pak by po útocích jistě došlo k vyúčtování a přehodnocení.

Doktríny však nebyly otřeseny. Ani se nepohnuly. Týden po útocích jeden pisatel v The Nation tvrdil, že byly ve skutečnosti výsledkem západních nespravedlností. Další nazval Spojené státy "předním světovým 'darebáckým státem'", který zabil "stovky tisíc, ne-li miliony nevinných lidí". Znovu a znovu se tvrdilo, že tyto činy byly způsobeny prvotními nespravedlnostmi Západu. Islámský terorismus byl ospravedlňován jako reakce proti "základním příčinám" toho, "proč nás nenávidí".

Jak se ukázalo, po 11. září se doktríny intelektuálů staly ještě více ... doktrinářskými. V následujících desetiletích se argument "základních příčin" ozýval vždy, když byl konfrontován s určitým druhem terorismu. Extremismus teroristického činu byl chápán jako úměrný velikosti rozhořčení. Pomyslete na to, jaké hrozné věci musely být spáchány, aby to vyvolalo takovou prvotní zuřivost!

Nejen to, ale jak bylo v průběhu desetiletí znovu a znovu opakováno, pokud reagujete na teror jakýmkoli bojovným způsobem, aniž byste se zabývali údajnou nespravedlností, pak se zjevně stáváte součástí "cyklu násilí". Teorie nespravedlnosti terorismu tvrdí, že jediným způsobem, jak eliminovat terorismus, je vypořádat se s "hlavní příčinou". Jinými slovy, dejte teroristům přesně to, co si přejí, protože to, co si přejí, je odstranění nespravedlnosti. V této podivné inverzi mají teroristé morální převahu.

Odvolávání se na "základní příčiny" však bylo vždy trochu zvláštní. Jaksi se nikdy neobjevil apel na "základní příčiny", když pravicový teror vystrčil svou ošklivou hlavu. Nikdo netrval na tom, že masová vražda Timothyho McVeigha v Oklahomě byla výsledkem spravedlivé křivdy, způsobené neschopností Ameriky napravit pokračující a zjevně nesnesitelný útlak venkovské chudiny. Když však došlo na útoky vedené ve jménu antikolonialismu nebo levicového přesvědčení, okamžitě se do hry dostaly argumenty o základní příčině. Dokonce utvářely ideologii mainstreamových filmů, jako je Mnichov Stevena Spielberga, který je aplikoval na Izrael; film překroutil historii, aby tvrdil, že izraelská reakce na terorismus vedla pouze k ještě většímu terorismu v "cyklu násilí" – protože Izraelci samozřejmě nedokázali řádně řešit "základní příčiny".

Mohl bych říci, že zastánci těchto doktrín byli morální idioti, kteří se nikdy pořádně nepoučili z historie. Ale já taky ne. Protože minulý měsíc jsem věřil – opět! – že důkazy, které jsou k vidění v Izraeli, touto ortodoxií otřesou. Koneckonců, to, co Hamás neomezeně předváděl, byl především genocidní impuls ve své nejsyrovější podobě. Jeden z vrahů použil telefon oběti, aby zavolal svým rodičům a pochlubil se, že zabil 10 Židů, což vyvolalo nadšený souhlas rodičů. Jiní upalovali celé rodiny zaživa, stínali hlavy a unášeli děti. Vrazi ani nemuseli pro své činy předkládat žádné ospravedlnění nebo manifest. Charta Hamásu činí ze zabíjení Židů nábožensky stanovenou misi, a tak se také dělo s velkým zápalem.

Jak nevinná se nyní zdají být má očekávání – nebo naděje? Vysvětlení základních příčin zapustilo kořeny téměř okamžitě, v celosvětovém měřítku, a téměř vymazalo všechny hrůzy, které obětem způsobili jejich genocidní zabijáci – služba, která se zdála být smyslem argumentu o základní příčině. Zároveň jsme byli ujišťováni, že akce jako upalování dětí a nemluvňat zaživa – poté, co byli truchlící Izraelci nuceni poskytovat nekonečné množství videoklipů, fotografií a pitevních zpráv dokazujících, že tato zvěrstva byla skutečná – mohou jen stěží reprezentovat skutečné pocity samotných Palestinců. A to navzdory faktu, že jakékoli všeobecné odmítnutí Hamásu bylo zcela neviditelné uvnitř Gazy, stejně jako mezi mnohem méně spoutanými palestinskými obyvateli Západního břehu, kteří údajně touží po dvoustátním řešení, v němž budou Izraelci a Palestinci žít bok po boku v míru.

Opravdu jsem v sobě choval nějakou naději na tento druh odsouzení – něco, co bychom mohli očekávat od jakéhokoli zodpovědného politického zřízení na planetě? Nebo na reakci světa, která by si to mohla vyžádat? Jak naivní! Už zase! Koneckonců, proč by se to mělo konat? V pokřivené ideologii naší doby drží Palestinci v rukou kartu základní příčiny, která jim zaručuje úplné morální a politické rozhřešení téměř za cokoli a odpovědnost za absolutně nic.

Zdá se, že odmítání Hamásu neexistuje ani mezi vysoce vzdělanými muslimy, kteří žijí a studují na Západě a kteří v posledních týdnech tak hrdě dávají na odiv své vášně a morální úroveň. Kromě těch davů demonstrantů a aktivistů, kteří ukazovali své transparenty, masky a nenávist, jistě museli existovat i tací, kteří měli námitky proti tomu, že se Hamás zmocnil jejich ideálů nebo přesvědčení? Jistě bychom slyšeli od těch, kteří by si mohli představit osvobození Palestiny "od řeky k moři" mírovými, demokratickými prostředky – trochu jako OOP, která před několika desítkami let neupřímně volala po "demokratickém sekulárním státě v celé Palestině"?

Ale ani o tuto maškarádu se nikdo nepokusil, takže rozhodně neexistovalo žádné palestinské hnutí, které by si představovalo kompromis. Ani se neobjevil žádný náznak odpovědného vedení, morální vize nebo pragmatického plánování. Už jen zmínka o tom se zdá absurdní. Jaké bludy mám? Mám očekávat něco jako židovský jišuv před více než sto lety, kdy se židovští přistěhovalci do Palestiny připojili ke svým zbídačeným krajanům, kteří tam již byli, a pomalu skupovali půdu, hospodařili a rozvíjeli instituce samosprávy? Dokonce i tato historie byla pohřbena pod groteskními deformacemi, v nichž současní zastánci gangsterství a fundamentalismu vidí pouze odraz sebe samých, místo aby poskytli příklad, který by mohl poskytnout určité osvětlení.

Jak směšně mylné se tyto naděje začaly jevit! Znovu a znovu! Koneckonců, Izrael na vraždy reaguje a nyní je plně pronásleduje. A tak tu máme "koloběh násilí" a "musíte pochopit" "komplikace" a "na obou stranách" je utrpení a je tu ta hlodající "základní příčina", kterou Izrael nedokázal řešit.

Faktem zůstává, že nejenže nikde na světě nedošlo k žádnému organizovanému muslimskému, palestinskému nebo arabskému protestu proti Hamásu, ale v posledních třech týdnech se reakce světa staly stále perverznějšími. Jako by strašlivé masové vraždění sloužilo jako důkaz, že už není třeba ani předstírat, že se hlásíme k morálním a intelektuálním hodnotám utvářeným tím nejlepším ze západního myšlení, což zahrnuje osvícenské hodnoty, o něž se západní obhájci chudých a utlačovaných (dobře, říkejme jim Hamás) zdánlivě opírají. Samotná hrůza z činů Hamásu byla brána jako důkaz jeho oprávněných křivd. Studenti na amerických univerzitách zase veřejně oslavují tyto pokřivené perspektivy, které hrdě potvrzují jejich učitelé.

Vládne relativismus a symetrie (když se to hodí) – principy, které omlouvají a vysvětlují Hamás, aniž by se zamýšlely nad rozdíly v tom, jak je válka vedena nebo jaké by mohly být její cíle. Za poslední měsíc bylo jasně řečeno, že za současných ideologických podmínek by cokoliv, co by bylo Židům v Izraeli provedeno, bylo ospravedlnitelné. Cokoliv.

Doktrína základní příčiny vládne svrchovaně. A co je hlavní příčinou Hamásu? Existence Židů a jejich státu. Velké mezinárodní instituce poválečného uspořádání by mohly zblednout při tomto neomaleném návrhu, ale koneckonců... Slyšíte, jak vkusně odplouvají, a možná začínáte chápat, co je v sázce.

A tak jsem se opět mýlil ve svých očekáváních, že extremismus a zvěrstva způsobí nějaké přehodnocení nebo zúčtování s velkým morálním zlem, které mezi námi roste. Moje absurdní naděje je, jak se nyní zdá, stejně pošetilá jako víra, že "dvoustátní řešení" je jen otázkou narýsování správných hranic a správného přizpůsobení.

Možná jsem se konečně poučil? Pochybuji o tom, protože ti z nás, kteří odmítají podlehnout lákadlům toho, co Hannah Arendtová kdysi nazvala "totalitním terorem", a odmítají ideologické mytologie, které jej podporují, stále nemohou uvěřit rozsahu současné politické hysterie. Nyní se naplno projevuje, když se jeho absurdní kalkul uplatňuje ve válce v Gaze, v níž musí mít Izrael sílu vytrvat navzdory bezbožnému povyku, který denně slyšíme a v němž doktrína základních příčin vykresluje Izrael jako padoucha.

Zdroj v angličtině: ZDE