14. 10. 2024
Strategický význam Hizballáhu pro Írán byl založen na jeho schopnosti odpalovat z Libanonu vytrvalé rozsáhlé raketové salvy, ohrožující civilní a vojenské cíle. Jeho potenciální schopnost zahltit izraelskou protivzdušnou obranu představovala riziko přemožení obranných schopností IDF, což by způsobilo vysoké ztráty a ochromilo klíčovou infrastrukturu.
Naproti tomu íránský arzenál balistických raket postrádá kvantitu a bezprostřednost hrozby potřebnou k tomu, aby sám o sobě představoval stejnou úroveň hrozby.
Íránské balistické rakety nabízejí strategickou hloubku tím, že umožňují Teheránu útočit na cíle v Izraeli z dálky, ale nejúčinněji jsou používány jako odstrašující prostředek nebo v koordinaci s útoky Hizballáhu.
Íránské rakety byly v podstatě navrženy jako doplňková síla, zatímco Hizballáh převálcuje Izrael pouhým objemem. Bez toho, aby Hizballáh odpálil velké množství raket ze severní hranice Izraele, íránský raketový arzenál sám o sobě postrádá schopnost zasadit rozhodující úder.
Pokračující konflikt mezi Izraelem a Hizballáhem, spolu s širší válkou s Hamásem, vedl k podstatné degradaci těchto zástupných sil. Jak Hizballáh, tak Hamás utrpěly značné ztráty, což oslabilo jejich schopnost účinně operovat proti Izraeli.
Toto oslabení íránských proxies ponechává íránský režim ve zranitelnější pozici. Schopnost Hizballáhu odpalovat masivní raketové salvy byla základním kamenem regionální strategie Teheránu proti Izraeli; bez ní íránská raketová hrozba ztrácí na významu, jak se nedávno ukázalo.
Tváří v tvář sílícímu zkoumání své neschopnosti zachránit Hamás nebo pomoci Hizballáhu se Írán cítil nucen jednat. Zatímco se Teherán snažil vyhnout totální regionální válce, dospěl k závěru, že úplná nečinnost by signalizovala slabost jak pro nepřátele, tak pro spojence.
Vzhledem ke svým omezeným možnostem se Írán obrátil na své nejdostupnější a nejhrozivější vojenské zařízení a odpálil na Izrael salvu přibližně 200 raket.
Ačkoli se to dostalo na titulní stránky novin a vyvolalo dramatické obrazy, škody byly nakonec omezené. Útok byl zaměřen na dvě izraelské letecké základny a ústředí Mossadu, ale nezpůsobil vážné škody ani nenarušil izraelské vojenské operace.
Sečteno a podtrženo, íránský raketový arzenál není navržen tak, aby sloužil jako primární útočná zbraň izolovaně. Efektivita íránského raketového odstrašování vždy závisela na koordinované válce v zastoupení, kdy Hizballáh (a v menší míře Hamás) působili jako první linie útoku.
Vzhledem k tomu, že Hizballáh a Hamás jsou nyní oslabeny, strategický dosah Íránu je omezen. Balistické rakety dlouhého doletu, i když jsou schopné zasáhnout izraelské vojenské základny a domácí frontu, jsou bez masivní palebné síly Hizballáhu méně účinné.
Tento posun ponechává Írán ve slabší strategické pozici v současné válce s Izraelem. Degradace Hizballáhu a Hamásu nutí vojenské plánovače v Teheránu přehodnotit svou taktiku, stejně jako celkovou strategii Íránu.
Pokud Hizballáh není schopen splnit svou roli primární hrozby pro bezpečnost Izraele, íránské rakety ztratí svůj multiplikátor síly a jejich hodnota jako odstrašujícího prostředku se výrazně sníží.
Navíc odpálení balistických raket z íránského území bez krytí zástupných sil by dále eskalovalo konflikt s Izraelem, což by pravděpodobně vyvolalo globální odsouzení a tvrdou vojenskou odvetu ze strany IDF.
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse