Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Americko-ruská jednání mír na Ukrajinu nepřinesou

28. 2. 2025

čas čtení 5 minut

Podaří se americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi uzavřít mír mezi Ruskem a Ukrajinou, nebo budeme čelit opakování nechvalně známé Mnichovské dohody? Když Británie a Francie v roce 1938 donutily Československo, aby postoupilo Sudety nacistickému Německu, věřily, že tím zajistí dlouhodobý mír. Ale usmiřování revizionistického agresora mělo opačný účinek, protože připravilo půdu pro další světovou válku o rok později, píše Carl Bildt.

Pokud mír znamená urovnání všech otázek, které dnes rozdělují Rusko a Ukrajinu, pak je pravděpodobnost dosažení takového výsledku extrémně malá. Původ války spočívá v odhodlání ruského prezidenta Vladimira Putina zabránit Ukrajině, aby se stala "protiruskou", konkrétně tím, že ji přinutí vrátit se pod kontrolu Kremlu. Demokratická, suverénní Ukrajina, která usilovala o spolupráci a integraci se Západem, byla neslučitelná s tím, co Putin považuje za svou historickou povinnost. Dlouho tvrdil, že rozpad Sovětského svazu byl katastrofou a že Ukrajina ve skutečnosti není nezávislým národním státem.

To znamená, že skutečný mír mezi Ruskem a Ukrajinou nebude možný, dokud Putin neopustí Kreml a dokud tam nezíská převahu realističtější vize budoucnosti Ruska. Nic takového se nezdá být na spadnutí. Není-li však mír v blízké budoucnosti možný, zastavení bojů a zahájení politického procesu ke snížení napětí by stále mohlo být dosažitelné.

Trumpův slib ukončit válku do 24 hodin zjevně nebyl nikdy vážný. Nyní čelí výzvě, která bude trvat měsíce, nikoli hodiny. Putin již dříve dal jasně najevo, že nepřijme příměří, které nepovede k územní expanzi Ruska a k politickému a vojenskému podřízení Ukrajiny. Nyní se bude snažit vytěžit co nejvíce z přímého setkání s Trumpem a soudě podle minulých setkání mezi oběma muži by se jeho maximalistický přístup mohl vyplatit. Vzpomeňte si na Trumpovo soukromé setkání s Putinem v Helsinkách v roce 2018, kdy prohlásil, že věří ruskému vůdci více než svým vlastním zpravodajským agenturám.

Může však Trump skutečně předat Ukrajinu Putinovi?

V září 1938 nemělo Československo na výběr, co se s ním stane. Nebylo dokonce ani u stolu při diskusích v Mnichově, kde Adolf Hitler přesvědčil francouzské a britské lídry, aby přijali jeho rozdělení. Během šesti měsíců Hitler dohodu porušil a německé tanky vjížděly do Prahy. Trump a Putin jsou stejně neústupní v tom, že Ukrajina by neměla být u jednacího stolu. Zdá se, že jejich záměrem je navrhnout dohodu a pak donutit Ukrajinu, aby přijala její podmínky.

Putin bude pravděpodobně se svými požadavky velmi ambiciózní, protože ví, že je to jeho velká šance. Trump bude pravděpodobně usilovat o příměří, s politickými rozhovory později. Putin však bude chtít víc. Nejenže bude prosazovat své původní požadavky, ale také požádá o úlevu od západních sankcí. Riziko samozřejmě spočívá v tom, že to přežene a bude požadovat víc, než si dokonce i Trump myslí, že může splnit.

Ale i když Putin tomuto pokušení odolá a oba muži se dohodnou na územních a politických podmínkách, není zdaleka jisté, že Trump dokáže donutit Ukrajinu, aby je přijala. V roce 1938 se Československo rozhodlo nebojovat, protože jeho vojenské vyhlídky byly v podstatě beznadějné. Ukrajinské však nikoliv. Šance, že by jednoduše spolkla nestoudně nespravedlivý a nespravedlivý diktát, je mizivá.

Jistě, na Ukrajině panuje únava po letech opotřebovávací války a rutinních ruských úderů na civilisty a kritickou infrastrukturu. Ale Ukrajinci si také uvědomují, co je v sázce. V únoru 2022 téměř všichni předpokládali, že se pod ruským tlakem zlomí během několika dnů či týdnů. Ale nyní, o tři roky později, Rusko kontroluje jen asi 19 % ukrajinského území. Navíc samotná Ukrajina převzala kontrolu nad územím v ruské Kurské oblasti.

Zatímco pro Ukrajinu je v sázce existenční riziko, pro zbytek Evropy je také velmi vysoké. Pokud americký prezident nejen odmítne uznat nestoudný akt agrese, ale také donutí oběť k poslušnosti, hrozí, že se mnohé z toho, co NATO představuje, rozplyne v dýmu. Přijdou Spojené státy na obranu Pobaltí nebo jiných zranitelných členů NATO?

A rizika nejsou jen na straně Evropy. Co by se stalo s bezpečnostními zárukami a aliancemi NATO v Asii a jinde? Pokud USA nejsou ochotny bránit Ukrajinu, bránily by skutečně Tchaj-wan?

Čekají nás kritické dny. Nyní je třeba počítat s novým a mocným zdrojem globální nestability – americkou vládou.

Zdroj v angličtině: ZDE