Svět je vzhůru nohama: Vláda Javiera Milei prohlašuje, že mentálně postižení lidé jsou imbecilové, idioti a slabomyslní

1. 3. 2025 / Fabiano Golgo

čas čtení 3 minuty
 
Javier Milei, argentinský prezident s rozcuchanými vlasy a divokým pohledem, je snad nejkřiklavějším příkladem toho, kam může zajít politická groteska. Jeho činy jsou tak hrubé, že jasně odhalují, jak autoritáři „přemýšlejí" (pokud lze tento zvrácený a pokřivený proces v jejich mozcích vůbec nazývat myšlením). Vláda Mileiho se rozhodla přepsat pravidla pro osoby se zdravotním postižením. Nařízení argentinské Národní agentury pro osoby se zdravotním postižením (Andis), zveřejněné ve čtvrtek (27.2., vyvolalo pobouření mezi organizacemi a rodinami lidí s mentálním postižením, protože tyto osoby klasifikovalo termíny „imbecil", „idiot" a „duševně slabý" podle stupně kognitivního postižení. Publikovaný dokument popisoval kritéria pro klasifikaci míry mentálního postižení za účelem poskytování dávek lidem, kteří jsou kvůli svému stavu nezpůsobilí k práci.

 
Milei představuje jakousi zlovolnou verzi Ayn Randové na steroidech, nyní jeho administrativa přikročila k novému kroku, který odhaluje nejen necitlivost, ale i hluboký intelektuální deficit těch, kdo ji vedou. Rozhodla se totiž přepsat pravidla pro osoby se zdravotním postižením, a to způsobem tak surovým a archaickým, že by i viktoriánská Anglie zalapala po dechu.

Podle stále platné normy je „idiot" ten, kdo „neumí číst ani psát, nezná hodnotu peněz", a navíc „nezvládá základní potřeby a není schopen samostatného života". „Imbecil" je pak ten, kdo „zvládá základní potřeby a může vykonávat jednoduché práce". Dokument dále rozlišuje „duševně slabého" na lehkého, středního a hlubokého, přičemž hluboký stupeň je popsán jako „umí pouze podepsat jméno, má jednoduchou slovní zásobu, nezvládá peníze a může dělat primitivní práce".

Tento jazyk je nejen hanebný a urážlivý, ale také dokazuje naprostý nedostatek empatie ze strany těch, kteří ho používají. Místo aby se vláda snažila o inkluzi a ochranu práv těch nejzranitelnějších, rozhodla se je ponížit a dehumanizovat. Překvapivé? Nikoli. Ostatně Milei přichází z ideologické školy, která věří, že veškeré sociální programy jsou jen zbytečnou překážkou vůli čistě tržnímu řádu, kde přežijí jen ti nejsilnější. V podstatě jde o jakýsi sociální darwinismus, zbavený jakékoli noblesy nebo odpovědnosti.

Když Ronald Reagan začal svou kampaň proti tzv. "welfare queens", byl alespoň dostatečně rafinovaný na to, aby používal eufemismy. Milei nic takového nepotřebuje. Jeho politika je tak surová a otevřeně krutá, že není třeba ji zahalovat do sofistikovaných hesel. Jestliže je ve Spojených státech pravice mírumilovně fašistická, v Argentini již odstranila jakýkoli předstírání.

Milei se možna s oblibou přirovnává k lvovi, ale ve skutečnosti je jen dalším smutným klaunem v nekonečném cirkuse pravicového populismu.

1
Vytisknout
2281

Diskuse

Obsah vydání | 4. 3. 2025