KVIFF 2025: Jak jeli do Itálie

10. 7. 2025 / Jan Čulík

Je to nějaké divné. Při promítání filmu Zuzany Kirchnerové Karavan se v Karlových Varech spousta lidí nedostala do přeplněného „Malého sálu“, kde se promítal, protože, jak hrdě hlásá festivalový katalog, Karavan byl „první český celovečerní film, který se po více než třiceti letech vrátil na plátna prestižního festivalu v Cannes“, promítal se tam letos v květnu v sekci Un ceertain regard, Určitý pohled.

Jenže já mám pochybnosti, zda opravdu stálo za to, že jsem tomuto film věnoval dvě hodiny svého života. Ano, já vím, hlavní hrdinku hraje Aňa Geislerová, jenže se v tomto „intimním road movie“ jak film nazývá karlovarský katalog, skoro vůbec nic neděje. Už je to několikerý film, v němž postavy nic nedělají, film nemá žádný příběh, postavy v něm jakž takž jen jaksi nejistě „jsou“.

Aňa Geislerová hraje asi pětačtyřicetiletou svobodnou matku Ester, která se stará o svého asi patnáctiletého syna Davida, který trpí vážným psychickým postižením. Možná vývoj vztahu mezi matkou a postiženým synem, a vztah tohoto syna k okolí je hlavním důvodem, proč film vznikl. Ester a David se silně milují, ale David má tu a tam násilné záchvaty vzteku, které se matka snaží i fyzicky neutralizovat. Je zjevné, že jak David dospívá a sílí, situace už je na hraně a brzo dojde k době, kdy ho matka už nebude schopna fyzicky zvládnout.

Matka se rozhodne vzít syna karavanem na letní dovolenou do Itálie. Na začátku filmu mu šeptá do ucha, jak to bude krásné, že se budou v italském moři koupat, na italské pláži opalovat a že si bude hrát s dvěma kamarádkami, v rodině, do které jedou.

Je to česko-italská rodina kamarádů Ester, s dvěma menšími dcerami. Jenže Davida tam chytne fyzický záchvat, rozmlátí v italském bytě, kde jsou s matkou hosty, jakýsi skleněný stůl a jedno z holčiček si pořeže chodidlo. „My ho tady nechceme,“ říkají malé dcery svým rodičům.

Ti samozřejmě Ester a Davida z domu nevyhodí, ale ta odposlechne jejich znepokojený hovor, že David dospívá a už se v podstatě nedá zvládnout a že Ester potřebuje, asi finanční, pomoc.

Tak Ester vezme Davida a bez rozloučení  s kamarády (pět nezodpovězených hovorů na mobilu) se karavanem vydá na cestu Itálií s Davidem sama. (Zajímalo by mě, proč jsou záběry silnice a krajiny snímané za jízdy z karavanu vždy silně rozostřené – má to signalizovat cizost prostředí a soustředěnost pouze na osobní vztahy?)

Na začátku samostatné cesty po Itálii se Ester seznámí se Slovenkou Zuzou, která je v automobile ve společnosti jakýchsi dvou mužů, když se jim to auto rozbije, Zuza si přesedne do karavanu s Ester a Davidem a jede s nimi dál. Zejména David ji miluje.

No a pak následuje jízda Itálii, kde všechny tři postavy prostě jsou. Ester nepohrdne příležitostnými sexuálními vztahy s Italy. Ester nemá peníze, tak se snaží různým zemědělcům nabízet svou práci. Ale v podstatě se ve filmu kromě drobného rozvoje meziosobních vztahů celou dobu nic neděje.  Shrnuje to konec konců Zuza, když při jednom opalování na pláží napíše Ester na záda do silné vrstvy opalovacího krému MEGA-NUDA. Přijde mi, jako by hlavním tématem filmu byla studie bezradnosti a nezaostřenosti postav, samozřejmě matka Ester je zasažena vztahem k nemocnému synovi. 

No a pak Zuza nemotivovaně z karavanu zmizí. Věci se dějí náhodou a namátkou. A po scéně mezi matkou a synem zmizí z karavanu i syn, matka ho zoufale hledá, bezvýsledně, zalarmuje i italskou policii. Syn pak náhodně přiběhne zpět, matka ho láskyplně obejme a tím film končí.

Tak nevím. Možná mi něco uniklo.