Yesterday
3. 9. 2025 / Beno Trávníček Brodský
Včera jsme se ženou pozorovali naši zahradu víc než obvykle. Motyčky, nůžky a rukavice měly dovolenou. K jezírku, které téměř nečistíme a nad kterým se klenou sibiřské jilmy, se přestěhoval skokan zelený. Docela velká žába. Hezky skáče! Když jdete okolo nikoli po špičkách slyšíte jen žbluňknutí a neuvidíte nic. Už podruhé a na jiném místě zeměkoule se podařilo „sestrojit“ jezírko, do kterého chce přijít žába i přes to, že nikde okolo evidentně žádné nejsou. Možná výsadek(?) Upadla nepozornému čápovi(?) Vlastně je to vrchol zahradničení - vytvořit prostor, který je v nějaké rovnováze, což se prokáže tak, že se v něm příroda rozhodne přežít.
Velká kovově lesklá včelka samotářka - drvodělka - která bydlí v našem nedospárovaném kamenném soklu na jižní straně domu sice neplatí nájem, ale odmaká si to opylováním hledíků, krásenek, echinaceí a kde čeho dalšího. Je to zvláštní pocit, když uslyšíte na zahrádce zvuk vrtulníku z M.A.S.H., jen co do síly tak 1:100. Je to sametový mazlík, se kterým se neradno mazlit. Sama od sebe ale nikdy neútočí. Se svými třemi centimery délky připomíná big-čmeláka, když si odmyslíte jeho obezitu.
Vedle poletuje dost zmatečným způsobem dlouhozobka svízelová, což je lišajovitá denní můra velikosti a chování mini kolibříka. Vysává dlouhým sosákem hlavně „hluboké“ květy a neposedí - nepostojí. Všechno v letu za neuvěřitelného kmitání křídel. Nejde pochopit, že se nezadře.
Přerostlá pnoucí kvítka v sudu u vchodu domu, která postupně dokvítají, hostí každý den poněkud přerostlého čmeláka. Bydlí naproti v břidlicové skalce. Má to s plnou penzí. Na jídlo chodí včas a pravidelně.
Že ježek už další generace chodí dojídat kočičí misku u vchodu, víme dávno. Ale užít si ho, jak dlabe, je komplikované. Jak vás zmerčí - zdrhne. Včera jsme tiše povídali kousek od misky, ježek prošel mezi nohama a hr na zbytky. Tuhle zimu asi dá, vypadá vykrmeně. Bydlí na druhé straně domku pod kupou prken narovnaných u zdi. Z „jídelny“ do „ložnice“ to má, když se lekne a rozběhne, asi deset vteřin. Říká se, že si občas dá i obtížné slimáky. Je-li to tak - bonus.
Naše starší kočky (matka a loňský kocour) učí dvě zatím neobratná koťata chytit myš a hrát si s ní. Předcvičují plavně s originálem a mládež se snaží všechno napodobit se starým jablkem. VEČERNÍČEK. Zdarma.
Nad tím vším řve hejno věčně nenažraných špačků, které nalétává střídavě na různé zahrádky a drancuje, na co přijde. Docela to připomíná chování některých ješitných poddruhů homo sapiens. Rozdíl je ale v tom, že špačci to nedělají vědomě jako škodu. Je to jejich přirozenost. Hm, nepsal jsem bajku, ale trochu z toho čouhá :-)
PS: Když se ve vzduchu objeví poštolky, které hnízdí na nedalekých douglaskách, které se podařilo zachránit před vykácením kvůli nové výstavbě; špačci sklapnou a je od nich chvíli pokoj. Mít stíhačku za zadkem si asi nepřeje ani špaček...
Diskuse