Channel 4 News: Izrael vyvraždil za posledních 24 hodin 113 lidí

4. 9. 2025

čas čtení 8 minut
Moderátor, Channel 4 News, středa 3. září 2025, 19 hodin:  Izraelské síly nyní pronikly hlouběji do města Gaza v rámci nové intenzivní ofenzívy, při které bylo podle ministerstva zdravotnictví v Gaze za posledních 24 hodin zabito 113 Palestinců v celém pásmu Gazy. Mezitím protestující v Jeruzalémě vyšli do ulic a požadovali okamžité ukončení izraelské vojenské akce. Odtud nám náš zahraniční korespondent Paraic O'Brien zaslal tuto reportáž.

 

Reportér: I v chaosu márnice nemocnice al-Shifa v Gaze se stále dodržují úctyhodné zvyky. Opatrně tedy přecházíte přes těla mrtvých a pozůstalým je dán čas na identifikaci těl a vyjádření svého smutku. To je to, co Sabrine Ahmed Al-Afzi dělá pro svého bratra.

V pytlích na mrtvé leží její bratr, 35letý Mohammed Ahmed, jeho těhotná manželka Shaima a jejich dcery ve věku osm a pět let. Jejich byt poblíž přístavu v Gaze byl zasažen dnes ráno krátce po 2:30.
Uvnitř drží babička zabitých dětí jediného přeživšího útoku, dvouletého Ahmeda.

 Prověřili jsme pozadí této rodiny a jsme přesvědčeni, že Mohammed Ahmed, bratr Sabrine, byl členem Hamásu, a proto byl terčem izraelské armády. Zeptali jsme se jich na tento útok a proč ho považovali za natolik významný cíl, že ospravedlnili zabití i jeho rodiny. Izraelská armáda zatím neodpověděla.

 

Před márnicízaznamenáváme mrazivý vzkaz Sabrine Ahmedové Benjaminu Netanjahuovi, ve kterém píše, že jejich děti povstanou a zabijí ho.

V Jeruzalémě se dnes pokoušejí prolomit tento nevyvážený, smrtící cyklus. Skupina aktivistů obsadila střechu Izraelské národní knihovny. Megafony a noční můry knihovníků jsou tu na místě.

„To, co tady děláme, je protest proti této válce, která neslouží žádnému jinému zájmu než zájmu samotného premiéra.“

„Myslíte si, že váš názor reprezentuje většinu izraelské populace?“

„Reprezentuji většinu. Dva týdny po sobě jsme měli půl milionu lidí na silných demonstracích.“

V neděli večer se konalo zasedání bezpečnostní rady. Hlavním bodem programu byla nová pozemní ofenzíva v Gaze. Podle izraelských médií to byla bouřlivá záležitost. Náčelník generálního štábu IDF Eil Zamir vyjádřil podporu částečné dohodě o rukojmích. Zjevně má výhrady k vpádu do Gazy. Ale tytéž zprávy také uvádějí, že Benjamin Netanjahu jeho návrh zamítl a tuto myšlenku opět odmítl. A toto rozdělení mezi Benjaminem Netanjahuem a nejvyšším vedením IDF je potenciálně velmi významné.
Rostou také obavy z vyslání dalších izraelských vojáků do města Gaza, aby tam provedli novou pozemní ofenzívu. Tisíce záložníků IDF dorazily včera na své základny po povolání do služby minulý měsíc.

Na západě města Gaza se natahují po jídle, aby mohli přežít další den. Protože zítřek by podle nich mohl přinést něco mnohem horšího. Vojáky.

Moderátorka: Před chvílí jsem hovořila s britským chirurgem Paulem Ransomem, který pracuje v Násirově nemocnici  v Khan Yunis v pásmu Gazy. Nemocnice byla 25. srpna napadena a zemřelo 20 lidí, včetně pěti novinářů pracujících pro mezinárodní média. Paul Ransom dorazil do nemocnice krátce poté a já jsem ho nejprve požádala, aby popsal tamní podmínky. Někteří z vás mohou považovat podrobnosti v tomto rozhovoru za znepokojivé.

Paul Ransom: Upřímně řečeno, každý den jsme svědky hromadných obětí. Včera bylo na pohotovost přivezeno 200 pacientů s těžkými zraněními způsobenými střelami, výbuchem a střepinami. U 40 z nich jsme museli konstatovat smrt. Každý den vidíme asi 30 až 100 nebo více pacientů, kteří přicházejí s těmito zraněními. Provozujeme Násirovu nemocnici na 200 % její kapacity. Ministerstvo zdravotnictví a Násirova nemocnice zřídily venku stanové nemocnice, ale pro tyto pacienty nejsou k dispozici lůžka. Čekají na ortopedické operace a bohužel musí ležet na podlaze. Matrace a lůžka jsou tedy opravdu nedostatkové. A dokonce i na našem oddělení nám někdy docházejí lůžka. Musíme tedy léčit pacienty se střelnými zraněními na podlaze. Komplikovanou otázkou jsou také léky. Léky, medikamenty a další spotřební materiál často docházejí, zejména na konci období hromadných úrazů.

Moderátorka: Vídáte také stále více pacientů s příznaky hladovění?

Paul Ransom: To se zdá být častější na severu než na jihu. Je to pro mě patrné. Pracoval jsem zde loni, před 18 měsíci. Moji kolegové, které vídám každý den v nemocnici a kteří pracují v naší nemocnici typu 2 v Mawasi, jsou výrazně hubenější, vypadají vyhubleji a je jasně vidět, že za posledních 18 měsíců neměli dostatek jídla. Vidíme také velmi smutné případy dětí, které přicházejí do Násirovy nemocnice zejména s podvýživou.

Moderátorka:  Zajímalo by mě, jestli vás nějaký pacient zvlášť zaujal.

Paul Ransom:  Ach, Cathy, každý den se toho děje spousta. Včera jsem musel potvrdit smrt dvou dětí, které byly zastřeleny. Vše se děje tak rychle, že jsme je museli odvézt do márnice. A o 20 minut později jsem viděl, jak se obě holčičky vracejí. Řekl jsem si, že tenhle typ zranění poznávám. Byli to rodiče, kteří si mysleli, že jejich mrtvé děti vykazují známky života, a nemohli se smířit s realitou, že jejich děti zemřely, a přivezli je zpět na pohotovost, aby se pokusili je znovu oživit. Děláme, co můžeme. Snažíme se mluvit s rodiči, ale ve skutečnosti je to taková bolest. Kam se jako rodič s tímto pocitem obrátíte? Vidíme to každý den. A myslím, že to má dopad i na personál, který je toho každý den svědkem.

Moderátorka:  Vaši kolegové tam pracují už téměř dva roky v místě, kde probíhá válka. Jaký psychologický dopad to má na lidi, kteří se tam snaží zachraňovat životy?

Paul Ransom: Mám štěstí. Jsem tu na určitou dobu a pak se můžu vrátit domů. Víc se bojím o své kolegy tady. Řekl bych, že se u nich projevuje jakási rezignovaná odolnost, protože to dělají už tak dlouho. Ale stále častěji nevidí žádné východisko. Když jsem tu byl loni, říkali: „Až válka skončí, na konci války...“ Teď to slyším čím dál méně a zdá se, že málokdo z nich si v tuto chvíli myslí, že to dopadne dobře.

Moderátorka:  Paule Ransome, moc děkujeme, že jste se k nám připojil.
 
Paraick O'Brien je v Jeruzalémě, kde se dnes konají velké demonstrace proti válce. Paraicku, co se děje?

Reportér: Ano, Cathy, před pár hodinami byla ulice, na které se nacházím, plná tisíců demonstrantů proti válce a za osvobození rukojmích. Zajímavé je, že to časově souviselo s příspěvkem Donalda Trumpa na sociálních médiích. Rychle vám ho přečtu. Řekl: „Řekněte Hamásu, aby OKAMŽITĚ, velkými písmeny, vrátil všech 20 rukojmích, ne dva nebo pět nebo sedm, a věci se rychle změní, pak to skončí.“ Jeho ministr zahraničí Marco Rubio má přijet do Izraele v posledních dvou týdnech, ale musím říct, že demonstranti, se kterými jsme mluvili, nemají velkou naději, že se týmu Trumpa podaří dosáhnout průlomu. A nemají absolutně žádnou důvěru v to, že by to dokázala jejich vlastní vláda. 

O čem s námi chtějí alespoň mluvit, je možnost, že se projeví tlak ze strany evropských zemí. To by mohlo mít účinek, zejména před zasedáním Valného shromáždění OSN. A také velmi rádi hovoří o možnosti, že občanská společnost a možná i armáda dosáhnou nějakého průlomu u Netanjahua. Musím však říci, že on se zatím samozřejmě jeví jako zcela necitlivý vůči všem těmto snahám.

0
Vytisknout
229

Diskuse

Obsah vydání | 4. 9. 2025