Donald Trump potřebuje pomocníky pro svůj otřesný neokolonialistický projekt. Co jiného je tato „rada míru“?

20. 1. 2026

 

To nás přivádí k „radě míru“ Donalda Trumpa, která má nyní vládnout v Gaze. V ospalé oxfordské vesničce Sutton Courtenay, kde je pohřben George Orwell, by se měla třást sama země. Tohle není mír. Je to holý neokolonialismus.

Ani jedno místo není vyhrazeno pro Palestince, natož pro někoho přeživšího z Gazy. Trump bude předsedat spíše jako jednotlivec než jako prezident USA – jinými slovy, jako císař Gazy. Mezi pozvanými členy je i Tony Blair, který je na Blízkém východě nenáviděn jako architekt nelegální invaze do Iráku. Pokud vás zajímají jeho schopnosti, pokud jde o obnovu zpustošeného arabského území, vzpomeňte si, k jakému závěru dospěla Chilcotova komise ohledně této katastrofy: „Spojené království selhalo v plánování a přípravě rozsáhlého programu obnovy, který byl v Iráku nutný“.

Kdo další? Alespoň dva developeři, včetně Trumpova zetě Jareda Kushnera, který se kdysi chlubil „velmi cenným“ potenciálem „nemovitostí u vody“ v Gaze. Maďarský krajně pravicový autokrat Viktor Orbán. Izraelský miliardář Yakir Gabay a americký magnát v oblasti soukromého kapitálu Marc Rowan. Vladimir Putin, který pomáhal jako průkopník při ničení převážně muslimských území v Čečensku, má podle Kremlu také pozvánku. Podle Kremlu. Jistě, Izrael není spokojený, pravděpodobně proto, že byl pozván turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan. Nic jiného než úplná kontrola nad Gazou by je neuspokojilo – ale to je pro traumatizované palestinské obyvatelstvo jen malá útěcha.

Nápovědy o tom, kam to směřuje, nejsou nijak subtilní. Trump požaduje od každé země 1 miliardu dolarů za trvalé členství a návrh charty podle agentury Bloomberg naznačuje, že bude tyto peníze kontrolovat on sám. Před rokem navrhl trvalé přesídlení obyvatel Gazy: etnické čistky. Zveřejnil video vytvořené umělou inteligencí, které představuje Gazu jako luxusní letovisko s obří zlatou sochou jeho samotného.

Bylo by naivní předpokládat, že od těchto plánů upustil, i když tlak arabských států, jak se zdálo, že měl určitý účinek loni, kdy řekl, že „nikdo žádné Palestince nevyhání“. To bylo jasné z málo povšimnutých komentářů, které pronesl na nedávné tiskové konferenci s Benjaminem Netanjahuem – izraelským premiérem, kterého hledá Mezinárodní trestní soud za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Trump naznačil, že pokud by obyvatelstvo Gazy „dostalo příležitost žít v lepším klimatu, přestěhovalo by se. Jsou tam, protože tam tak nějak musí být.“

Opíral se o průzkumy, které naznačovaly, že téměř polovina obyvatel Gazy by odešla. To není nijak překvapivé: území bylo zničeno do apokalyptické ruiny, přeživší žijí ve stanech a jsou zbaveni základních životních potřeb.

Když Netanjahu říká, že Palestincům „bude umožněno odejít“, jak učinil loni, jasně předpokládá, že se nevrátí. Na začátku genocidy soukromě podporoval „dobrovolnou migraci“ v zásadě, možná s vědomím, že jeho armáda učiní Gazu neobyvatelnou. „Naším problémem je [najít] země, které jsou ochotné přijmout obyvatele Gazy, a na tom pracujeme,“ řekl svým spojencům před dvěma lety.

Všimněte si, že Izrael nedávno uznal Somaliland. Somálský prezident naznačil, že má informace, že odtržená republika souhlasila, že výměnou přijme uprchlíky z Gazy. Somaliland to popírá, ale jeho ministr zahraničí to loni v březnu nevyloučil. Gaza je zdevastovaná pustina, která je nyní předurčena k tomu, aby se stala zdrojem zisku pro developery a Trumpovy dvořany.

Ale nejde jen o palestinský lid. Charta „rady míru“ se o Gaze ani nezmiňuje. Vypadá to jako pokus o vytvoření alternativy k OSN: tupý nástroj, kterým Trump uplatňuje americkou moc. Jinými slovy – tady je šablona, přičemž Gaza slouží pouze jako zkušební provoz.

Pokud však Trump věří, že to bude sloužit zájmům hegemonie USA, čeká ho brutální střet s realitou. Západní dominance byla založena na třech pilířích: vojenské převaze, ekonomické dominanci a morální nadřazenosti. První z nich byl zničen na bojištích v Iráku a Afghánistánu. Druhý byl diskreditován finanční krizí v roce 2008. A morální nadřazenost? Ta byla samozřejmě vždy podvodem, o čemž svědčí mučírny diktatur podporovaných USA v Latinské Americe nebo odlupující se kůže vietnamských dětí zasažených americkým napalmem. Na rozdíl od starších rivalit mezi velmocemi však byla studená válka prodávána jako střet univerzálních filozofií: demokracie a svobody proti socialismu. Rozpad Sovětského svazu byl prezentován jako triumf západního přesvědčení.

Když americká armáda spálila afghánské svatebčany a američtí vojáci byli vyfotografováni s úšklebky, zatímco nazí Iráčané byli naskládáni do lidské pyramidy ve věznici Abu Ghraib, tyto morální nároky se rozpadly. Když američtí demokraté vyzbrojili a usnadnili likvidaci Gazy, morální bankrot Ameriky byl odhalen jako záležitost obou stran.

Na Trumpovi je pozoruhodné, že se vzdal i předstírání morální nadřazenosti. V případě Venezuely se otevřeně chlubí, že americké společnosti „vezmou zpět“ ropu této země. Pryč jsou tvrzení, že hegemonie USA je poháněna touhou chránit svobodu celého lidstva – „země, která bude světlem pro národy a zářícím městem na kopci“, jak to vyjádřil Ronald Reagan.

Trumpova hrubá upřímnost pouze urychluje pád moci USA. Morální nadřazenost byla vždy podvodem, ale byla to užitečná lež. Získala alespoň určitou podporu a souhlas. Nyní je mrtvá a svět bude ještě více dychtivý obrátit stránku svých selhávajících pánů.

Zdroj v angličtině ZDE