Izraelské osady na Západním břehu Jordánu: Británie už nemůže zavírat oči
4. 9. 2026
Mezinárodní právo, opatření na evropské úrovni i britská veřejná mínění směřují stejným směrem. Británie by měla přestat ekonomicky podporovat izraelské osady, zdůrazňuje redakční komentář listu Guardian
V Dolní sněmovně se tento týden zdálo, že ministr zahraničí Ed Miliband přijal zásadu obchodního embarga mezi Spojeným královstvím a izraelskými osadami, které Británie považuje za nelegální podle mezinárodního práva. To už mělo být dávno. Nyní se ukáže, zda jeho slíbený „komplexní reset“ zaslouží toto označení. Zastavit na hranicích zboží vyrobené v osadách nestačí. Velká Británie by měla svým firmám zakázat podporovat činnost osad – ať už financováním, výstavbou, pojišťováním či reklamou – na území, jehož okupaci považuje za protiprávní. Zákaz musí mít skutečný dopad.
Spojené království již nemůže nadále ignorovat násilí a nátlak, které na Palestince na Západním břehu vyvíjí izraelská vláda, armáda a osadníci. Podle OSN došlo letos dosud k více než 1 400 útokům osadníků, přičemž v roce 2025 jich bylo zaznamenáno rekordních 1 800. Volební kampaň situaci jen zhoršila. Minulý měsíc Izrael vyhlásil výběrová řízení na 1 234 domů v rámci projektu E1 s 3 401 jednotkami východně od Jeruzaléma. Ministři této země dali zelenou kontroverzní osadě – již dlouho odsuzované za to, že fakticky rozděluje Západní břeh na dvě části – výslovně s cílem „vymazat“ myšlenku palestinského státu, jehož vznik Spojené království oficiálně podporuje.
Izraelští ministři reagovali zuřivě a pohrozili odvetnými opatřeními, pokud Británie uvalí sankce kvůli rozšiřování osad. To je zklamáním, ale nijak překvapivým. Benjamin Netanjahu obvinil země uvalující sankce z „morálního bankrotu“. Británie by však následovala několik srovnatelných evropských států, které takové zákazy stále častěji považují za důsledek mezinárodního práva. Španělsko zakázalo dovoz zboží z osad; Norsko připravuje zákony proti obchodu a službám spojeným s osadami; devět vlád členských států EU požadovalo od Bruselu přijetí opatření.
Od roku 1967 vybudoval Izrael na okupovaném Západním břehu a ve Východním Jeruzalémě přibližně 160 osad, v nichž žije 700 000 židů mezi 3,3 miliony Palestinců. Nyní se ozývají hlasy volající po pozastavení obchodní dohody EU s Izraelem. Velká Británie má takovou dohodu a Labouristická strana pod vedením Sira Keira Starmera chtěla „rozlišovat a chránit obchod s lidmi a podniky v celém státě Izrael“. To dalo kritikům důvod varovat, že zaměření se na osady by mohlo skončit „de facto“ bojkotem Izraele. To však obrací argument naruby: Izrael nemůže začlenit osady do své ekonomiky a poté tvrdit, že ostatní státy je musí považovat za součást země.
Miliband má politický manévrovací prostor. Průzkumy veřejného mínění naznačují, že i voliči strany Reform UK a konzervativců spíše podpoří zákaz obchodu s osadami, než aby se proti němu postavili. V parlamentu panovala shoda sahající od poslanců Strany zelených přes labouristy až po konzervativce, že je třeba něco udělat.
Rozšiřování osad se zrychlilo poté, co se v roce 2022 dostala k moci krajně pravicová koalice Benjamina Netanjahua, a poté znovu poté, co vražedný útok Hamásu v roce 2023 vyvolal válku v Gaze. Právní situace je jasná: ostatní státy jednají a politický prostor se otevírá – a to vše v době, kdy se plíživá anexace stává realitou. Izrael rozšiřuje civilní kontrolu nad okupovaným územím s tím, jak se rozšiřují osady. Gaza, kde bylo zabito více než 70 000 Palestinců, pochopitelně upoutala pozornost celého světa. Nikdo nezpochybňuje, že Izrael existuje v násilném a nestabilním sousedství, ačkoli jeho činy tuto nestabilitu spíše zhoršují, než aby ji zmírňovaly. Nelze však ignorovat Západní břeh a Jeruzalém. Bezpečnost nemůže ospravedlnit ideologické zabírání území.
Zdroj v angličtině ZDE
Diskuse