O tom, co spojuje talent ve sportu, Einsteina a Rimbauda
18. 9. 2026 / Boris Cvek
Neustálé odměňování údajného nadání různými diplomy přišlo, zdá se mi, ze sportu. Jenže sport je specifický. Sport je fyzickou realitou, typicky atletika slavná od dob starého Řecka.
Můžete mít sebevětší konformitu a kamrádšofty, ale hodit rekordně daleko diskem je prostě fyzická, evidentní věc. Samozřejmě dá se různě dopovat atd. Ale ta představa talentu ve sportu je ta fyzická nepopíratelná skutečnost.
Máte skutečné nadání v atletice? Ano, chcete možná trofeje, medaile, ale fyzickou podstatou výkonu jste vázáni na věc samu, oceňujete, soustředíte se na věc samu. Jak to dělá ten váš soupeř, že hodí tak daleko? Ve vědě nebo umění tohle není možné.
Už i v oblasti inženýrství a průmyslu můžete narážet na limity. Švýcarský podnikatel Branco Weiss kdysi prohlásil, že největší problém prosazení inovace je společenský odpor. Ti, kdo se mají dobře ve starém světě, nechtějí nový. Možná dokonce ani netuší, že by se sami měli lépe, kdyby se inovace prosadila.
Ale kdyby Einstein svůj článek vydaný v roce 1905 v Annalen der Physic poslal do Nature, velmi pravděpodobně by ho vyhodili. Britské pojetí fyziky v té době na nic takového nebylo připraveno. Změnu uvažování přináší až mnohem později Einsteinův apoštol Eddington.
A zkusme jít ještě dále: Rimbaud. Dnes jsou téměř všichni nositelé Nobelovy ceny za literaturu před rokem 1950 zapomenutí, zřejmě navždy. Rimbaud aspoň zatím zůstává naopak stále velkou figurou dějin umění, myšlení, cítění, chápání. Patnáctiletý spratek. Dobře, bylo mu sedmnáct. Odraný vandrák z páchnoucích škarp.
Kdo by v té době dokázal pochopit jeho talent? Verlaine? Mallarmé? A později? Apollinaire, Breton, Claudel, Picasso, Cocteau? T. S. Eliot? Joyce? Ginsbergovo Kvílení jako pokračování Sezóny v pekle. Mimochodem: už tak 30 let mě strašně moc zajímá, co si s tímhle vším počneme.
Co si počneme s avantgardou? Prokletými básníky? Nejsou jako z jiného vesmíru? Nebo je právě proto strašně moc zrovna dnes potřebujeme? V době, kdy je zavalil akademismus na nich samých postavený.
A co si počneme s talentem? Chceme ho vůbec? Podle mě od sportu po Rimbauda je tu jedna spojnice, která ukazuje na skutečný talent: zájem o věc samu.
Diskuse