Babiš jako válečný zločinec
10. 11. 2026
Babišova vláda nebývalým způsobem ohrožuje bezpečnost Česka
12. 11. 2026 / Bohumil Kartous
čas čtení
7 minut
Veřejná debata o nebezpečích, které představuje současná extremisticko-populistická vláda, se v posledních týdnech zúžila na protest proti zjevné snaze Babišovy koalice omezit nezávislost veřejnoprávních médií. Vedle toho ale probíhá doložitelné a záměrné ohrožování bezpečnosti Česka. V některých případech v otevřené kolaboraci s ruskými zájmy.
Omezení nezávislosti ČT a ČRo, pokud k němu dojde, bude mít dopad na úroveň veřejné diskuse a tedy na formování vývoje demokracie v Česku ve střednědobém a dlouhodobém horizontu. Je dokonce možné, že částečně dojde ke kompenzaci v rámci informačního prostoru, pokud se zmobilizuje významnější část příjemců informací, kteří si začnou pečlivěji vybírat, z jakých zdrojů čerpají a posílí tím seriózní část informačního spektra. Jakkoliv je tedy tato situace potenciálně ohrožující, je možné představit si scénář, který ohrožení zmírní (představit, nikoliv potvrdit).
V případě zabezpečení ochrany země proti vnějšímu nebezpečí si takovou kompenzaci představit nelze. Bezpečnostní složky, které mají ochranu před vnějším ohrožením zajišťovat, totiž není možné, na rozdíl od informačních zdrojů, jednoduše kompenzovat. Na tuto oblast si stát vymezuje vcelku pochopitelně exkluzivitu a tím pádem nenahraditelnost.
Pokud se detailně podíváme na to, jakým způsobem se Babišova koalice staví k obraně Česka a k ochraně před vnějšími hrozbami, měli bychom být zákonitě znepokojeni. A to stejně, ne-li více, než v případě snahy o ovlivňování chodu veřejnoprávních médií. Hrozba, kterou současná vláda svým jednáním zvyšuje, je totiž mimořádná a její dopad je okamžitý.
Pojďme si to shrnout. Podle vlastní koncepce Babišovy vlády (což je samo o sobě absurdní) neplní Česko 70 % předpokládaných závazků v rámci NATO. Ministr obrany je potupně korigován svými populistickými, prokremelskými loutkovodiči do pozice odmítání pomoci Ukrajině, která mimo jiné efektivně vyčerpává Rusko a snižuje jeho kapacitu k útoku na území NATO. V rozporu s bezpečnostními zájmy a v rozporu s postojem náčelníka generálního štábu odvolává velitele kybernetických sil, čímž nadále aktivně snižuje obranyschopnost země. Různí reprezentanti koalice, tuhle poslanec Okamura, tuhle europoslankyně Jermanová, se vyjadřují odmítavě k podílu Česka na případné společné obraně Evropy. Premiér Babiš s ministrem obrany Zůnou lžou o připravenosti armády na oficiálních akcích, za přítomnosti diplomatických zástupců spojenců, a odvádějí pozornost od varovných skutečností. Dva političtí náměstci ministra obrany jsou bez prověrky, jeden z nich, Vích, je prokazatelně kremelský proxy, který manipuluje prostšími spoluobčany o ruské agresivní válce v Ukrajině a který oficiálně přijímá další kremelské kolaboranty.
Zdaleka jsem nevyčerpal všechny skutky, kterými současná vládní garnitura, složená z extremistů a populistů, nejen že oslabuje krátkodobou i dlouhodobou obranyschopnost země, ale zjevně, minimálně prostřednictvím některých svých představitelů, otevřeně kolaboruje s nepřátelským Ruskem. Připomeňme, nikoliv zbytečně, že Česko je, stejně jako další země EU, na seznamu nepřátel Ruské federace.
Dané skutečnosti nelze považovat za nějaké omyly nebo jen pouhý diletantismus, ačkoliv ten je přítomen též (považte, během pár dnů změní ministerstvo obrany výhledový počet vojáků o 6 tisíc, co si o tom myslet). S deklarací vlády, kterou zopakoval prokremelský náměstek Vích, že nebude plnit společně přijaté závazky investic do obrany (do roku 2035 se alianční země zavázaly zvýšit investice na 3,5 % HDP ročně) jde zjevně o systematickou snahu bezpečnost země - v souvislosti se zvyšujícím se rizikem rozšíření konfliktu v Evropě - paralyzovat. Z věcného hlediska tak lze mluvit o vlastizrádném jednání. Samozřejmě s plnými ústy míru a předstírání, že závazky NATO plníme (není to pravda a je nutno dodat, že tento trend se netýká zdaleka jen této vlády).
Jestliže ovšem předchozí vláda (a všechny ostatní) jednoduše ignorovaly bezpečnostní hrozby (ty hybridní v zásadě zcela) a závazky vůči bezpečnostní alianci, která na rozdíl od české armády skutečně zajišťuje bezpečnost země, tato vláda zcela očividně a bez snahy cokoliv zastírat ochranu před vnějším nebezpečím záměrně bojkotuje, omezuje nebo paralyzuje, podle toho, kam až jsou její představitelé schopni v daných oblastech zajít. Pokud hrozí, že k útoku na území NATO dojde v řádu měsíců či jednotek let, pak je nutné, aby se všichni evropští členové NATO připravovali na nejhorší scénář. Česká republika v současné kondici nejen že není schopna požadovaným způsobem přispět, svou politickou reprezentací navíc deklaruje, že se bude zdráhat být jen logisticky kooperovat. Z hlediska hybridních hrozeb je situace zcela katastrofální: po diletanství a zbabělosti předchozí vlády v tomto směru prochází otevřená kolaborace, kdy se součásti vládní garnitury stávají osoby dlouhodobě známé svými sympatiemi ke Kremlu, nebo dokonce s přímými vazbami na Putinovské Rusko (kromě Vícha poradkyně Babiše Vachatová, kremelský opilec Vondráček nebo „volební pozorovatel“ Doksanský a samozřejmě celá plejáda šiřitelů dezinformací v řadách všech tří koaličních stran). Společné úsilí těchto jedinců v legislativě a v exekutivě vede k takovým krokům, jako je například snaha lživě očerňovat prodemokratický nevládní prostor, paralyzovat jakoukoliv snahu boj s informačními manipulacemi a aktivní šíření takových manipulací, snahu o zavedení zákona FARA nebo ostatně také samotnou snahu o omezení nezávislosti veřejnoprávních médií. Společně s čistkami ve státní správě a všeobecným diletantstvím ve všech sférách správy státu, která se dostala do rukou lidí s nízkými, nulovými nebo zápornými předpoklady, jde toto ohrožení demokracie a bezpečnosti ruku v ruce.
Faktem je, že tato vláda vzešla z formálně demokratických voleb. Z velké části však stojí samotná vláda a její podpora na manipulacích, které se v konfrontaci s dopady jejího jednání ukazují jako destruktivní a ohrožující. V takové situace je nutné, aby se občanská společnost postavila na odpor a snažila se vyvolat zásadní změny v politickém směřování země.
Nadcházející setkání na Letné v neděli 15. 11. bude v tomto směru zásadním signálem. Předpokládaná účast největšího počtu protestujících od roku 1989 může být přeřazením na další rychlostní stupeň změny. Sama o sobě ale destruktivní tendence současné vlády nezmění. Tlak je nutné navyšovat natolik, aby si Babiš a jeho nohsledové uvědomili, že Česko nadále ohrožovat nemohou bez rizika, že to pro ně bude znamenat budoucí závažné budoucí konsekvence. Pevně doufám, že jak protest samotný, tak následná dynamika to i tak pochybnému politickému seskupení, jaké se kolem Babiše sešlo, pomůže zvědomit.
112
Diskuse