Po volbách v Plzni, aneb Ať žije republika
4. 11. 2013 / František Řezáč
Máte ve Vašem článku pravdu. Mladá generace je na tom duševně i tělesně špatně. Je závislá na živení rodiči a prarodiči. Nemůže být tedy nezávislá ani duchovně. Přemluv bábu, aby přemluvila dědka, aby nám dal prachy. Takže tlustí dědkové a báby sledují slevy, aby uživili sebe i ty parazity. To jim nikdo nemůže vyčítat, mají na rozdíl od parazitů ještě smysl pro odpovědnost.
Nicméně jsou výjimky a já se orientuju na ně. Přese všechno je u nás svoboda a já se s parazity nemusím stýkat. Je málo, ale přesto pořád dost mladých lidí, kteří jsou nadějí. Tady u nás v Plzni zabránili referendem stavbě dalšího monstra OC v centru. Přikládám text, který jsem se styděl poslat do BL, protože nezapadá do nynějších jeremiád. Možná potěší aspoň Vás.
V Plzni byl včera krásný den. Přijel kamarád z Německa a hned poté, co se ubytoval v hotelu Slovan, jsme vyrazili do ulic. Slavil se státní svátek. Kopeckého sady byly plné lidí. V poledne začal program krátkým projevem primátora Baxy a vernisáží výstavy o spolupracovnících T.G.M . Benešovi, Štefánikovi a Masarykovi juniorovi v oblíbeném prostoru U Branky před vědeckou knihovnou. Výstavu uvedl její autor pan Stanislav Bukovský. Poté nastoupil na pódium dechový orchestr ZUŠ Chválenická a ve stylu vyššího populáru (Smetana, Suk a další) hrál občankám a občanům, korzujícím kolem kavárny Corso a dalších zdejších pohostinských podniků. Přes park bylo možno přejít na prohlídku Měšťanské Besedy, otevřené byly radnice i synagoga. U Branky nebyla jen výstava. Mezi stánky s různými lahůdkami vrcholil plzeňský Slovenský týden.
Bylo možné ochutnat bryndzové halušky, zelňačku, slovenské sýry i klobásy. Pivo bylo místní z černického malého pivovaru Purkmistr. Vzpomněl jsem si na babičku, která mi vyprávěla o časech "za císaře pána" a první republice. Tak nějak to asi kdysi v Plzni probíhalo.
Mimochodem, most císaře Františka Josefa I. na Americké třídě se důkladněji opravuje poprvé od svého otevření v roce 1913. Otevřená učebnice stavitelství, jehož díla vydrží po staletí. Železobetonový Pattonův most na hlavním tahu na sever (nazvaný původně po Antonínu Zápotockém) z počátku sedmdesátých let se drolí před očima a bude zbourán, až bude hotový nový ocelový most pod Bílou Horou, který umožní převedení veškeré dopravy do severní části Plzně.
Ulicí Bedřicha Smetany jsme se s Günterem vydali směrem k rynku a přitom meditovali o původu tohoto slova. "Byla jsem na rynku..." pravívala totiž moje babička. Günter soudil (býval učitelem němčiny a francouzštiny), že je to slovo původu slovanského, já zas uváděl "ring", prsten či kruh, nic germánštějšího si nelze představit.
Ovšem Náměstí Republiky je od krále Václava Druhého při založení města v roce 1295 dokonalý čtverec. Mezi biskupstvím a katedrálou sv. Bartloměje čekají v dřevěném přístřešku nové zvony Marie a Hroznata na svého největšího kolegu Bartoloměje. Až bude hotov, budou zvony přeneseny do věže, odkud byly ukradeny během obou světových válek.
Restauraci U Salzmannů v Pražské ulici, k níž jsme došli po nové porfyrové dlažbě kolem zlatých fontán chrta, velblouda a anděla (jsou v plzeňském městském znaku), jsem jako student a později voják znal jako trochu lepší "putyku", kde se dalo dobře posedět, pojíst a vyřídit věci. Po mnoha letech uzavření, majetkových sporů a rekonstrukci je to dnes, jako za časů císaře pána, prostorná a přívětivá hospoda, jejíž kuchyně se připojila ke Slovenskému týdnu. Hovězí roláda s bramborovým knedlíkem slovenská, pivo samozřejmě plzeňské...
Po obědě jsme se zase prošli po "rynku" s černými žulovými kašnami a pak dojeli trolejbusem číslo 15 k páté bráně akciové společnosti, dříve Škodovy závody. Proslulá "pátá brána" v Borské ulici vešla do povědomí několika generací jako místo vcházení a vycházení do originálního prostředí strojírenského gigantu. Na ranní a odpolední hemžení kolem plzeňské Škodovky se nedá zapomenout. Já pouhých let jedenáct, ale kolik je těch, kdo vcházeli a vycházeli branami od první do osmé, mezi nimiž je ta pátá nejproslulejší, po celých 40 let svého pracovního života?
U páté brány vznikl na počátku dvacátých let dvacátého století průmyslový pavilon pro výrobu automobilů. Po přenesení výroby aut do Mladé Boleslavi mu zůstala jen zkratka ASAP -- Akciová společnost pro výrobu automobilů, zůstala hala prázdná a byla pak využita, s různými přístavbami, jako vyvařovna a jídelna pro celou Škodovku. Jdeme do ASAPu se říkávalo, aniž by mnozí věděli, co vlastně zkratka znamená.
To všechno jsem Günterovi vykládal na nové terase, spojující nově zrekonstruovaný ASAP s halou technického muzea Techmánia. Stará pátá brána byla nahrazena o kousek dál novou, místo smrdutých plynojemů je patrové parkoviště pro zaměstnance nových provozů Škodovky. Od páté přes osmou bránu je celý areál bývalé Škodovky dlouhý 4 kilometry. Ne všechny provozy patří Škodovce. Ocelárny, kovárny a Jaderné strojírenství koupili Rusové, turbiny Korejci, Tabákové stroje a doudlevecké generátory Britové. Ale co je pro lidi a Plzeň důležité, vyrábí se...
V pondělí 4. listopadu v 15,00 hodin se bude v ASAPu slavnostně otevírat nové 3D planetárium s expozicí kosmonautiky jako součást celé Techmánie. Budeme s Günterem přitom.
Diskuse