Z posledního summitu BRICS: vzhůru k novému globálnímu řádu?

13. 8. 2014 / Ilona Švihlíková

Summit z července 2014 v brazilské Fortaleze přinesl po delší době jasné výstupy skupiny BRICS. Jejich mediální ohlas není jednotný: někde jsou prezentovány jako počátek konce Západu, někde jako první skrovný krok k internacionalizaci yuanu... a někteří v nich vidí příznak končícího kapitalismu. Co skutečně přinesl brazilský summit?

Na začátek stručně připomeňme, že poprvé se akronym BRIC objevil v roce 2001. Ekonom firmy Goldman Sachs jím označil rozvíjející se (emerging) země, které měly v následujících letech představovat zajímavé investiční příležitosti -- tedy Brazílii, Rusko, Indii a Čínu. Skupina se poprvé materializovala po vypuknutí Velké recese, v roce 2009 v ruském Jekatěrinburgu, kdy navázala na setkání jiné "alternativní" (tj. nezápadní) formace: Šanghajské organizace spolupráce. Poměrně rychle, přes velkou diverzitu zemí, vykrystalizovala nosná témata:

Dominance dolaru, která se táhne již od Bretton-Woodské konference roku 1944 (kdyby byl býval vyhrál Keynesův plán, vše by bylo jinak: http://www.blisty.cz/art/73989.html). Dominance Západu v MMF a Světové bance. (od vzniku obou institucí platí, že v čele MMF je evropský představitel, nyní je to Christine Lagarde, v čele skupiny Světové banky pak Američan).

Nestabilita finančních toků, na které má velký vliv politika amerického FEDu.

Již na první schůzce zazněly smělé návrhy. Rusko obnovilo svůj sen o zlatém standardu, který ekonomicky nedával smysl ani ve 20. letech minulého století. (Jen na okraj: je pozoruhodné, že zlaté blouznění zasáhlo také tehdejšího šéfa Světové banky Roberta Zoellicka).

ZDE

Čína naopak předložila analýzu z pera čínského guvernéra centrální banky Čoua, která se přes svou stručnost stala jedním z nejcitovanějších článků v otázce internacionálních měn. Právě i díky němu se oživil celosvětový zájem o starou Keynesovu ideu nadnárodní měny bancoru. Od roku 2010 do uskupení přibyla Jihoafrická republika, navzdory tomu, že je mnohem menší a ekonomicky slabší než ostatní země BRICS. Jejím úkolem je nicméně reprezentovat celý africký kontinent.

Kritici od počátku zdůrazňovali, že země BRICS jsou velmi rozdílné (struktura ekonomiky, politický režim, náboženství, hodnotový systém) a že jen těžko budou hledat společnou řeč. V rovině zahraničně-politické je může spojovat určitá nechuť vůči přílišnému vlivu USA na mezinárodní organizace a privilegované pozici dolaru. Tato nechuť bude ovšem jiného stupně u Indie, která je významným způsobem provázána s ekonomikou USA (příjemce přímých zahraničních investic), a u Ruska, jehož prezident nedávno Spojené státy označil za parazita globální ekonomiky.

ZDE

V rovině ekonomické lze pak konstatovat, že všechny země jsou ve fázi dohánění, a i když řeší různé problémy, aplikují všechny určitou míru tzv. státního kapitalismu.

Přestože první summit vypadal bombasticky a následně byla přijata JAR, další summity už nedodaly tak zajímavé výstupy. Znovu se objevily spekulace, že skupina BRICS je jen umělou zkratkou, která se sice sešla dohromady, ale nedostatek průniku zájmu ji odsuzuje k tomu být jen zdvořilostní platformou. Minulý rok si pak finanční trhy vytvořily hračku jméně "fragile five" -- Zranitelná pětka, jejíž osu tvořily země BRICS. Zaznamenaly útok na své měny, devalvační tlaky a odlivy kapitálu. Nelze vyloučit, že právě tato bezprostřední zkušenost vytvořila další motivaci ke spolupráci. K těmto důvodům bychom mohli přidat i "zazděnou" dohodu o reformě MMF (ve kterém mají USA právo veta). Přestože již v roce 2010 bylo dosaženo dohody, že je potřeba systém kvót zásadně zreformovat, neboť neodpovídající současnému rozprostření ekonomické síly světa, vše se zastavilo u amerických zákonodárců.

Výsledky summitu tohoto roku ale ukázaly, že BRICS se dokázala vzepnout ke společné akci. Skupina BRICS se přes všechny problémy (viz dále) shodla na finanční infrastruktuře a prokázala tím svou životaschopnost.

Pod několikaletých jednáních se podařilo dojednat tzv. Novou rozvojovou banku (New development bank). Tato banka se má zaměřit na rozvojové projekty, nejprve zemích BRICS, ale nejsou vyloučeny ani "žádosti" z jiných rozvojových zemích. Banka bude mít kapitál 100 mld. dolarů. Pro srovnání je možno uvést kapitalizaci Evropské investiční banky -- 331 mld. dolarů, či Světové banky -- 223 mld. dolarů. Je ovšem třeba také uvést, že jen samotná Čína, když zakládala svůj suverénní fond CIC (China Investment Corporation) převedla do něj z devizových rezerv "skrovných" 200 mld. dolarů.

Banka má začít fungovat od roku 2016, přičemž budoucí účast je otevřená i jiným zemím. (nejčastěji se nyní spekuluje o Argentině, zasažené atakem tzv. supích fondů -- tomuto tématu se budu věnovat v dalším článku). Země BRICS si ovšem chtějí pohlídat majoritu, tj. jejich kapitál nepůjde pod 55%. Kapitál bude rozdělen rovnoměrně mezi členy (tj. nejprve 50 mld. dolarů), a měl by se během let navýšit právě na 100 mld. dolarů. Sídlo banky bude v Šanghaji, ale vedoucí představitelé budou rozděleni mezi ostatní země (prvních pět let by měl být ředitelem zástupce Indie), přičemž JAR dostane jako útěchu "regionální pobočku." Banka by měla zahrnovat i jakýsi "think-tank", inkubátor posuzující úspěch jednotlivých rozvojových strategií. I tím by představoval výzvu pro skupinu Světové banky a MMF, které navzdory určitým korekcím posledních let, stále zůstávají baštami neoliberální politiky. Pro jistotu uveďme, že i když kapitál banky uvedl oficiálně v amerických dolarech, půjčky se samozřejmě budou odehrávat v měnách členských zemí. Již nyní je Nová rozvojová banka chválena za svůj princip rovnoměrnosti (jedna země, jeden hlas). A africké země očekávají, že na rozdíl od Světové banky, by Nová rozvojová banka více akceptovala místní podmínky a názory.

Jak se ukázalo jednání se táhla právě proto, protože Čína -- vědoma si své pozice (co by bylo BRICS bez Číny) -- chtěla v bance mít rozhodující slovo. Její vliv se nakonec prosadil u druhého nástroje, kterému se přezdívá "malý MMF."

Tento nástroj má oficiální název CRA (neboli Contingent Reserve Arrangement), což bychom mohli přeložit volně jako rezervní fond (resp. uspořádání). I ten bude operovat se 100 mld. dolarů. Jak již bylo uvedeno, v tomto případě bude Čína hrát hlavní roli. Její příděl do fondu bude činit 41 mld. dolarů, u Brazílie, Indie a Ruska 18 mld. dolarů a JAR 5 mld. dolarů. Tento malý MMF má být obranným nástrojem zemí BRICS proti zvýšené volatilitě finančních trhů, a jak zmínila brazilská prezidentka, destabilitě vycházející ze Spojených států. Tím byla zřejmě myšlena nejen pozice dolaru, ale také politika kvantitativního uvolňování. Obecně ovšem platí, že změny v monetární politice USA mají veliký globální dopad. Změna úrokových sazeb, či právě nástroj jako je kvantitativní uvolňování mění směřování globálních finančních toků. Oficiální formulace říká, že se jedná o fond na podporu v případech problémů v platební bilanci, což jsou typicky projevy finanční krize. 100 mld. dolarů sice může vypadat impozantně, ale v případě finančních krizí se pohybujeme často v jiných řádech. Jen pro příklad: Rusko v minulých letech utratilo jen 200 mld. dolarů ze svých devizových rezerv, aby zpomalilo(!) -- nikoliv zabránilo, ale jen zpomalilo devalvaci ruského rublu. Částku je tedy možno vnímat jako počátek, jehož účinnost bude ověřena praxí. Pro skutečně stabilizační efekt by země BRICS musely přejít do vyššího řádu, k bilionu dolarů.

Celou deklaraci si je možno přečíst zde:

ZDE

Další odkazy:

ZDE

Jistě jsou výše uvedené kroky vnímány představiteli členských zemí různě. Brazílie, po zkušenosti s masivními přílivy a odlivy zahraničního kapitálu a dopady na brazilský real, zdůraznila nutnost stabilizace finančních toků. Čína bude oba dva nástroje bezesporu oceňovat i v návaznosti na to, jak pomohou čínskému yuanu na cestě k internacionální měně. Jak ukázala prohlášení ruského prezidenta, je nová infrastruktura BRICS začleňována silněji do ruských geopolitických úvah. (Ruský prezident přímo uvedl, že "společně bychom se měli zamyslet nad souborem opatření, která by pomohla zabránit pronásledování zemí, které nesouhlasí s některými rozhodnutími Spojených států a jejich spojenců v zahraniční politice.")

ZDE

Navzdory odlišnostem byly země schopny se nakonec shodnout. Proto už někteří komentátoři očekávají, že by tak mohly být položeny základy pro budoucí formální organizaci. To je jistě otázka budoucnosti, ale je již jasné, že skupina BRICS tím vstoupila do nové fáze své spolupráce. Obě dvě instituce, i když je jejich počáteční kapitál, resp. měnový pool, relativně malý, představují začínajícího rivala vůči MMF a Světové bance. Zbývá ovšem otázka, zda jsou kroky skupiny BRICS také "alternativní" ve smyslu antikapitalistické? Zde asi zklamu ty, kteří od skupiny BRICS mnoho očekávají, ale domnívám se, že tomu tak není. Je pravda, že na prohlášeních k Nové rozvojové bance se podílel i Joseph Stiglitz. Je pravda, že teprve od roku 2016 uvidíme, na jaké projekty budou zdroje banky využity. Nicméně, i podle chování jednotlivých aktérů se zdá být spíše pravděpodobné, že v rámci jimi provozovaného státního kapitalismu, chtějí posílit svou geopolitickou pozici. Jde o to, včlenit rostoucí ekonomickou moc do kolektivního diplomatického vlivu. To lze jistě přivítat jako další krok k multipolárnímu směřování.

Země skupiny BRICS učinily praktické kroky na oslabení pozice dolaru vytvořením jiné finanční infrastruktury. Ukázaly, že jsou schopny se dohodnout (byť s obtížemi). Smetly námitky, že se jedná o umělou platformou, která bude nefunkční. Představily, prozatím skrovnou, výzvu současnému globálnímu řádu, stále ještě institucionálně ovládanému Západem.

Neznamená to ale, že země BRICS vytvořily antikapitalistickou alternativu, jak nadšeně někteří predikovali. Tu bychom spíše objevily v návrzích Banky jihu, jejíhož fungování se ale její duchovní otec -- Hugo Chávez -- již nedožil. Možná si časem, koneckonců fáze dohánění k tomu svádí, země BRICS uvědomí, že v kapitalismu vládne ten, kdo ovládá kapitál. Spolu s tím se nabízí i otázka, zda se lze od Západu oddělit (decouple), protože právě Západ přenášel v posledních dekádách svou vnitřní nestabilitu na jiné země. Jenže záchranný fond řeší jen symptom, nikoliv příčinu...

Prozatím se zdá, že skupina BRICS se spíše inspirovala taktikou, které se v angličtině říká: be the winner of the same old game. (být vítězem staré známé hry).

0
Vytisknout
9812

Diskuse

Obsah vydání | 15. 8. 2014