V Evropě selhali jak elity, tak populisti

8. 1. 2019

čas čtení 3 minuty


O tom píše zajímavě v deníku Washington Post Ivan Krastev:

"Vis major", "vyšší moc" je právní pojem, který vám umožňuje osvobodit se od smluvní povinnosti v důsledku výjimečných okolností. Francouzsky ("Force majeure") je to také film Rubena Ostlunda z roku 2014, černá komedie o středostavovské manželské dvojici, která vezme své dvě malé děti na lyžování do francouzských Alp a zažije tam neočekávané "trauma", které trvale změní jejich vztah.

Rodina se opaluje kdesi uprostřed lyžařského svahu u vysokohorské restaurace, když najednou vidí, jak se směrem k ní valí lavina. Restauraci zahltí sníh. A bezmyšlenkovitě v té chvíli otec rodiny uteče, opustí ji, aby se zachránil. Pak se rychle ukáže, že to byl falešný poplach - pád laviny byl záměrný a kontrolovaný, nikdo nebyl zraněn. Otec se k rodině vrací a dělá, jako že se nic nestalo, ale manželka  zuří. Zbytek dovolené je zkažen tím, že otec na okamžik propadl pudovému sobectví a odmítá přiznat vinu.

Ostlundův film je dokonalou analogií důvodu, proč přišly meritokratické elity o důvěru obyčejných lidí. Krize z roku 2008 byla "kontrolovaným spuštěním laviny" a ti nejschopnější finančníci a podnikatelé utekli, zachránili své peníze a banky a zapomněli na občany, kteří potřebovali jejich pomoc. (V ČR kašlou vládnoucí elity na řadové občany už léta.) Od té doby popírají, že tomu tak je. A tak nepřekvapivě nyní většina občanů považuje meritokratickou elitu za meritokratickou elitu, vždy ochotnou utéci od stolu. V jejich slovníku chybí slovo "nesobectví", "sebeobětování". Nepatří k normálním lidem, ale chtějí, aby je normální lidi respektovali, obdivovali a dokonce milovali.

Populisté, na druhé straně, nenabízí žádnou reálnou alternativu, ani nejsou rovnostářští. Jejich atraktivita je založena na jejich příslibu, že elity znárodní a tak je k tomu našemu stolu přivážou za nohu. Avšak to, čeho populisti ve skutečnosti dosáhli, je že národy zpolarizovali, rozštěpili je, vytvořili v nich konflikt a způsobili, že se jim nedá vládnout. Republika občanů byla proměněna v republiku fanoušků, jejichž jedinou občanskou povinností je podporovat své družstvo - a nenávidět všechny ostatní.

Milující fanoušci, nikoliv kriticky myslící občané - ti se stali jádrem toho, jak populisté proměnili naše demokracie. Občan má rád svou zemi, ale jeho loajalita je podmíněná a kritická. Ano, schopnost a ochota občana kritizovat a napravovat chyby je známkou jeho vlastenectví. Občané jsou připraveni postavit se proti vládě, pokud se ukáže, že zrazuje zásady jejich země. Naproti tomu loajalita fanoušků je dogmatická, arogantní, agresivní a nekritická. Když jásají, vyjadřuje to jejich kmenovou příslušnost. Kritická reflexe je nahrazena adorací. Ti, kdo odmítají jásat, jsou obviněni ze zrádcovství.

Populistickým stranám se daří zastupovat část společnost na úkor ignorování jiných částí společnosti. Populistické strany nepociťují žádnou povinnost zastupovat lidi, kteří nejsou jako oni, i když to jsou občané téže země.  Ve svém slovníku nemají slovo "kompromis".

Pokud dnešní nepopulární establishmentoví politikové chtějí neutralizovat konfliktní nacionalismus, který ovládl jejich národy ničivou formou národovectví, musejí znovu získat důvěru veřejnosti. A proto si musí sami přivázat ruce ke stolu, aby tím dokázali, že až restauraci zavalí příští lavina, od stolu neutečou.

Kompletní článek v angličtině ZDE

 



0
Vytisknout
14490

Diskuse

Obsah vydání | 10. 1. 2019