Během klimatické konference v Bali byl před dvěma lety schválen plán nahrazení dosluhujícího Kjótského protokolu - mezinárodního dokumentu z roku 1997, jenž směřoval k zastavení změn klimatu. Jednu z hlavních vad protokolu představovala skutečnost, že prudce se industrializující země v bývalé koloniální sféře Západu nebyly zahrnuty do skupiny těch, kdo jsou povinni omezovat emise. Druhou vadou byl fakt, že řada zemí - například USA, až donedávna největší světový znečišťovatel - řadu let stála mimo kjótský proces a v podstatě jej (až do přistoupení Ruska v roce 2004) blokovala. V Bali se tedy sešla OSN coby jakási akciová společnost a dohodla se, že na příští schůzi nově a lépe zformuluje závazky, ale i práva všech akcionářů. Na konci kodaňské konfererence však vidíme, že společnost byla fakticky vytunelována a kmenové jmění v poslední chvíli přešlo na novou společnost založenou USA, Čínou, Indií, Brazílií a Jihoafrickou republikou. Zmíněné země uzavřely dohodu, která místo toho, aby zpřesnila povinnosti a práva akcionářů stojících dosud "mimo hru" se snižováním emisí, tyto - ale také některé významné průmyslové země - kompletně vyloučila z rozhodování. Navíc se USA coby insider fakticky vyvlékly i z těch závazků, které jim měly příslušet podle původního Kjótského protokolu. Zatímco zrušený podnik byl čímsi jako akciovou společností s nedokonalými, ale relativně přesně formulovanými pravidly, nový subjekt ze všeho nejvíc připomíná společnost s ručením omezeným. "Liga superznečišťovatelů", jak ji pojmenoval Bill McKibben, vydala politickou deklaraci obsahující "tak velké díry, že by jimi mohl prolétnout letoun Air Force One", říká výkonný ředitel Greenpeace International Kumi Naidoo - a neobsahující žádné emisní cíle ani závazný plán dalšího postupu. Členové klubu těch, kdo spolu mluví, nyní ručí za budoucnost planety pouze do výše vlastního vkladu.

An English version of this article is in

Lumumba Di-Aping, súdánský předseda skupiny G77 130 chudých zemí světa, přirovnal dohodu, která vznikla v Kodani, k holocaustu.

"Požaduje od Afriky, aby podepsala souhlas se svou sebevraždou, pakt o upálení, aby se udržela hospodářská nezávislost několika málo zemí. Je to řešení, založené na hodnotách, které poslaly šest milionů lidí v Evropě do plynových komor."

Takže takto. Nejhorší znečišťovatelé na této planetě, kteří drasticky mění naše klima, se sešli v Kodani a oznámili, že budou dál vařit, bez ohledu na všechna varování vědců. Zapečetili rakev pro nízko položené ostrovy v mořích, pro ledovce, pro severní pól a pro miliony životů, píše Johann Hari v deníku Independent.

Praktická, inteligentní řešení, nabídnutá vědci, rozvojovými zeměmi a aktivisty byla systematicky vetována zeměmi severní Ameriky a Evropy.

Shrňme zde několik návrhů, které byly bez diskuse odmítnuty - protože až se svět nakonec rozhodne usilovat o skutečné řešení, budeme se k nim muset vrátit.

Odmítnutý návrh číslo jedna: Mezinárodní ekologický soud. Všechno snížení skleníkových emisí v důsledku Kodaně bude jen dobrovolné. Když se vlády rozhodnou své závazky nesplnit, nic se nestane. Kanada přislíbila v Kjótu, že sníží své emise, a pak je zvýšila o 26 procent. Nic se nestalo. V důsledku Kodaně možná vzniknou stovky Kanad.

Když přijel Obama v pátek do Kodaně, čelil tvrdému konfliktu mezi bohatými a rozvojovými zeměmi. Bylo to především důsledkem hlubokého resentimentu vůči Americe, která změkčila svůj cíl snížit uhlíkové emise na pouhých 17 procent ve srovnání s úrovní roku 2005 do roku 2020. A í tato nabídka závisela na tom, zda ji americký Kongres vůbec schválí. Během posledních dnů summitu se vynořil ještě složitější problém, totiž americký požadavek, aby Čína a další industrializující se země umožnily kontrolu svých opatření proti emisím skleníkových plynů.

Bolivijský prezident Evo Morales soudí že o budoucnosti planety musí rozhodnout lid celého světa ve světovém referendu. Navrhuje položit obyvatelům světa pět otázek.

tisková zpráva českých ekologických organizací

sobota 19. prosince 2009

Politici musí hned po kodaňském summitu pokračovat a rychlým tempem proměnit vágní dohodu v konkrétní smlouvu, soudí české ekologické organizace.

Klaus "vzkázal světu", že globální oteplování "je nové světové náboženství", píší česká média. Svět to ale jaksi neposlouchá. Zadáte-li si "Václav Klaus" do google news, objeví se vám tři odkazy na toto nejnovější Klausovo prohlášení. Jeden na americkou ultrapravicovou televizi Fox News, která odvysílala rozhovor s Klausem, druhý na českou verzi ČTK "Czech Happenings" a třetí na Auburn Journal. Obrovská mezinárodní publicita, tedy...

Zdroj ZDE

Nejmenovaný vysoký činitel Obamovy vlády podle tiskové kanceláře Associated Press oznámil v pátek večer, že Spojené státy, Čína, Brazílie, Indie a Jihoafrická republika uzavřely "smysluplnou dohodu" o globálním oteplování.

Činitel tuto údajnou dohodu charakterizoval jako první krok, ale dodal, že nestačí k zamezení oteplování planety. Podle stránek The Climate Pool to v pátek po 22. hodině potvrdil i prezident Obama.

Dohoda byla uzavřena v pátek v Kodani po jednání prezidenta Obamy s čínským premiéreme Wenem Jinbaoem, indickým premiérem Manmohanem Singhem a jihoafrickým prezidentem Jacobem Zumou.

Dohoda byla dosažena s malou skupinou zemí, ale Obama a další vyjednávací týmy chtějí k ní přičlenit i další země.

Analytikové poukazují na to, že dohoda je velmi chabá. Obama konstatoval, že je dohoda základ pro globální akci, ale že je nutno "jít mnohem dál". Obama uvedl, že USA, Čína, Brazílie, Indie a Jižní Afrika souhlasily, že omezí globální oteplování na maximum 2 stupňů Celsia a podniknou akce na dosažení tohoto cíle.

Zdroje ZDE ZDE

KD│ Bill McKibben z Middlebury College, spoluzakladatel nevládní organizace 350.org usilující o závazný emisní cíl kodaňské dohody, komentoval výslednou "dohodu" (fakticky politickou deklaraci vybraných zemí, která např. úplně obešla Evropskou unii) vzešlou z dvoutýdenních jednání zástupců 192 zemí světa.

Prezident Spojených států svou dnešní dohodou s Čínou, Indií a Jižní Afrikou udělal několik věcí:

• Zničil Organizaci spojených národů. Myšlenka světového společenství, které něco znamená, dnes večer zmizela. Jasný závěr zní: Vy, chudé země, si o věcech jako jsou lidská práva nebo postavení žen, boj s obrnou nebo zacházení s uprchlíky můžete říkat, co chcete. Ale jakmile se příliš přiblížíte k centru toho, co se počítá - k fosilnímu palivu, které tvoří jádro naší ekonomiky - můžete na to zapomenout. Vaše názory nás nezajímají. Otravujete, a pokud se potopíte pod hladinu, nepřejeme si o tom slyšet. Nejmilejší naděje americké pravice byla nakonec padesát let v zásadě uskutečňována proto, že v centru americké ekonomiky stojí uhlí. Dosahovali jsme toho prostředky válečnými i mírovými, a nyní jsme toho dosáhli globálním oteplováním. K čemu je teď vlastně OSN?

KD│ Na jednání OSN o klimatu dnes ráno došlo ke krizi, když některé rozvojové země hněvivě odmítly plán připravený USA, Čínou a jinými rychle rostoucími ekonomikami. Země jako Venezuela, Súdán nebo Tuvalu prohlásily, že nesouhlasí s dohodou prosazenou včera neformálně Spojenými státy, Čínou, Jihoafrickou republikou a Brazílií. Proto hrozí, že summit skončí bez oficiálního výsledku.

Z posledního návrhu závěrečného dokumentu z kodaňské konference o globálním oteplování vyplývá, že jeho autoři, ve snaze získat aspoň nějakou dohodu, odstranili veškeré konkrétní závazky. Závazek, že by se "dohoda z Kodaně" měla do roka proměnit v "právě závaznou smlouvu" byl podle verze z pátku večer z dokumentu odstraněn. Text obsahuje jen mlhavý příslib, že státy budou usilovat o omezení zvýšení globálních teplot na 2 stupně Celsia a o snížení emisí uhlíku o 50 procent do roku 2050.

Americký prezident Obama podruhé v pátek jednal s čínským premiérem Wen Jiabaoem, poté, co se Wen urazil, když Obama požadoval spolehlivou kontrolu emisí všech zemí světa.

Zdroj v angličtině ZDE

Nejprve dali planetu do závorky, pak ji z textu vyškrtli. Už nejde o záchranu biosféry, už jde jen o to, aby politikové nevypadali jako idioti. Rozhovory se rozkládají a všechno důležité se z dohody vyškrtává. Hlavně ať vznikne dojem, že bylo dosaženo dohody aspoň v něčem, píše z Kodaně George Monbiot a pokračuje:

Toto je chaotický a katastrofální závěr chaotického a katastrofálního summitu. Konference byla postižena katastrofální mírou nekompetentnosti. Delegáti z tropických zemí byli nuceni čekat na mrazu ve frontě 10 hodin bez přístřeší, bez jídla či pití, bez jediného vysvětlení a nakonec byli posláni pryč. Někteří lidé ve frontě omdleli, je s podivem, že nikdo nezemřel. Proces vyjednávání byl stejně tak pitomý. Vůbec nebyly použity inovativní metody řešení konfliktů - odehrávaly se jen tradiční tvrdohlavé spory.

Díval jsem se na tuto konferenci na webcamu (mě taky nepustili dovnitř) a přišlo mi, jak se utváření dohod za posledních 130 let skoro nezměnilo. Světové vlády si chtějí mezi sebou rozdělit atmosféru a chovají se při tom, jako na nějaké konferenci v Berlíně r. 1884.

Šéf britské Konzervativní strany David Cameron odstranil téměř všechny zmínky o soukromém vzdělání členů svého politického týmu z jejich oficiálních životopisů, píše britský konzervativní deník Daily Telegraph. Camerona podle listu zasáhla kritika, že je Konzervativní strana elitářská a privilegovaná. Proto vysocí činitelé Konzervativní strany odstranili z údajů o členech svého stínového kabinetu téměř všechny zmínky o svém soukromém vzdělání.

Poslední letošní seminář družstva Fontes Rerum se konal na téma Světová finanční a hospodářská krize: je to za námi?? (Světlo, které vidíme, je světlo na konci tunelu – anebo protijedoucí rychlík?) se svými pohledy a názory tentokrát vystoupili Erik Best - americký novinář žijící v Praze, vydavatel Fleet Sheet a Final Word, Ondřej Jonáš - česko-americký investiční bankéř, Jaroslav Šulc - ekonom ČMKOS a samozřejmě neopominutelný vrchní družstevník Jan Mládek. Bylo to už několikáté setkání na téma Krize s velkým „K“ a dlužno podotknout, že bylo tradičně vydařené.

KD│ V devátý den kodaňského summitu byla obětována Afrika. Pozice negociačního bloku G-77 zahrnujícího africké státy byla jasná: Dvoustupňové zvýšení průměrné globální teploty znamená pro Afriku zvýšení o 3-3,5 stupně. To podle Pan African Climate Justice znamená, že "dalších 55 milionů lidí může být vystaveno riziku hladu" a "vodní stress může zasáhnout o 350-600 milionů lidí více", napsala Naomi Kleinová pro Guardian.

KD│ S Georgem Monbiotem o summitu v Kodani pro The Nation hovořil Robert S. Eshelman.

Ve svém projevu před asi 119 světovými vedoucími představiteli hned po příjezdu do Kodaně požadoval americký prezident Barack Obama otevřenost při snižování emisí uhlíku. "Musíme mít mechanismus, který umožní kontrolovat, zda dodržujeme své závazky, a vyměňovat si tyto informace otevřeným způsobem. Tato opatření nemusí být intruzivní, ani nemusejí omezovat suverenitu," řekl v souvislosti s postoji Číny, která odmítá verifikační procedury. Obama požadoval, aby se přestalo mluvit a začalo jednat. Zdůraznil v projevu tři kroky: nápravu globálního oteplování, otevřenost při kontrole plnění závazků a financování adaptace rozvojových zemí. V projevu Obama přiznal, že Spojené státy jsou druhým největším znečišťovatelem životního prostředí a zmínil se o různých ekologických opatřeních, které Spojené státy nyní zavádějí. Do roku 2020 zamýšlejí Spojené státy snížit své emise uhlíku o 17 procent a do roku 2050 o více než 80 procent. Pozorovatelé upozorňují, že na projevu bylo pozoruhodné, že Obama nepřijel do Kodaně s žádnou novou nabídkou ani řešením, které by vedlo z nynější slepé uličky při vyjednávání.

Obamův projev v Kodani v angličtině ZDE

Interní dokument, který vypracoval Rámcový výbor OSN pro klimatické změny, který řídí rozhovory na summitu v Kodani, varuje, že i nejambicioznější snížení emisí, které nyní navrhují rozvinuté i rozvojové země, včetně EU a USA, by vedly k zvýšení světových teplot o 3 stupně Celsia.

To by vedlo k nepřijatelnému zvýšení hladin moří, k suchu, záplavám a hromadnému vymírání přírodních druhů.

Kumi Naidoo, výkonný ředitel organizace Greenpeace International, konstatoval, že je tento dokument "kouřícím revolverem", který zosobňuje nátlak na světové politiky, aby podstatně zvýšili omezení emisí skleníkových plynů.

Soudní líčení u okresního soudu v Táboře s Bushkou Bryndovou, bábou kořenářkou, která používá konopnou mast k léčbě různých chorob, což soud v Táboře považuje za trestný čin (přestože za svou kořenářskou činnost dostala Bushka Bryndová právě státní vyznamenání) bude pokračovat v únoru 2010.

Podrobnosti ZDE, zvukový záznam od soudu ZDE

KD│ Anonymní ruský vojensko-diplomatický zdroj agentury Interfax uvedl, že ruští a a američtí vyjednávači v zásadě dokončili práci nad hlavními body nové smlouvy nahrazující smlouvu START-1, která expirovala 5. prosince - a v blízké době prý bude "možná" následovat oficiální prohlášení. Zůstává prý nicméně ještě mnoho technické práce, která si vyžádá několik týdnů. Americké zdroje údajně uvažují o podpisu smlouvy ještě před koncem roku, ruské předpokládají spíše lednový termín. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov ovšem včera Američanům vytknul, že prý v poslední době při rozhovorech v Ženevě polevili.

V novinách (Blesk, 19.12.) sdělují národu, a hezky jmenovitě, kdo je miliardářem, kolik těch tisíců milionů vlastní, v jakém oboru lidské činnosti podniká. Jejich aktivity jsou zaměřeny, cituji, na investice, uhlí, energie, developerství, ale s podivem čtu, že i zemědělství, potravinářství, železárny, léky. Jsou majiteli holdingů a kapitálových společností, vlastní české a moravské uhlí, doly, železárny, čili, ony Steel Groupy, A & B & C atd. Jsou většinovými vlastníky a spolumajiteli, šéfy a akcionáři. Žijí v anonymitě, ušetřeni pozornosti bulvárních pisálků, v televizi je neuvidíte, v rádiu k vám nepromlouvají. Necpou se do politiky, nechtějí se stát senátory ani členy vlád. A je to škoda, protože prvních pět má dle odhadu majetek ve výši letošního českého deficitu - 175 miliard korun.

Stále ještě nám zní ozvěna v uších z těch ohlušujících decibelů ze super- a hypermarketů a dalších obchodů, i když už jsme z nákupů dávno doma? A jdeme-li už jednou kolem těch obchodů v podvečer, nejsme navíc málem oslepeni září četných světel, která odtamtud přicházejí? Nejsme tím vším omámeni přinejmenším jako nějaké můry, neschopné odolat té sugesci lákadel zvnějška? Přitom v posledních letech začínají obchodní řetězce se svými předvánočními nabídkami pokaždé o nepřehlédnutelný díl času dřív. Málem hned po letní dovolené už se lidským tvorům připomíná, že také letos budou Vánoce! Ne že by hned nutně mělo jít o narození Jezulátka. O to masivněji se pod záminkou příštích Vánoc buší do všech smyslů potenciálních zákazníků, co budou za zboží potřebovat jak sami, tak jejich blízcí. Určitě výrobcům i prodejcům moc záleží na tom, aby v následujícím roce byl překonán i ten dosavadní – ziskově úspěšný – trend.

Do jedné z nejmodernějších amerických zbraní v konfliktu v Iráku, v Afghánistánu a v Pákistánu, amerických bezpilotních bombardérů, úspěšně pronikli povstalci pomocí softwaru, který se dá volně koupit na internetu za 26 dolarů.

Povstalci v Iráku stahovali živé videozáběry pořizované americkými bezpilotními letadly, které letadla posílala zpět do amerického velína, a podle nichž americká armáda určovala potenciální cíle k bombardování. Jeden americký činitel tvrdí, že hackerský úspěch povstalců byl zjištěn a napraven až v posledním roce.

Architekt Martin Říha má na Útvaru rozvoje města (Magistrátu podřízené organizační struktuře, jež je zpracovatelem nového územního plánu Prahy) na starosti problematiku životního prostředí. Nyní se nám rozepsal o tom, jak že to sdružení Arnika veřejně působilo při prvém neformálním výkladu ke konceptu územního plánu a vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území. Velice se mu nelíbilo, že Arnika poděkovala jakoby jménem developerů a investorů pražským radním za to, že neumožňují na prvních dvou veřejných představeních konceptu diskusi – a tím aktivní účast veřejnosti na tvorbě územního plánu. V tom je tedy podstata tématu pana architekta. On naopak zdůrazňuje, že nynější projednání je nadstandardně vstřícné k veřejnosti. Tedy výklad konceptu je činěn dvakrát předběžně a až poté následuje veřejné projednání podle zákona. To je ovšem pravda, i propagace možností seznámit se s konceptem je nyní na poměry pražského magistrátu nebývalá. Jde nesporně o kroky správným směrem a pokud je mi známo, tento postup nekritizuje ani Arnika, ani nikdo jiný.

tisková zpráva Ligy lidských práv

Podle rozhodnutí Městského soudu v Brně může být klient MDAC a Ligy již tento týden po více než dvaceti měsících nucené hospitalizace propuštěn z ústavního ochranného léčení. Pan Jiří se měl v roce 2007 dopustit pod vlivem psychózy úvěrového podvodu. Škoda nepřesáhla dvacet pět tisíc, ale podle znaleckého posudku byl tehdy třiašedesátiletý pan Jiří "z psychiatrického hlediska nebezpečný" a soud mu nařídil ústavní léčení. Přiléhavější možností nařízení povinné ambulantní léčby se soud bohužel nezabýval. Přitom pokud by pan Jiří netrpěl duševní nemocí, mohl by mu být uložen pouze peněžitý trest nebo maximálně trest odnětí svobody do šesti měsíců.

Shromáždění černošských kongresmanů (Congressional Black Caucus) ztrácí trpělivost s prezidentem Obamou a toto politické napětí už proniká do médií. Členové Shromáždění mají pocit, že Obama nevěnuje dost pozornosti faktu, že nynější ekonomické potíže dopadají silněji na Afroameričany a jiné menšinové skupiny než na zbytek obyvatelstva a že je tedy pro ně třeba udělat něco navíc. Cituje se výrok člena Sněmovny reprezentantů Emanuela Cleavera: „Obama se zoufale snaží vyhýbat rasovým otázkám a všichni chápeme, co dělá. Když ale máte tak neúměrné množství nezaměstnaných Afroameričanů, bylo by nezodpovědné nevěnovat pozornost a nepomoci lidem, kteří nejvíc trpí.“

V době letošní letní okurkové sezóny poctil svou pozorností neoliberální ekonom Matěj Šuster v deníku E 15 pro něj jistě poněkud odlehlé pole literární teorie. Jeho článek vyzývá k zamyšlení. Jednak nad autorovou pozoruhodnou manifestací toho, co to znamená zaujímat liberální postoj – jeho názory spíše připomínají stalinistické cenzory padesátých let – jednak nad tím, jak důležité je pěstovat si elementární kulturu veřejného prostoru a jak nebezpečné je, pokud na toto činnost rezignujeme, či budeme k rezignaci dotlačeni nepřímými mechanismy politicko-administrativně-ekonomického rázu.

OM│ Britské ministerstvo financí pověřilo expertní tým vedený profesorem sirem Nicholasem Sternem, aby spočetl finanční dopady snižování emisí. Podle výpočtů profesora Sterna by potřebné snížení emisí dohromady stálo asi 1-2 % HDP Velké Británie, zatímco odstranění následků globálního oteplování bude stát více než 10 % HDP.

Česká republika má šanci výrazně pokročit v boji proti klimatickým změnám. Poslanci ČSSD předložili ve sněmovně novelu zákona o obchodování s emisemi, díky které bude množství skleníkových plynů klesat do roku 2050 o 1,25 % ročně. Tato nová legislativa také vytvoří desetitisíce nových pracovních míst, a tak posílí ekonomiku země.

Bez nějakého velkého rozepisovaní se o předmětu energie a klimatu, s kterým je už každý ad nauseam obeznámen, pokud ovšem nežije podle hesla „lepší v sladké naději dlíti než trpkou pravdu zvěděti“, nechte mě volně ocitovat krátkou pasáž z knihy nazvané Simplexity (Jeffrey Kluger, Hyperion 20080) z kapitoly „Why do people, mice, and worlds die when they do? Confused by Scale.“

KD│ Otázka mě poprvé napadla minulý týden v letadle do Kodaně, když jsem prolétl článek v Guardianu věnovaný postavám ze "skeptického" prostředí. Bjorn Lomborg, vikomt Monckton, bývalý televizní hlasatel David Bellamy, šéf Britské národní strany Nick Griffin, autoři knihy Freakonomics Steven Levitt a Stephen Dubner, lord Lawson, sociální antropolog Benny Peiser, geolog Ian Plimer, americký senátor James Inhofe, český prezident Václav Klaus... všechno muži, konstatuje zpravodaj BBC Richard Black.

Deník Guardian před nedávnem vyhlásil čtenářskou soutěž: Vyzval své čtenáře, aby se pokusili zjistit, proč bývalý britský premiér Tony Blair provozuje nesmírně složitou strukturu řady provázaných komerčních firem. Soutěž vyhrál Richard Murphy z podniku Tax Research UK, který zjistil a doložil, že Tony Blair nalezl nezvyklou díru v zákoně, která mu umožňuje utajovat své bohatství.

Jan Čulík v článku “Existoval v Československu v letech 1948 – 1989 socialismus, či komunismus?“ tvrdí, v polemice s Jakubem Rolčíkem a Štěpánem Kotrbou, že pro minulý režim z této doby je oprávněně používán některými komentátory termín komunismus. Vše samozřejmě záleží na definici, co je socialismus a co je komunismus. Definice, kterou uvádí Jan Čulík, neodpovídá, myslím si, středoevropským zvyklostem. Komunismus byl u nás vždy chápán jako určitý politický a zejména ekonomický systém rovnostářské a beztřídní společnosti a nikoliv též jakožto úsilí o dosažení komunismu jako cíle společenského úsilí, nebo dokonce jako systém panující v Sovětském svazu případně u nás nebo jinde ve střední a východní Evropě. Nota bene, minulý režim o dosažení komunistické beztřídní společnosti vůbec neusiloval (snad si to někteří revolucionáři v Rusku krátce po revoluci 1917 naivně mysleli) a místo o budování komunismu hovořil o budování tzv. reálného socialismu.

Jan Čulík se identifikuje ve svém článku "Existoval v Československu v letech 1948-1989 socialismus, či komunismus?" s názorem britského výkladového slovníku, který v rozporu s ustálenou praxí politologie i filosofie přiřkl termín "komunismus" všem režimům, které ovládaly komunistické strany, protože "ideologie je komunistická a podle ní nazývá vnější svět někdejší státy sovětského "tábora míru" zeměmi "komunistickými"". Vnější svět neexistuje stejně jako onen "komunismus". Všichni jsme součástí jednoho světa a úsilí o sociální rovnost je staré, jako lidstvo samo. Takovou tupost bych čekal od liberálně pravicových novinářů, píšících bez znalosti věci o čemkoliv, nikoliv od vzdělaných odborníků z britské akademické půdy. Vědců země, ve které má Karel Marx svůj pomník dodnes.

Hlupství opírající se o argument "lingua franca" a autoritu encyklopedie, plné nedovzdělanosti v základních pojmech, degraduje jakkoliv odbornou debatu. Kašlu na to, jestli si pár britských univerzitních dekonstruktivistů hraje s pojmy licitovaný mariáš. Pro filosofickou a politologickou debatu středoevropské, západoevropské a americké levice neznamenají nic. Protože pojmy je vždy, nejen tentokrát, nutno používat v odborném kontextu, ve kterém vznikly.

Válečný komunismus je název hospodářské politiky bolševiků v letech 1918–1921, v širším smyslu pak označení první etapy bolševické vlády v Rusku do roku 1921. S termínem přišli sami bolševici...

Někde tady bychom měli začít hledat důvod, proč se pro označení jistého politického systému vžil název komunismus. V českém ( československém ) prostředí to byla právě léta 1918 - 1921, kdy se živě a zasvěceně diskutovalo o tomto pojmu a o tom, co v praxi znamená. Někteří diskutující zažili komunismus již v první fázi na vlastní kůži (legionáři), jiní, například Ivan Olbracht, S.K. Neumann a později, již za Stalina, Julius Fučík, o něm psali v Rudém Právu. Přečtěte si některé jejich články! Budete zírat, jak lidé, jinak inteligentní a vzdělaní, popírali sám základ veškeré vzdělanosti, totiž kritičnost a opájeli se rohlíkem...

V Československu přišla "hvězdná" chvíle komunistů v únoru 1948. Kritici byli uvězněni nebo utekli za hranice. Byl zaveden, přesně podle Leninova vzoru, válečný komunismus a tedy prosím: komunismus.

Socialismus, který měli v různých podobách, už v odboji za Protektorátu, v programu také sociální demokraté, národní socialisté i lidovci doma a v exilu, byl doslova vyhozen na hnůj a jeho zastánci likvidováni. Komunisté měli (tajně) v programu jen jedno: sloužit Stalinovi...

Válečný komunismus tady byl až do poslední chvíle: příštipkaření, nouze a šmelina až do toho Jakeše. Státní kapitalismus? Ha, ha! Bez kapitálu, bez peněz, které komunisté zrušili a nahradili poukázkami a do roku 1953, do roku krachu, příděly na lístky na maso i boty..?

Marxisté všech českých zemí, neobhajujte neobhajitelné, čtěte..!

Podle mého názoru diskuze o používání slov "socialismus" a "komunismus" na BL velmi dobře odráží 40 let trvající manipulaci veřejnosti ze strany KSČ a zamrznutí diskurzu někde na před druhou světovou válkou, kdy byla naivita některých západních intelektuálů ještě tak velká, že fandili Stalinovi. Kdo chce slovo "komunismus" používat ve smyslu politického ideálu beztřídní společnosti v roce 2009, má hlavu stále vymytou marxleninskou ideologií a není schopen reflektovat její reálnou aplikaci, jež vedla k reálnému komunismu.

Když jsem dnes ráno dvacet minut před elektronickou uzávěrkou (bohužel jako téměř vždy, ale takový už je život) dokončil poslední (doufejme) termínovaný úkol tohoto roku, začetl jsem se do příspěvků v BL a nedá mi to, abych k diskutovanému tématu období 1948 – 1989 (nebo ve světovém kontextu 1917 – 1991) nevyslovil několik poznámek. K tématu jsem se vyjádřil již několikrát, proto je můj dnešní příspěvek spíše stručným shrnutím.

Diskuse má podle mého názoru více rovin. V té jazykové se musíme smířit s tím, že tentýž jev či událost mohou být označeny více různými názvy nebo naopak jeden slovní výraz může mít více významů.

Včera jsem napsal v poznámce k článku Jakuba Rolčíka, že socialismus se v západním pojetí spojuje s ideologií sociálně demokratických stran v demokratické společnosti a že to, co existovalo v Československu a jiných středo a východoevropských zemích v poválečném období do r. 1989, se běžně v demokratickém světě označuje slovem "komunismus", neboť to byly režimy, v nichž vládla totalitním způsobem komunistická strana.

Vysvětlil jsem, že marxleninská utopie o údajném nevyhnutelném historickém vývoji přes několikeré ekonomické formace až k beztřídnímu "komunismu" je v normálním světě považována za irelevantní ideologický blábol, s nímž se rozumný analytik neztotožní. Citoval jsem k tomu namátkou slovníkové heslo, jaké najdete v desítkách západních slovníků. (Upozorňuji, že slovníky jsou excerpované z jazykových korpusů, to znamená, že odrážejí běžný úzus. Nejde tedy o žádnou "svévoli" "britských akademických nevzdělanců", jak argumentuje Štěpán Kotrba.)

Slovo "socialismus" se mimo "tábor bývalého sovětského bloku" skutečně nepoužívá k popisu režimů za někdejší železnou oponou ve východní Evropě. V anglických výkladových slovnících ho v tomto smyslu vůbec nenajdete.

Je to zřejmě důsledkem postojů západoevropských demokratických stran Socialistické internacionály, které samozřejmě nedopustily, aby jejich ideologie byla jakkoliv spojována, a tedy diskreditována spojením s utlačitelským režimem na Východě. Sáhodlouhé traktáty Štěpána Kotrby ani kohokoliv jiného na této skutečnosti nic nezmění.

Co je po jméně? Co růží zvou i zváno jinak, vonělo by stejně.

Jenže jméno někdy obsahuje hodnocení i smrdutou nadávku. „Komunistické“ nazývali země „reálného socialismu“ západní imperialisté jako výsměch a kritiku. Samy tyto země si tak neříkaly. Říkaly si socialistické. Dikci západních imperialistů převzali teď historici sloužící politické pravici a jiní dnešní kritici „reálného socialismu,“ kterému říkají „totalitarismus.“

Leda občas nějaký americký politik (Brzezinski ZDE, náměstkyně americké ministryně zahraničí Tauscherová ZDE jim říkají "Probuďte se." Diskreditace českých pravičáků, kteří se stali v Evropském parlamentě součástí okrajového ultrapravicového klubu výstředních stran z východní Evropy, je dostatečně známá.

PS. Jen dnes, v pátek 18. prosince, jsem slyšel v britské televizi ve zpravodajství asi třikrát zmínku o "bývalých komunistických režimech ve východní Evropě...

V posledních deseti letech se v Německu snížil počet pracovních míst na plný úvazek, zato vzrostl počet částečných úvazků. V této poznámce tedy něco o tom, že tento vývoj podporovaný některými politiky a zaměstnavateli má také svou hodně problematickou stránku...

Omlouvám se, že Vás obtěžuji s touto záležitostí, ale napadlo mě, že bych mohl "zneužít" Britské listy v jedné naléhavé záležitosti - třeba se mezi jejich čtenáři najdou lidé ochotní finančně pomoci. NEJEDNÁ SE O HOAX. O chlapci se mluví a píše v bosenských rádiích, televizi i v tištěných médiích, píše Jan Čihák.

V příspěvku údajného F. Vomáčky padlo i moje jméno – a přestože teď v důsledku nutnosti vydělávat na vezdejší chleba nemám čas ani chuť obsáhle a věcně s ním polemizovat (větší článek o budoucnosti jaderné energie se stejně chystám psát o Vánocích, tak teď mám aspoň pořádnou motivaci), nedá mi to, abych se aspoň stručně neozval.

Polemika Karla Dolejšího by si zasloužila zasvěcenější oponenturu než je článek "Je pravda, že nadchází soumrak věku levné energie?". Autor v článku odkazuje na dva příspěvky Vladimíra Wagnera z Ústavu jaderné fyziky AV ČR. Je to velmi dobrý popularizátor odvětví, ve kterém pracuje, ale nedovedu si dost dobře představit, že by svůj nedostatkový volný čas ještě dělil s nějakým deníkem, byť by to byly Britské listy. Všechny naděje i problémy jaderné energetiky, řekl bych - že nezaujatě, velmi živě a čtivě popisuje v odkazech pod touto suplikou.

KD│ Ráno jsem na Twitter poslal odkaz na výzkum, který ukázal, že "zvýšené spoléhání na jadernou energii" podporuje 66% bílých mužů, ale jen 35% všech ostatních obyvatel. Lidé se okamžitě snažili z tohoto údaje vyvozovat závěry, napsal na svém blogu Alexis Madrigal, historik vědy a technologie z Kalifornské univerzity v Berkeley.

Běloši kolem roku 2050 přestanou tvořit většinu obyvatel USA. V té době se zároveň ve Spojených státech výrazně zvýší počet Hispánců. Vyplývá to z propočtů amerického úřadu pro sčítání populace U.S. Census Bureau.

Vánoce nemají ve správné demokracii co dělat. Pocházejí z doby otrokářského, feudálního a komunistického zřízení. Je opravdu až s podivem, že dosud nebyly zrušeny.

Například vánoční nakupování je jedním z typických totalitních přežitků. A navíc jeho způsob provádění je vlastně obyčejným okrádáním poctivých občanů.

Při předvánočním nakupování především stojíte v ponižujících frontách jako za reálného socializmu. Zboží je sice hodně, ale téměř úplnou většinu vůbec nepotřebujete. Ruku na srdce, za socializmu byl výběr potřebného zboží oproti tomu nepotřebnému mnohem a mnohem větší.

Osmý ročník festivalu Django Fest a druhý ročník soutěže Street Sounds přivedl na pódium rozmanité kapely – Al-Yaman (ČR, Jemen, Izrael), Cigánski diabli (SR), Make It Funky (ČR) či DJ Click Joe (ČR). Jeho program přilákal 14. listopadu do brněnského klubu Fléda skoro 400 hudebních nadšenců.

Jakub Rolčík ve svém článku "Od ČSSR k České republice: Trnitá cesta od gulášového socialismu k mafiánskému kapitalismu" (stejně jako dříve Štěpán Kotrba) argumentuje, že se by zřízení, které existovalo v Československu v letech 1948-1989, nemělo říkat "komunismus", neboť podle marxistické ideologie byl komunismus utopickou vizí budoucnosti, kdežto v Československu i podle tehdejších lektorů marxismu existoval dosud pouze "socialismus", což měla být přípravná fáze komunismu.

Jak informovala média, jeden londýnský soudce vydal o minulém víkendu zatykač na Cipi Livni, bývalou izraelskou ministryni zahraničí za to, že se podílela letos začátkem roku na invazi do pásma Gazy. Izraelský premiér Benjamin Netanyahu ostře zaútočil na "absurditu" tohoto rozhodnutí a britský velvyslanec v Izraeli byl povolán na izraelské ministerstvo zahraničí, kde mu vyčinili. Britský zatykač byl prý posléze zrušen.

Livniová se rozhodla do Londýna necestovat, kdyby bývala přijela, byla by tam zatčena. Britská vláda je prý rozhněvána, že došlo k vydání tohoto zatykače a ministr zahraničí David Miliband chce změnit zákon, aby se to už nemohlo v budoucnu znovu stát. Vysocí činitelé ministerstva zahraničních věcí však varovali, že změna zákona by byla velmi obtížná.

Britský hospodářský deník Financial Times k tomu napsal toto:

KD│ Následující text je částí rozhovoru s novinářkou Naomi Kleinovou, kterou pro Huffington Post na téma kodaňského summitu interviewovala Katherine Goldsteinová.

Americký prezident Barack Obama navyšuje vojska v Afghánistánu - aby válku rychle ukončil. Ale americký diplomat Mathew Hoh považoval jakékoliv další angažmá v této zemi za nesmyslné a službu proto opustil. Svému zaměstnavateli napsal dopis na rozloučenou, který si Obamova administrativa určitě nedá za rámeček. Frankfurter Rundschau ho v německém překladu zveřejnila před několika dny a nebylo by hezké utajit ho otevřené a angažované české veřejnosti. Od ledna budou v provincii Paktika sousedící se Zábulem působit další čeští letci – za prostředky českých daňových poplatníků…

Pověst Dánska likvidují policejní akce v ulicích a umlčení nevládních organizací a chudých zemí v konferenčním centru

Problémy dánské vlády se zhoršují hodinu od hodiny, píší reportéři britského deníku Guardian. Dánská vláda si zjevně zoufale přeje, aby byl kodaňský summit úspěšný, bez ohledu na to, zda bude dohody o opatřeních proti globálnímu oteplování dosaženo férovým způsobem. Avšak dánská vláda čelí rostoucí armádě kritiků, kteří jsou přesvědčeni, že jde o příliš důležitou záležitost, než aby se měla stát obětí provizorního amatérského kompromisu, vyjednaného pozdě v noci v hotelových pokojích korporátními lobbisty a vládami bohatých zemí.

Je to zvláštní jak se čas od času zjeví určitý obrat či slovní spojení a začne se pak okamžitě masově používat od politiků až po taxikáře. A to nebyl předtím ani protáhnut v nějakém zábavném televizním programu nebo seriálu.

Sociálně tržní hospodářský systém je, podle mého názoru, akceptovatelný pro většinu obyvatel každého státu. Neomezuje volný trh a pohyb zboží, nabídku služeb, výměnu nejen kulturních hodnot a přitom ponechává prostor pro svobodu jednání. Je zakotven v parlamentní demokracii, jejíž důležitými složkami jsou svoboda, svoboda slova, vyznání, jednání a aktivit i všechny další atributy demokracie jakou jsou volební právo, rovnost pohlaví, petiční právo, svoboda pohybu atd.

Nejdříve tři citáty. Anders Fogh Rasmussen, generální tajemník NATO, uvedl podle článku, uveřejněného v Právu 4. prosince: „Tato válka však není válkou pouze prezidenta Obamy. Všichni čelíme stejným hrozbám, jaké vidíme v Afghánistánu – hrozbám terorismu, drog, extremismu. Toto je společná akce NATO a společně ji také dokonáme. V této nesmírně důležité chvíli pro vývoj celé naší operace Aliance znovu potvrdí svou jednotu a sílu.“

Nestačila dokonce pouhá běžná vojenská policie, nasazena byla i jízdní policie a speciální jednotka, jak ji možná znáte z brazilských filmů. Proti zcela neškodným civilistům, povětšinou studentům, kteří zcela pokojně demonstrovali proti korupci a žádali impeachment guvernéra a viceguvernéra Federálního distriktu.

KD│ Japonská středolevicová vláda v rámci rozpočtových škrtů patrně zmrazí další financování protiraketového systému, který buduje spolu s USA, informovala místní média. Podle Kyodo News odvolávající se na nejmenované vládní zdroje toto rozhodnutí patrně povede k odložení rozmístění nových baterií systému Patriot PAC-3 až do dubna 2011.

Pokud ministr financí Eduard Janota prohlašuje siláckými titulky (jako na Aktuálně.cz), že se stane reformátorem, potom mu po prohraném boji s nenažranými socialisty nezbývá, než začít pátrat na neprobádaném území… Ale jelikož pan ministr byl věky věků ministrovým náměstkem zodpovědným za sestavování státního rozpočtu, těžko mu vyčítat, že se nedokáže povznést nad pohled člověka z vnitřku, čili zaujatého a neschopného jiného úhlu pohledu. Dovolil bych si proto, při vší mně vrozené skromnosti, mu dát jednu užitečnou radu… nebo spíše podnět, ať to nezní tak autoritativně…

Možná jste v úterý 17. listopadu 2009 něco podobného viděli také. Po ulici korzují davy; děti drží v rukou balonky bílé, modré a červené barvy, s letopočty 1989 a 2009. V rohu náměstí je velký stan, ve kterém probíhá tzv. retrodiskotéka. Uvnitř právě trsají čtyřiceti-, třiceti-, ale i dvacetiletí při Gottem zpívané písničce Včelka Mája. Na druhém konci náměstí je zase podium, s něhož posluchače uspokojuje mnohem hřmotnější muzikou rocková kapela. Kolem spousta stánků; zde medovina a bramboráky, onde buráky v cukru či domácí uzeniny. I pivo pořídíte a u stánku, který má dnes na štítě nápis “Французский пунш”, si můžete koupit nápoj, o němž prodejce v ostatní dny tvrdí, že je to francouzský punč. V prostoru obehnaném páskou se nachází “totalitní zóna”, kde jsou k vidění staré Škodovky či Tatra 613. Dalším exponátem je městský autobus Karosa ŠM 11; nejspíš proto, aby připomínal, že před lety si jen málokdo mohl dovolit koupit auto a užívat komfortu, jaký poskytuje pohyb zácpou v městském centru rychlostí sice jen 10 km/hod, zato při počtu pouhého jednoho cestujícího na stroj.

Sir Ken Macdonald, britský generální prokurátor v letech 2003-2009, se vyjádřil, že Tony Blair britským občanům lhal a donutil je vést válku, kterou nechtěli.

Tony Blair použil "podvádění" k tomu, aby přesvědčil parlament a britský lid, aby podpořili útok na Irák, konstatoval Sir Ken Macdonald, bývalý britský generální prokurátor.

V článku, který vyšel v deníku Times, obvinil MacDonald Blaira ze "znepokojující míry úskočnosti" a z toho, že projevoval "podlézavost" vůči Georgi Bushovi a odmítl přijmout, že jeho rozhodnutí jsou nesprávná.

KD│ Tohle bude poslední sloupek série O válce, alespoň pro předvídatelnou budoucnost. Na konci měsíce (neočekávaně) odcházím z Free Congress Foundation, kde jsem pracoval dvaadvacet let. Jakmile se znovu usadím, buď v nové instituci nebo v důchodu, mám v úmyslu s těmito články začít znova. Kdy to bude však nevím. Závisí to také na přístupu k telegrafní lince, který není všude k dispozici.

Po Obamově rozhodnutí ohledně protiraketové obrany a Afghánistánu, a také vzhledem k tomu, s čím přijíždí do Kodaně, nemám vůbec v úmyslu amerického prezidenta nějak generálně hájit; když jsem si však přečetl článek Uweho Ladwiga skepticky hodnotící možné výsledky kodaňského summitu, uvědomil jsem si, že je přece jen nutno říci pár slov kvůli celkovým souvislostem Obamových zahraničněpolitických aktivit. V uplynulém roce totiž americký prezident musel řešit nejméně tři zásadní témata ne snad jen zděděná, ale zděděná a vrcholně zanedbaná: Mezinárodní souvislosti globální finanční krize, expiraci rusko-americké smlouvy o strategických útočných zbraních START, a končící platnost Kjótského protokolu. Myslím si, že ani jedno z těchto témat americká administrativa dobře nezvládla, nicméně přidám znovu podrobnosti, kvůli perspektivě: Například smlouva START se v situaci, kdy obě někdejší supervelmoci uzavřely po sobě hned několik strategicky důležitých smluv a obě strany tedy disponovaly týmy zkušených expertů, připravovala tři roky. Nyní, po osmileté pauze v podobných jednáních, měl být (a nebyl) připraven přijatelný návrh za necelý rok. Není tedy divu, že celé zahraničněpolitické působení americké administrativy působí tak tristně. Snaží se totiž dohnat vlak, který jí už dávno ujel.

Volební selhání sociálně demokratických (socialistických) stran zejména v západní Evropě nutí k reflexi. Příčin bude jistě více, nicméně budiž položeny zásadní otázky:

Jsou sociálně demokratické strany stále ještě socialistické? Předkládají občanům socialistickou ekonomickou vizi a slibují je vést k nadějné socialistické budoucnosti? Bojují skutečně za sociální spravedlnost a usilují programově o transformaci kapitalistické společnosti v socialistickou? Opírají svou politiku o socialistický humanismus?

Nesmírně zavazující byla reakce čtenářů na náš nedávný apel, že potřebujeme dva nové servery. V listopadu 2009 přispělo finančně na Britské listy 348 osob celkovou částkou 123 717.57 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 10. 2009 částku 148 397.73 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a €1600.09. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.