Ladislav Žák se ve vánočním čase lehce zjihle rozepsal o vlasti a vlastenectví. Nechci se s ním o svátcích o jeho článek přít, už proto, že má v mnohém zajisté pravdu - nicméně musím se přece jen zastavit u jedné pasáže, která jakoby byla ukázkovým příkladem šamanské operace, s jejíž pomocí lze z babiččiny Stračeny vyrobit družstevní kravín.

V den náboženského truchlení došlo v ulicích Teheránu k politickému násilí a devět osob bylo usmrceno, včetně synovce hlavního představitele opozice.

Policie začala střílet do demonstrantů v ulicích Teheránu a usmrtila nejméně čtyři osoby. Další zemřely na zranění hlavy poté, co je policie brutálně zmlátila. Mezi mrtvými je i Ali Mousavi, synovec Mira Hosseina Mousavího, šéfa reformního hnutí. Byl zastřelen do srdce.

V nás lidech se perou mnohé tendence, mající hlubší evoluční význam a příčiny. Při pohledu na politickou sféru mi vynikají zvláště dvě protichůdná snažení, v každém jednotlivci jinak a s větší váhou jednoho nebo druhého. Tento vnitřní svár platí především pro mužské představitele, což má také svůj důvod a specifické souvislosti (pozor nejsem ani femininista, ani antifemininista, ani sexista, jak snad vyplyne dále…). První z těchto dvou směřování je snaha o získání vyššího sociálního statusu, tedy vyššího postavení ve společenské hierarchii a spolu s tím lepšího přístupu ke zdrojům, vyšší šance k získání partnerky a tím možnosti mít potomky (v dřívějších dobách – více potomků) a šířit své vlastní geny do dalších generací společně s osobními názory a způsoby chování. Kdo by nechtěl více peněz, aby se měl on a jeho blízcí lépe?

O významu zemního plynu pro zásobování České republiky energií v budoucnu se vedou stále diskuse. Je tomu i proto, že nasazení stále většího množství netradičních zdrojů energie vyžaduje mít pohotovou zálohu výkonu. A tu lze v současnosti zajistit především využitím zemního plynu. Proto se podle mého názoru zvýší i jeho postavení v energetické bilanci země a bude nutně potřeba rostoucí pozornost věnovat i jeho úloze při zajištění energetické bezpečnosti země.

O postavení zemního plynu v budoucí české energetické bilanci se ovšem vedou spory.

KD│ Výsledky kodaňských jednání o změně klimatu nemohly být lépe uzpůsobeny k ilustraci závěrů, k nimž jsem se snažil dospět v posledních dvou esejích. Když se prach usadil, to co zůstalo po všech ohromných nadějích a přehnané rétorice je fakt, že se jede dál - močálem černým kolem bílých skal.

V předchozím textu jsme probrali, jak vlastně takové politické panstvo funguje a v čem je největší, protože plošné selhání úřednictva, které se účastnilo vytvoření konceptu územního plánu Prahy a rovněž posouzení vlivu tohoto konceptu na „udržitelný rozvoj území“. Ukázali jsme si, jak je možno ošvindlovat otázku nadlimitní zátěže území a tak připravit pro další desetiletí opět zahušťování a intenzifikaci komerčního vykořistění území bez ohledu na zákonné požadavky i reálné dopady, tedy alergie, astma a další podobné choroby u dětí a cévní i nádorová onemocnění u starší populace, s nevyhnutelnou vyšší úmrtností v nižším věku. Jde o hluboce zavrženíhodnou ruskou ruletu se zdravím a životy nás všech, kdo jsme pražskými občany a trávíme v tomto městě naprostou většinu svých životů, jsouce vystaveni trvalé expozici různých imisí, velmi často v nadlimitních hodnotách.

Dne 10. října 1889 se poprvé sešel nově zvolený český sněm. Klub Národní strany svobodomyslné (mladočechů) podal dva dny poté návrh adresy císaři, požadující „uvedení v plnou platnost státního práva Koruny české“. Návrh zdůvodňoval 24. října Julius Grégr. Po něm vystoupil staročech Ladislav Rieger, který sice předem pochyboval o vhodnosti návrhu, ale „vzhledem k jeho závažnosti“ doporučoval prozkoumat jej ve zvláštní komisi. Ta vzhledem k jeho „nevčasnosti“ navrhla, aby sněm přešel k dennímu pořádku. O návrhu komise sněm jednal ve dnech 7. -9. listopadu 1889. Historik Otto Urban o jednání píše jako o „tragikomedii české liberální politiky“ (Urban 1982: 391). Většina sněmu (ten se skládal z 58 staročechů, 39 mladočechů, ostatní přítomní vesměs za aristokratické strany velkostatku, když poslanci za českoněmecké liberály se od roku 1886 zasedání sněmů neúčastnili) návrh státoprávní adresy v poměru 123: 37 zamítla.

Tím trápení staročechů neskončilo. Dne 25. listopadu 1889 vznesl mladočech Šíl dotaz, proč sněm rozhodl, že na nové budově Národního muzea nebude umístěna deska Jana Husa. Sněmovní debata o Husovi se brzo změnila v rozpravu o husitství vůbec. Nové křižácké tažení proti husitům zahájil tehdy Karel Schwarzenberg mladší, uvádí Urban a cituje jeho slova o tom, že se husité „zvrhli v tlupu lupičů a žhářů“ (Urban 1982: 391). Nikdo ze staročechů se proti tomu neozval a naopak mladočeši nejenže prosadili změnu původního rozhodnutí o pamětní desce Jana Husa, ale právě tehdy začali velkou kampaň za vybudování Husova pomníku v Praze.

V Britských listech se o uvedeném konfliktu nedávno zmínil Ivo Šebestík v jednom z nejčtenějších článků týdne i měsíce.

Vůbec první cenu Muzea romské kultury (MRK) v historii převzala 3. prosince redaktorka Českého rozhlasu Jana Šustová. Stalo se tak v MRK na veřejné besedě pamětníků – zakladatelů Svazu Cikánů-Romů (SCR), jenž se začal formovat před 40 lety.

David Blanchflower, bývalý člen Rady Anglické banky pro měnovou politiku, se vyjádřil, že "chudí dotují bohaté už příliš dlouho".

Blanflower argumentuje v neděli v týdeníku Observer, že by bohatí studenti měli platit vyusoké univerzitní školné a měli by tím dotovat chudší studenty. Předložil svou argumentaci v době, kdy britská vláda chce vnutit anglickým (ne skotským) univerzitám škrty ve výši 135 milionů liber na příští školní rok.

Bez většího zájmu evropských médií, která byla v té době zcela vytížena klimatickou konferencí v Kodani, proběhla událost, která může mít neočekávané a dalekosáhlé důsledky pro další vývoj exportu ruského a středoasijského zemního plynu do Evropy a rusko-evropských vztahů obecně. 14. prosince se na turkmensko-uzbeckých hranicích sešli presidenti Číny, Turkmenistánu, Uzbekistánu a Kazachstánu, aby slavnostně spustili provoz plynovodu, který bude dodávat turkmenský zemní plyn do Číny.

Zdroje ZDE ZDE ZDE

Nemám nic proti Ježíšovi z Nazaretu. Na svou dobu splňoval zásadu španělského básníka a nositele Nobelovy ceny Juana Ramóna Jimenéze "Dají li vám nalinkovaný papír, pište napříč." Nepotřeboval bramborovej salát s kaprem, kterýho kosti vás dovedou k doktorovi, ani dárky zabalený v papíru dražším než dárek sám. Nepotřeboval koledy ani svařák. Miloval lidi a lidi si vážili jeho. Naslouchali naději na zlepšení života těch nejpotřebnějších a rozuměli mu. Pak se do toho vložili všemožní poradci a ti, co si mysleli, že jsou poradci. Ti, kteří chtěli být poradci. A z příběhu nadšeného poctivce a protifarizejskho politického revolucionáře udělali dva tisíce let trvající byznys. A tak je tomu dodnes.

Nejsem stoupenec přeposílání mailového smetí, nicméně jsem přesvědčený o tom, že je dobré vědět, kdo byl kdo v době, která byla v roce 1993 ze zákona označená za zločinnou a temnou. Neměli bychom zapomínat. Jen tak se stáváme méně manipulovatelní.

Ač vím, že nízkost, sprostota a ubohost se mají ignorovat, vím také, že nepovšimnuté zlo se stává zlem požehnaným, pokud jenom přihlížíme a netrestáme ho. Proto poslušen svému českému dědovi Karlovi, reaguji na hrubou díru hrubou záplatou, odpovídám na Rejžkovu ubohost, uvedenou níže, vytětím políčku.

Odkazem z Britských listů, kde vyšly články "Mám do vaší knihovny dál chodit?" Lukáše Zelenky, "V knihovně nestraší!" Tomáše Řeháka a "Nesnášenlivost vůči jinakosti v Čechách" Lukáše Lhoťana jsem se dostal na článek "O strašidle v knihovně – jak mne vyděsila knihovnice v hidžábu" anonymní autorky píšící pod pseudonymem Červená Karkulka, zveřejněný na portálu eurabia.cz.

Článek mne nadzvedl ze židle a jeho obsah mne přiměl k odeslání mailu šéfredaktorovi eurabie.cz panu Edvardu Steinskému, píše čtenář Petr Klásek.

Literární teoretik Jan Matonoha publikoval na těchto stránkách obšírný článek s názvem "Společenská hygiena a smysl humanitních věd" (Britské listy, 18. 12. 2009). Jedná se o reakci na tři mé předchozí články:

KK│ Bolivijský prezident Evo Morales, který soudí, že „kodaňská konkláve“ (conclave de Copenhague) skončila naprostým fiaskem, se „chopil iniciativy svolat na příští rok Světový summit národů o klimatických změnách na obranu lidstva, života a planety“ (Sommet Mondial des Peuples sur le Changement climatique pour la défense de l’Humanité, de la vie et de la planète). Oznámil to den před Štědrým večerem na tiskové konferenci v prezidentském paláci. Setkání se uskuteční v Bolívii v dubnu 2010.

V rozhlasovém diskuzním pořadu redaktorka oslovila děti dotazem, jaký sport považují za významný. Po rozpacích nakonec uslyšela, že fotbal a hokej. Sama fotbal odmítla s poukazem, že na mistrovství světa v Jihoafrické republice se nominovali na náš úkor Slováci, a všechna česká klubová mužstva byla vyřazena z evropských soutěží, čili, pardon, fotbal ne. Mohla pokračovat, že ve vztahu k fotbalu jsme na tom jako rozvojové země – kdo něco umí a dokáže, hraje pro zábavu divákům v cizině. Tam mají Romana Abramoviče, a především money nebo děngi.

Tento text je príspevkom do diskusie o tom, aké vlastne zriadenie bolo v bývalej ČSSR, ktorá sa na BL rozprúdila v reakcií na článok Jakuba Rolčíka. Niekoľkodňová diskusia na BL o tom, aký spoločenský systém sme vlastne mali pred rokom '89, rieši objektívne v podstate banálny problém, a evidentne vyplýva z či už úmyselného, alebo neúmyselného nepochopenia základných pojmov. Preto bude tento článok z prevažnej miery o vysvetľovaní pojmov, kategórií a vzťahov medzi nimi. Keďže ide o skutočnosti z nejakého dôvodu u nás tabuizované až prekrúcané (ináč by na BL nemohla vzniknúť takáto téma ako problém a zodpovedajúca diskusia okolo neho), myslím, že článok tým neutrpí na svojom význame a zaujímavosti. Určite nejde o pokus niekoho mentorovať, je to len nevyhnutné. Keďže sa tejto, u nás veľmi nepopulárnej (či skôr z pohľadu oficiálnych autorít nepopulárnej) „ideologickej“ a v nadväznosti na ňu „systémovej“ problematike venujem odborne, chcel by som týmto prispieť do uvedenej diskusie.

Na rozdíl od Jana Rovenského se přece jen domnívám, že prvotní chybu a zmatení debaty o roli Číny na kodaňské konferenci bychom neměli hledat v textu Martina Groha, ale již v článku Marka Lynase. Ne že bych se chtěl hlásit k vyprávění o zlém Západu, nicméně Lynasův text o čínském belzebubovi pokládám za neudržitelně jednostranný - a hned vysvětlím, proč.

KD│ Čína se stává nejmocnější a nevlivnější zemí světa, tvrdí proslulý žurnalista bývalého časopisu Marxism Today, expert na asijskou modernu působící na London School of Economics a hostující na několika asijských univerzitách - Martin Jacques. Podle oficiálních prognóz bude čínská ekonomika v roce 2050 dvakrát tak velká jako americká. Co bude Peking se vší tou mocí a vlivem dělat? S Martinem Jacquesem si o tom za redakci magazínu Truthdig povídal Robert Scheer. Přinášíme překlad první části rozhovoru věnované kulturním rozdílům mezi Čínou a Západem. Další části rozsáhlého rozhovoru budou následovat.

V Kodani se stalo toto, píše v deníku Guardian Mark Lynas: Čína zlikvidovala rozhovory, mezinárodně znemožnila Baracka Obamu a trvala na nepřijatelné "dohodě", aby si západní politikové odnesli břemeno viny. Vím to, protože jsem byl přítomen v místnosti a viděl jsem, jak se to děje.

Strategie Číny byla jednoduchá: Blokovat čtrnáct dní vyjednávání a pak to narafičit tak, aby dohoda uzavřená za zavřenými dveřmi vyvolávala dojem, že se Západ znovu vykašlal na chudé země. Všichni jim na to skočili. Bylo to ale přesně obráceně. Byl jsem svědkem toho, jak se Obama zoufale snaží dohodu zachránit, a čínský delegát neustále opakoval "ne".

JU│Článek v Izvestijích s podtitulkem „ohrožuje Rusko?“ analyzuje současný vývoj v Číně a sama redakce uvádí, že tento námět vyvolal řadu sporů a bouřlivou diskusi. Čína se stala supervelmocí a v mnoha ukazatelích již předstihuje USA. Neúspěch kodaňského summitu je toho dalším důkazem.

Byl to právě Ed Miliband, britský ministr životního prostředí, který prohlásil, že čínská delegace zablokovala přijetí právně závazného dokumentu, který by reguloval kvóty skleníkových plynů. Číňané pak oznámili, že to byly právě západní státy, které si nepřejí snižovat emise. Ale ve skutečnosti nešlo v Kodani o spor zúčastněných států – ale jen o spor dvou supervelmocí – Číny a USA.

posílá čtenářům šéfredaktor. Fotky pořízeny 25. 12. 2009 po poledni.

FOTOGALERIE

• 23. 12. 1996    Strašidelný příběh: O ulici v Edinburku, postižené morem, jejíž obyvatele zazdili zaživa
• 30. 12. 1996    O nesamozřejmosti existence českého národa: novoroční zamyšlení s Milanem Kunderou
• 24. 12. 1997   Vánoční čtení: Jan Ámos Komenský (1592 - 1670): Labyrint světa a ráj srdce. Poutník prohlédá ryňk světa a z světa utéci chce
• 31. 12. 1997   Karel Čapek: Hovory s TGM - O kritickém myšlení
• 23. 12. 1998   Zamyšlení s vynikajícím básníkem - Jiří Orten: Jeremiášův pláč
• 31. 12. 1998   Jan Hus : Proti slepé poslušnosti
• 31. 12. 1998   Bohumil Hrabal: Bambino di Praga
• 24. 12. 1999   Adam Michna z Otradovic
• 30. 12. 1999   Jaroslav Durych: Budějovická louka

Vánoce roku 2000 byly zcela pohlceny rebelií v České televizi.

• 21. 12. 2001   Místo, kde je domov Vánoc (Jan Čulík)
• 21. 12. 2001   Chtíc, aby spal (Adam Michna z Otradovic)
• 21. 12. 2001   Černěť já se přistrojím (Jan Josef Božan)
• 21. 12. 2001   Kapka rosy tekoucí (Bedřich Bridel)
• 21. 12. 2001   Komenský a jeho Labyrint: Proměna renesančního člověka v osobnost baroka (Kathryn Murphy)
• 21. 12. 2001   Zdeněk Kalista: Baroko se v nejistotě přibližovalo k Bohu skrze tento svět
• 20. 12. 2002   Komenského dvě cesty, to jest kterak skrze Labyrint dnešního světa objeviti Ráj svého srdce (Jakub Žytek)
• 18. 12. 2002   Vánoce, Vánoce přicházejí (Štěpán Kotrba)
• 23. 12. 2003    Proglas
• 30. 12. 2003    Smělýmu srdci štěstí spomáhá
• 23.12. 2004    Vánoční vydání BL v roce 2004
• 23. 12.2005     Václav Vratislav z Mitrovic, O českých špionech v 16. století
• 30. 12. 2005    Václav Vratislav z Mitrovic, Jak tomu bylo ve vězení
• 22. 12. 2006    Daniel Strejc-Vetterus, (1592-1669) První Čech na Islandu
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus, Krátké vypsání ostrovu Islandu, v němž věci divné a zvláštní, v krajinách těchto našich nevídané očitě spatřeny a některé od obyvatelův ostrovu toho hodnověrných slyšány i pravdivě poznamenány
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus, Vypsání krátké ostrovu Islandu a věcí některých zvláštních, kteréž v něm spatřeny býti mohou. A nejprvé o jménu ostrovu toho, proč slove a nazývá se Island
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus, O živnostech Islandských
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus,O rybách a potvorách mořských okolo Islandu
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus, O vrchnosti a řádu, kterého v zemi své ostříhají
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus,Náboženství v Islandu a jaký způsob při něm zachovávají
• 29. 12. 2006     Karel IV., Vita Caroli Quarti
• 24. 12. 2007    Giovanni Batista Manni, Věčný pekelný žalář
• 24. 12. 2007    Jak Bohuslava Balbína bolely zuby
• 31. 12. 2007    Jindřich Hýzrle z Chodů, Léta Páně 1587. Poznamenání první jízdy z Prahy do Vídně s Jeho Milostí arciknížetem Arnoštem. Na 12. rok stáří věku mého
• 31. 12. 2007    Léta 1607. Poznamenání jízdy do Horní Říše, do Lutrinku, do Frankrejchu, do Engelandu a do Nýdrlatskejch provincí, věku mého 32 líta
• 23. 12. 2008     Kosmas: Jak muži nezvládli schopné ženské
• 31. 12. 2008     Kosmas: Co dělat proti chtíči

Vánoce, svátky míru a konzumerismu TÉMA BL

Na počátku adventu přistál v mém počítači dokument, který předkládám čtenářům Britských listů tak, jak jsem to obdržel. To že se ke mně dokument vůbec dostal, přičítám mimo jiné tomu, že jsem se několikrát ve svých příspěvcích dotkl problému vody, její kvality a v neposlední řadě i otázky sporu kolem vody balené s vodou z kohoutku a související marketingové kampaně. Vypadal takto:

Posloucháte v hromadné dopravě nebo v restauraci rozhovory, které vedou lidé o politice? Většinou vypadají následovně: „Oni se stejně starají jen o sebe“, nebo „oni to zase rozkradou“, nebo „oni a jejich kamarádi...“. Ale to není jen otázka politiky. Když se budeme chtít vyjádřit k tomu, co to vlastně jíme, do čeho se oblékáme, jak je nakládáno s naším zdravím, jak spolu komunikujeme, budeme muset použít opět značně neosobní a neautentické „oni“. „Oni“ jsou totiž ti, kdo do značné míry dávají rámec našim životům a kdo mají na náš život v mnoha ohledech vliv.

Ovládají nás nesignifikantní druzí a jediné, co s tím děláme, je rezignace na společnost jako takovou a trvající atomizace identity, zájmů, cílů.

An English version of this article is in

Vánoce, jak je známe z křesťanského světa, jsou zvláštní směsicí evangelního poselství a lidových tradic. I když vlastní křesťanský význam Vánoc spočívá v oslavě narození Ježíše Krista, tedy oné části vyznání víry "skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem", tento vtělený Bůh pozdějí umučený na Golgotě nemá žádnou přímou vazbu na Ježíška či Santa Clause nebo Dědu Mráze, kteří rozdávají dárky v den jeho narození.

Anglické univerzity budou zřejmě donuceny zredukovat vysokoškolské vzdělání na dva roky. Britská vláda se totiž rozhodla drasticky omezit výdaje na vysoké školství.

Pro příští školní rok zamýšlí vláda snížit rozpočet univerzitám v Anglii o 398 milionů liber (původně včera oznámila, že snížení bude 512 milionů liber; ve středu v poledne vydala informaci, že se spletla :) a skutečné snížení bude 398 milionů liber). Vyvolalo to rozhořčené protesty od rektorů, studentů, univerzitních učitelů i opozičních poslanců.

Sally Huntová, generální tajemnice odborového svazu univerzitních učitelů University and College Union varovala: "Bude to znamenat propouštění vysokoškolských učitelů, studenti budou muset navštěvovat přednášky a semináře ve velkých počtech a vysoké školy nebudou schopny tolik přispívat ekonomice a společnosti."

Podstatou plánu, který zveřejnil Peter Mandelson, labouristický ministr pro podnikání a školství, je likvidace nynějších tříletých kursů na anglických univerzitách a jejich nahrazení kursy dvouletými. Univerzity, které přijmou více studentů ke studiu, než kolik určuje vláda, budou za to tvrdě pokutovány. Rektoři univerzit hodlají naléhat na vládu, aby školám povolila drastické zvýšení univerzitního školného. To je nyní 3240 liber ročně (97 000 Kč ročně), rektoři požadují školné až 6500 liber ročně (195 000 Kč ročně).

Britští konzervativci okamžitě zaútočili na labouristickou vládu, že trestá univerzity, které se snaží splnit vládní cíl zpřístupnit vysokoškolské vzdělání 50 procentům mladé populace. I se vzrůstem počtu studentů od podzimu 2009 studuje na britských vysokých školách dosud jen 43 procent mladé populace, i když v důsledku velké nezaměstnanosti mohla vláda realisticky rozšířit příležitosti pro vzdělávání mladých lidí na plných 50 procent. Konzervativci chtějí nabídnout dalším 10 000 mladých lidí přístup na vysoké školy od podzimu r. 2010.

Podrobnosti v angličtině ZDE ZDE

Bylo to už dávno kdysi.
Lev, král zvířat, usmyslí si
Poslat posly do všech stran.
Každý poddaný i pán,
Ať je velký nebo malý,
Má se dostavit ke králi.
Tak lev chtěl a tak rozkázal,
I knížeti orlu vzkázal,
Aby s všemi svými ptáky
Dostavil se k dvoru taky,
Vždyť ho všichni poslouchali
A horlivě na to dbali,
Slyšeti královské slovo
- Tehdy též panství orlovo,
V časech, kdy se toto dálo,
Výsosti lvu podléhalo.
A tu orel bez váhání
Na to královské vzkázání
Přivedl svých věrných pluk,
Když už zvířat velký shluk,
Horlivě pobíhající,
Svému králi k disposici
Připraven byl na rozkazy.
Zástupem si cestu razí
A lev s velkou laskavosti
Vítá hned své milé hosti,
Nejdřív s orlem objímá se,
Pak pokyne jeho chase
A orlovi vzdává díky
Za oddané služebníky.
Už se utišili všude,
Všichni čekají, co bude.

Kodaňský klimatický summit skončil historickým neúspěchem. V našem kulturním okruhu se nicméně schyluje k hlavním svátkům roku - od léta mohutně marketingované iluzi smíření konzumentů, na kterémžto pozadí bude zoufalé volání Afriky, stejně jako dalších regionů v tuto chvíli odsouzených k pomalé likvidaci, coby nepříjemný detail snadno zatušováno. Spíš si Číňan pochutná na sýru, než aby v zemi, kde jsou peníze teprve na prvním místě, nalezla ohlas myšlenka, že bychom měli lidem, jejichž země se stávají neobyvatelnými, z humanitárních důvodů pomoci. Idea lidských práv čas od času skýtá příležitost k pronášení vzletných projevů pro pobavení lepší společnosti či ke psaní povznášejících esejů - když však přijde na věc, nepohne jehličkou na vánočním stromku, natož pak svědomím těch, kdo rozhodují o praktických věcech. Jenže vidíme to celé opravdu správně? Skutečně jde o výstřední nápad posílat naše vlastní peníze na druhý konec zeměkoule - jen kvůli neurčitým tuchám krasoduchů?

Nesmírně zavazující byla reakce čtenářů na náš nedávný apel, že potřebujeme dva nové servery. V listopadu 2009 přispělo finančně na Britské listy 348 osob celkovou částkou 123 717.57 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 10. 2009 částku 148 397.73 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a €1600.09. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.