Včera pravidelná armáda Izraele napadla konvoj lodí v mezinárodních vodách. Zprávy na Novinkách.cz uvádějí, že Izrael toto obhajuje poukázáním na fakt, že šlo ze strany aktivistů o provokaci a pokus narušení blokády pásma Gazy. Nevím, zda sama blokáda, je nějakým mezinárodně schváleným prostředkem, jak přimět Palestince k poslušnosti.

Poslední české volby jsem začal sledovat v Kanadě a prožil mezi přáteli v Praze. Výsledek voleb bývá považován za hlas rozumu. V Česku ale značně otupeného propagandou sdělovacích prostředků.

Je pravda, že od pravicových médií lze těžko očekávat byť jen náznak objektivity, novináři prostě zpívají píseň chlebodárce. Je tu ovšem veřejnoprávní ČT, která mohla udělat to, co třeba kanadská CBC – tak zvaný reality check, tedy podložení či vyvrácení politických hesel fakty.

Pro známého nepodepsaného novináře: Vzhledem k tomu, že vůbec nikomu z českých novinářů (a pravděpodobně ani veřejnosti) nepřišlo divné, že volební program TOP09 je od svojí 7. strany prezentován ve formě programového prohlášení vlády (sic!) - viz ZDE nepřijde mi vůbec divné, že nikoho nepřekvapuje sestavování "koalice poražených", píše Petr Furmánek.

Jak to, že se nikdo z komentátorů Britských listů nepozastaví nad tím, že v ČR se sestavuje koalice poražených, píše jeden známý český novinář, který se nechce podepsat. Je to koalice stran, které nezískaly k vládnutí mandát. Přesto všichni nad tím jásají.

Podstatou demokracie je, že se respektuje vítěz. Podstatou bolševismu je, že hledáš cestičky, jak vítěze převálcovat.

Když 6. května 2010 prohráli v Británii labouristé volby, vznikl obrovský poprask, když krátkodobě začali uvažovat o koalici poražených s liberálními demokraty. Rychle se té představy vzdali.

Žádná z poražených stran, které nyní v ČR chtějí vytvořit vládu, nedeklarovala, že půjde po volbách do koalice. Férové by bylo tedy nechat, aby vládu utvořil vítěz voleb, tedy sociální demokracie, vypsat předčasné volby, v nichž by si to pravicové strany rozdaly se sociální demokracií jako blok.

Rychlá rezignace sociální demokracie na vládu je děsivou neúctou k voličům, co jim dali hlas.

Izrael se stal terčem obrovské vlny globálního odsouzení poté, co jeho vojenská komanda provedla neúspěšný útok na flotilu humanitární pomoci určenou pro pásmo Gaza. Útok skončil masakrem a diplomatickou krizí, kterou řeší Rada bezpečnosti OSN.

Nejméně devět propalestinských aktivistů bylo usmrceno, když izraelská námořní komanda zaútočila na největší loď v konvoji, na níž byli cestující. Desítky dalších osob byly zraněny a evauovány vrtulníky do pobřežních nemocnic v Izraeli.

Izrael uvedl, že v bitvě, která začala v pondělí ráno v mezinárodních vodách asi 64 km od izraelského pobřeží bylo více než 10 jeho vojáků zraněno, dva z nich vážně.

Tři v Německu vyrobené izraelské ponorky, vybavené jadernými střelami s plochou dráhou letu budou umístěny v Perském zálivu nedaleko íránského pobřeží. Ponorky už v minulosti navštívily Perský záliv, ale teď je tam Izrael rozhodl umístit natrvalo. Každá ponorka má 35 - 50 mužů posádky. Každé velí plukovník a má právo odpálit jadernou střelu. Ponorky mají fungovat jako odstrašující prostředek. Budou z nich také posílání izraelští špioni na íránské území.

Podrobnosti v angličtině ZDE

To, co se odehrálo v mezinárodních vodách Středozemního moře, obklopeného ze značné části zeměmi EU, je bezprecedentním pokusem Izraele testovat, co trpělivost sousedů snese. Pokud si odmyslíme osoby aktérů a naše sympatie či antipatie k nim, pak je izraelská vojenská agrese proti civilním cílům v mezinárodních vodách minimálně srovnatelná s potopením jihokorejské vojenské lodi severokorejským torpédem. Rozdíl je pouze v tom, že vyšetřování korejského incidentu není ještě ukončeno, ale v případě izraelského útoku není co vyšetřovat, protože agresor se k činu hrdě hlásí a významně pozoruje, kdo se ozve, aby ho mohl okamžitě obvinit z antisemitismu a schvalování holocaustu. Myslím, že to může být Izraeli úplně jedno, ale já protestuji, žaluji a doufám ve spravedlivý soud.

Karel Dolejší správně poukázal na to, že často píšu o děsivé situaci v oblasti lidských práv na Kubě a o nebezpečném chování venezuelského prezidenta Hugo Chaveze. Ale mýlí se, když píše, proč to dělám.

Zaprvé, proč bych jako Brazilec hájil americké zájmy? Vyrostl jsem v Brazílii za vojenské diktatury, kterou vytvořili ve Washingtonu - a to není konspirační teorie, neboť bylo odtajněno dostatečné množství dokumentů, z nichž vyplývá aktivní účast vlády amerického prezidenta Lyndona Johnsona na vyvolání puče, který měl r. 1964 údajně zachránit naši zemi před komunismem.

Jako většina teenagerů mé generace jsem demonstroval, když mi bylo patnáct, v ulicích dlouhé týdny navzdory zásahům divošské policie. Protestovali jsme proti režimu a vyžadovali jsme okamžité přímé volby. Moje generace vyrostla za poslechu písní, které obviňovaly strýčka Sama a Američany z toho, že naše země přišla o svobodu, a protestovali jsme proti kulturnímu úpadku, který nám byl vnucován v televizi, v knížkách, v časopisech pro děti, atd.

"Takže je směšné, když nějaký omezenec dovozuje z mého odmítání uctívat režimy, které porušují lidská práva, že zastávám americké zájmy," píše Fabiano Golgo v reakci na mé upozornění, že z celé složité latinskoamerické problematiky už celá léta vybírá téměř bez výjimky a systematicky pouze dojímavé příběhy z prostředí kubánské a venezuelské opozice (na BL aktuálně přinejmenším 43 článků), ale například se prakticky nezabývá tím, co se skutečně děje v proamerické Kolumbii, kam ČR nyní ve velkém vyváží zbraně.

Vážení čtenáři,

je nám to trapné a jsme si vědomi, že napínáme vaši trpělivost k prasknutí, nicméně stav finančních prostředků Občanského sdružení Britských listů je k dnešnímu dni 11 284,73 Kč. Nestačí na běžné provozní náklady listu a musíme se bohužel znovu obrátit na čtenáře, kteří pravidelně finančně nepřispívají, aby svůj list podpořili jakoukoliv minimální částkou. Musíme v blízké budoucnosti uhradit přibližně 30 000 Kč za vypracování účetnictví za rok 2009, máme nezaplacené účty za programování systému (v poslední době především dotazníku o postojích čtenářů k dnešnímu režimu a k režimu před rokem 1989; budeme muset hradit také jeho zpracování; provádíme průběžně i další nutné programátorské práce), zkolaboval nám redakční počítač, který jsme museli nahradit, zatím jsme ho nezaplatili; máme celou řadu dalších běžných provozních nákladů, bez nichž se provoz listu prostě neobejde.

Prosíme tedy čtenáře, kteří nepřispívají, o pravidelnější finanční příspěvek. Bohužel je smutnou skutečností, že se Britské listy úplně bez rozpočtu vydávat nedají.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2.

Pro příznivce v zahraničí: Prosíme, neposílejte příspěvky bankovním převodem, české banky si za to účtují poplatek až 600 Kč. Máte-li úvěrovou kartu, pošlete příspěvek po jednoduché registraci pomocí systému www.paypal.com na adresu redakce@blisty.cz.

Bez finanční podpory čtenářů vycházet prostě nebudeme moci. Říkám vám to otevřeně, jak to je.

Děkujeme.

Jak víte, hospodaření Občanského sdružení Britské listy pravidelně zveřejňujeme.

Jan Čulík, šéfredaktor

Karel Dolejší píše: "Je mi úplně fuk, zda je Brazilec, homosexuál, antropolog, zda je člověkem v tísni a já nevím co ještě."

To není k věci. Je to osobní útok, který pomíjí argumentaci. Já jsem nepsal o tom, že jsem homosexuál. Ani o tom, že píšu o Kubě jako antropolog," zdůrazňuje Fabiano Golgo.

Argumenty Karla Dolejšího, proč bych neměl důvěřovat Amnesty International, jsou absurdní. Proč bych neměl důvěřovat AI, když například její zprávy o Brazílii, kterou znám velmi dobře, jsou přesné? Pokud AI citují Guardian či New York Times, je to pro mě v pořádku. AI jistě dokáže dělat chyby, jako každá organizace či osoba, ale to nezpochybňuje pravdivost jejich zpráv o lidských právech. Karel Dolejší má plné právo zprávám Amnesty International nedůvěřovat, mým profesionálním úsudkem naopak je, že ty zprávy jsou spolehlivé. Totéž píší o Kubě média jako třeba Guardian a Guardian není pravicový list.

Karel Dolejší píše:

To, že organizace jako Člověk v tísni či pražské mediální kruhy zneužívají útlaku na Kubě k prosazování své politické agendy je sice politováníhodné, ale seriozní novinář tomu nemůže přizpůsobovat to, jak píše. Znamená to, že nebudeme psát o útlaku lidí na Kubě, protože to někdo v Praze zneužívá ke svým politickým cílům? Obávám se, že na Kubě vězněným disidentům je asi dost jedno, co si v Praze myslí Člověk v tísni. Kdybychom přizpůsobovali to, jak píšeme, manipulaci pražských politicko-mediálních kruhů, nijak bychom se od nich neodlišovali.

Je nepřípustné hodnotit realitu podle ideologického mustru.

Samozřejmě je správné kritizovat pražskou mediálně-politickou manipulaci, ale není možno tomu přizpůsobovat, jak vidíme vnější svět.

Jan Keller vyjmenoval několik důvodů, proč by se levice měla z výsledku voleb radovat. Zpřehlední se situace a pravicová vláda se nebude mít na koho vymlouvat, poučení voliči příště povolají k moci levici.

Hezké vyprávění, útěšné, logické a nepravdivé. Voliči zvolili dvakrát George Bushe jr. a katastrofické výsledky ekonomické a sociální politiky Margaret Thatcherové nerozhodly o pádu Konzervativní strany, labouristé dokázali prohrát volby ještě v roce 1992. I když to se už museli opravdu snažit. Ostatně v České republice se vyskytl zatím jediný ministr financí, který zcela vědomě předložil Poslanecké sněmovně návrh státního rozpočtu s pětinásobně podceněným deficitem v porovnání s tím, co jeho úřad oficiálně odhadoval. Ten schválený deficit byl nakonec překročen ne pětkrát, ale sedmkrát, a ten ministr byl ovšem Miroslav Kalousek; přesto dnes právě Kalousek představuje v českém veřejném mínění skálu, na které bude stát pevná vláda rozpočtové odpovědnosti.

Jakožto zodpovědný občan a rozvážný volič chci varovat pomalu vznikající vládu rozpočtové odpovědnosti. Nenechte se ukolébat nejvýraznějším volebním vítězstvím v historii české republiky. Ani poměr 118 ku 82 neznamená, v co doufáte. Nenechte se ovlivnit jásajícími novinovými titulky, že si voliči masivně vybrali pravicové ekonomické recepty. Že si odhlasovali utahování opasků. Že souhlasí s plošným šetřením na svůj úkor. Reálně jste ve volbách vyhráli, to ano. Ale nezvítězili jste jako představitelé pravice. To si prosím uvědomte!

Vzpoura voličů! Hlásal velký titulek na první stránce jednoho z nejčtenějších deníků. Kupodivu měl pravdu! Jenže zúčastněné obyvatelstvo se z většiny nevzbouřilo proti pokořené levici. Jak spočítal Jiří Pehe, rozložení volebních preferencí pravice x levice zůstalo přibližně vyrovnané.

Sdružení KohoVolit.eu se před volbami zeptalo kandidujících stran na 56 otázek ohledně plánů na příští 4 roky. Na základě odpovědí jsme zpracovali internetový test (dohromady si naše testy zkusilo asi 1/4 milionu lidí). Odpovědi stran ale teď také umožňují podívat se, co by ČR měla od Sněmovny očekávat. V době "hledání programových průsečíků" to může být zajímavý pohled i pro lidi. KohoVolit.eu bude průběžně sledovat, zda zvolení poslanci hlasují dle toho, jak slíbili svým voličům před volbami.

Některé zajímavé otázky zde vybíráme:

An English version of this article is in

A politici dělají další nesmyslné chyby, díky nimž jsou pro smích veřejnosti. Bohuslav Sobotka, který zůstal na čele ČSSD po odstoupení silného lídra Jiřího Paroubka jako jakési slepé střevo, chce být "podle zvyklostí" prezidentem pověřen vyjednávat s ostatními stranami o vládě, v níž by měla ČSSD svou účast. Vláda spojená s ODS či TOP09 by však byla plivnutím na voliče, kteří dali sociální demokracii své hlasy.

Sotvakdo popře,že tato země prochází krizí – hospodářskou i politickou (o jiných nemluvě). O hospodářskékrizi teď mluvit nehodlám, kromě toho se politická zdá bezprostřednější, protože výsledky voleb, které ji dokládají, ještě nedozněly – dokonce nás budou provázet (lépe řečeno budou na nás dopadat) po celé čtyři roky (ve skrytu můžeme doufat, že ne déle).

Pokud jde o politický odkaz Jiřího Paroubka, škodolibá poznámka jistého přívržence pravice, že kdo se údajně zastává potřebných, přinejmenším by nemusel být až takový panděras, má zajisté cosi do sebe. To však není ani zdaleka vše - pokud se potvrdí informace, že expředseda po sobě zanechal osmisetmiliónový dluh, bude to pro ČSSD představovat ohromnou zátěž, a to hned ve dvojím ohledu.

An English version of this article is in

Podle exit polls agentury SC & C voliči ve věku 18-21 let odevzdali ve víkendových volbách 28,6% hlasů pro TOP 09, 18% hlasů pro ODS, 15,2% pro Věci veřejné, 12,6% pro další strany - a pouze 10% pro ČSSD (graf ZDE). Zdá se tedy, že předvolební "průzkum" mezi středoškoláky organizovaný Člověkem v tísni opravdu zafungoval a autoři videa Přemluv bábu Mádl s Issovou mohou oslavovat: Téměř třetina lidí s minimem životních zkušeností hlasovala pro to, aby zemi ze současných rozpočtových problémů vyvedli právě lidé, kteří tyto problémy během působení ve vládních funkcích sami způsobili... (Pozn. JČ: Ale není jasné, kolik mladých lidí v této věkové kategorii skutečně hlasovalo. Podle tvrzení agentury, provádějící exit polls, průzkumy u východů z volebních místností, jich bylo sedm procent voličů, tedy přesně tolik, kolik je jich v populaci. Že by se k volbám dostavili skutečně všichni? )

Volby skončily a pravice slaví. Strany pravého středu ODS, TOP 09 a VV získaly většinu, a to většinu velmi pohodlnou. Obrovské ztráty zaznamenaly největší politické strany, zatímco na pravici však nedošlo k propadu, protože hlasy odpadlíků od ODS zachytila TOP 09, ČSSD obraly o hlasy SPOZ expremiéra Zemana a zčásti také Suverenita Jany Bobošíkové, které se však do sněmovny těsně nedostaly. Přiznám se, že jsem nakonec volil ČSSD, byť s velkou nechutí. Volil jsem ji z tradice, považoval ji za nejmenší zlo ze stran, které měly reálnou šanci překročit 5% hranici nutnou pro vstup do parlamentu. A bylo to také ze solidarity se stranou, na kterou bylo před těmito volbami mnoho útoků. Ale zdá se mi, byť nikoho z představitelů ČSSD osobně neznám, že je tam málo chytrých lidí. A ti, co chytří jsou, mi zase přijdou takoví bezpáteřní. Je to problém nejen ČSSD, ale celé politické scény v ČR, že chytrých a zároveň charakterních lidí je jako šafránu.

An English version of this article is in

Rozhodně ne podle předvolebních slibů a programových prohlášení několika významnějších stran, jak si můžeme ilustrovat na několika konkrétních číslech:

Cizoložný ženich a dvě bohaté nevěsty. Která má kapavku a která AIDS? A stejně jako šišlavý dědečk z reklamy na půjčku Komerční banky volá ODS: "Mě si všichni volí pro peníze"... I takto cynicky by bylo možné soudit námluvy ODS, TOP09 a VV. Shodnu se nejspíše s mnoha politology, že křesťan Kalousek, upír Šťáva a zbrojař Háva v pozadí senilnějícího knížete z Orlíku na jedné straně a pseudoinvestigativní Radek John s soukromými špionážními firmami, smečkou hladových podnikatelů a americkými lobbisty v pozadí je pro dominantní podnikatelskou lobby ODS větší koaliční riziko, než pokračování jakési pseudoúřednické vlády obdobné té, co povstala z kabinetu Jana Fischera či dokonce přímá "státotvorná" koalice ODS s ČSSD. Voliči rozhodli tak, jak rozhodli. V ODS ovšem i o buranském Topolánkovi, hloupém Julínkovi, militantním Langerovi nebo siláckém Štěpánkovi. V ČSSD o buranském Paroubkovi. Teď by ale po emocionálně vyostřené kampani měl přijít rozum. Tato republika nepotřebuje vychylovat kyvadlo dál doprava a rozdělovat občany "strašením". Potřebuje stabilitu středového "řešení". Byť na půdorysu pragmatismu.

V souvislosti s útokem izraelské armády na humanitární konvoj ve Středozemním moři jsem se z hlavního zpravodajství ČT (pondělí, 31. května 2010) dozvěděl, že Jeruzalém je hlavním městem státu Izrael. Pokud je to neznalost, je to trapné. Pokud to byl záměr, autorem preferované čtení, politický postoj a manipulace veřejným míněním, je to skandální. Redaktor ČT Martin Jonáš by měl zvážit další působení v médiu veřejné služby. Podobné zamyšlení by měl učinit i odpovědný editor pořadu, píše Jozef Ftorek

An English version of this article is in

OSN vyzývá k úplnému vyšetření dnešních událostí, při nichž izraelské jednotky zaútočily na civilní lodě vezoucí humanitární pomoc do blokovaného pásma Gazy a usmrtily devět mezinárodních aktivistů. Evropská unie útok odsoudila, Švédsko předvolalo izraelského velvyslance, aby vysvětlil okolnosti útoku, Bílý dům vyjádřil "hluboké politování" nad ztrátami na životech.

Flotila osmi námořních lodí s 10 tisíci tunami materiálu vyplula v neděli z Kypru a měla dorazit do Gazy v pondělí. Cílem bylo prolomit nelegální blokádu, kterou Izrael uvalil na půldruhého milionu obyvatel pásma Gazy v roce 2006. Zpráva Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních otázek (OCHA), konstatovala, že Izrael nadále brání, aby se k Palestincům dostaly stavební materiály nutné k opravě jejich domů nejen v Gaze, ale i na kolonizovaném západním břehu Jordánu, a brání obyvatelům těchto oblastí ve svobodě pohybu.

Zpravodajství v České republice se řídí zvláštními pravidly – česká média reagují na mezinárodní události velkého politického rozsahu a dopadu zřejmě až po "oficiálních konzultacích". Ještě dnes ve 11 hodin v poledne jsem marně hledala podrobnější informace na celém českém webu – nebyly. Mezitím vycházely po celém světě zprávy o bezprecedentní akci izraelské armády, ve které už v té době bylo známé, že došlo k masakru. 19 mrtvých a přes dvacet těžce zraněných, na 700 zajatých aktivistů ze 6 lodí, nemožnost spojit se s nimi, oficiální protesty vlád Francie a Turecka – a v Česku ticho po pěšině. Jen ČT24 se vyjádřila ve smyslu, že nic není jasné a že "možná zaútočili nejdřív aktivisté". Což byl pouze postoj izraelské vlády.

Jakkoli prozatím není zcela zřejmé úplné pozadí útoku izraelských jednotek na mezinárodní humanitární konvoj, který se odehrál v noci z neděle na pondělí, první zprávy naznačují, že Izrael opět sáhl k naprosto disproporcionální reakci. Ačkoli bych velice rád užil pojem „bezprecendentní“, bohužel v reakcích Izraele jakýkoli „precedens“ přestává vůbec existovat. Otázkou zůstává, zda se Izrael chová takto hystericky záměrně či nikoliv a především kde vlastně hledat motivy pro takovéto chování.

Ve vzájemném souladu po volbách a při bouchání oslavného šampaňského i dveřmi na odchodnou, bych jen rád připomenul, že zůstalo ještě vícero kostlivců ve skříních. Kostlivců kterých se ještě hodně lidí bojí a neví co s nimi. Jedním z těchto reliktů v oblasti kultury a umění je Milan Knížák na postu generálního ředitele Národní galerie. Když se počátkem roku 2010 rozhodl ministr kultury V.Riedlbauch nebojácně vypsat regulérní výběrové řízení, 90 procent zdejších a nejen domácích umělců, teoretiků, prostě odborná veřejnost, zajásala. Po deseti letech konečně nastala regulérní situace pro adekvátní změnu.

Komentáře k právě skončeným volbám, které jsem si zatím přečetl, jsou poznamenány hořkostí z prohry a beznadějí. Voliči, kteří dopustili faktickou výhru jen zčásti čitelné pravice, si podřízli větev, na níž seděli, říkají. A v příštích měsících na to setsakra doplatí.

O tom posledním, zdá se, není pochyb. Je to však jen chyba voličů? Nepochybily snad především levicové strany tím, že se nechaly zahnat do společenské a generační defenzivy a z voličského elektrorátu dokázaly oslovit líbivými slogany jen nízkopříjmové skupiny obyvatel?

An English version of this article is in

Dovolím si vyslovit názor, že výsledek voleb, který je porážkou pro strany které se více nebo méně cudně nazývají levicové, je velkou nadějí pro levici jako takovou.

Důvody porážky jsou trojí: Tím prvním je to, že lidé, za které naše údajná levice za jejich peníze bojovala, prostě k volbám nepřišli, druhým je to, že KSČM má dlouhodobě nulový koaliční potenciál a ČSSD se díky svému agresivnímu chování vůči svému okolí i uvnitř sebe sama k ní v tomto smyslu významně přiblížila, a tím třetím je to, že naše „levicové“ strany nejsou dlouhodobě ochotny reflektovat vnější změny reality, snad opět kromě nesmyslné agrese vůči nim nebo jejich popírání. Sečteno a podtrženo, vinu na volebním výsledku „levice“ nese především vlastní neschopnost ČSSD a KSČM a to rukou společnou a nerozdílnou, na bohumínské usnesení nehledě…

An English version of this article is in

Volby skončily a jak se zdá, velká část levice nepochopila, že dopadly v zásadě na výbornou. Vládu nyní sestaví výhradně pravicové strany a za veškeré dění v příštích několika letech budou odpovídat právě ony a pouze ony. To je mnohem lepší, než kdyby další patová situace umožnila každému vymlouvat se na toho druhého, jak jsme toho byli svědky doposud. Z výsledků svého vládnutí se nyní již pravice tak snadno nevykroutí.

An English version of this article is in

Podle interních informací od spolehlivého zdroje Britských listů z vedení ČSSD, který nechtěl být jmenován, oficiálně ovšem nepotvrzených, zůstaly po Paroubkovi, Dimunovi a Tvrdíkovi za sérii voleb od roku 2006, kdy se Paroubkův tým ujal vlády ve straně (parlamentní 2006, komunální 2006, senátní 2008, evropské 2009, předčasně zrušené parlamentní 2009 a parlamentní 2010) dluhy ve výši přibližně 800 milionů Kč.

An English version of this article is in

ČR utrpěla další volby do PS. Spousta lidí nyní stojí s otevřenými ústy a diví se. Tohle jim hlava prostě nějak nebere. Levice se cítí podvedená a ublížená, pravice třeští (kdovíproč) blahem. Hledají se viníci, protože pro dvě hlavní politické strany v zemi to opravdu příliš dobře nedopadlo. Pan Neff v Neviditelném psu už toho viníka našel (a počítám, že ho budou mnozí další hledači následovat). Jsou to agentury, zabývající se průzkumem veřejného mínění. Odvedly neprofesionální práci, podvedly nás, lynčujme je! budou asi brzy hřímat.

Stovky lidí zemřely v důsledku horka, nejintenzivnějšího od konce osmnáctého století. Očekává se, že počet mrtvých bude stoupat, odborníci předpovídají v nadcházejících týdnech teploty kolem 50 stupňů Celsia. Více než 100 lidí podle zpráv zemřelo ve státe Gujarat, kde minulý týden teploty dosáhly 48,5 stupňů Celsia, 90 zemřelo ve státe Maharaštra, 35 v Radžastanu a 34 v Biharu.

Teoretici ropného zlomu předvídají konečný pokles světové ropné produkce, kdy nebude dostupný žádný dostatečný alternativní zdroj či technologie, které by nahradily ropu jakožto páteřní zdroj průmyslové společnosti. Namísto nekonečných debat, zda mají teoretici ropného zlomu pravdu či nikoli, položme si prostou otázku, co by se stalo, pokud by pravdu měli. Na základě historických případových studií zde dokládám, že v různých částech světa budou reakce různé - od vojenské agrese přes autoritářské restrikce k mobilizaci lokálních sil.

Na počátku následujícího myšlenkového experimentu stojí středně optimistický předpoklad, že ČR, stejně jako ostatní státy světa, bude s vyvrcholením světové produkce krve moderní ekonomiky, tedy ropy, tak či onak konfrontována kdykoli v blízké budoucnosti, nejpozději však během následujících dvaceti let. (Radikální analýzy tvrdí, že k ropnému zlomu, tedy k vyčerpání poloviny efektivně vytěžitelných světových zásob, došlo již v roce 2008 - a probíhající ekonomická krize je už současně také počátečním stádiem terminální krize fosilní energetiky.) Kdo věří v technologické zázraky typu auta jezdícího na vodu, kapesního fúzního reaktoru za pět let, či dokonce v nekonečnou energii neviditelné ruky trhu, ten ovšem ani s umírněným východiskem souhlasit nebude a nemá žádný smysl, aby v četbě pokračoval.

„Jedna éra v polistopadovém vývoji skončila. Společnost se mění a změnit se musí také ČSSD.“ To jsou slova, kterými charakterizoval výsledky voleb do Poslanecké sněmovny první místopředseda strany Bohuslav Sobotka. A několik minut po oznámení konečných výsledků ho doplnil bývalý předseda ČSSD Vladimír Špidla vyjádřením: „Nepovažuji sociálnědemokratickou myšlenku za mrtvou, ale musí teď projít oživovacím procesem, lidé si k nám opět musejí najít cestu.“

ČSSD vyhrála volby. Sluší se jí gratulovat. Zapšklá, nabubřelá rétorika národního socialisty Paroubka znechutila víc než půl miliónu voličů ČSSD, takže volební vítězství bylo Pyrrhovo. Sociální demokracie, která se nedokázala z vlastní ideové neznalosti a zbabělosti svých elit zbavit nafoukaného egomaniaka Paroubka, získala namísto zisku pouze ztráty. Nevytvořila si koaliční potenciál a nechala vyrůst řadu vůči ní agresivně opozičních uskupení. Odradila značnou část mladých voličů a nechala je volit proti domnělému rudému čertu na zdi. Střední generaci, která už pociťuje zodpovědnost alespoň za své nejbližší okolí, vyděsily móresy některých mafiánů v ČSSD tak, že podpořila jiné mafiány za slib, že "zatočí s korupcí".

Výdaje zdravotnictví explodují, rozpočet státu se kymácí, zákonodárci spoléhají na zázraky.

Nalijme si čistého vína – na optimální zdravotní péči pro všechny chybějí peníze už nějakou dobu. A vypadá to, že bude hůř.

Euro se v pondělí znovu octne pod tlakem, vzhledem k tomu, že je španělská menšinová vláda na pokraji kolapsu a makléři se obávají nákazy po celé eurozóně poté, co vysoký francouzský ministr přiznal, že je ohroženo i úvěrový rating jeho země.

Ratingová agentura Fitch snížila už po druhé v jediném měsíci hodnocení Španělska a odebrala mu vysoký rating AAA. Rozhopdnutí agentury Fitch bylo v pátek oznámeno až po uzavření evropských trhů, takže trhy budou reagovat nejprve až v pondělí.

Pan Golgo, jak je jeho dobrým zvykem, ve svém textu neuvádí žádný zdroj, z kterého by při psaní čerpal, když se zase chutě obul do Cháveze a Castra. Vychází z aktuálně uveřejněné zprávy Amnesty International, na niž se ani nenamáhal odkázat. Musím se přiznat, že jsem ze svého mladického nadšení Chávezem krapet vyrostl. Nicméně si myslím, že je u nás venezuelský prezident konstantně démonizován a redundantně kritizován, a to téměř za každé svoje gesto či slovo, a skuteční gauneři jsou ignorováni jen proto, že mají západní mimikry. Ačkoliv považuji kubánský režim za nedemokratický, domnívám se, že jeho jednostranná kritika u nás je to samé jako pověstné nošení sov do Atén. Snad každé malé děcko ví, že jsou na Kubě porušována lidská práva, neboť indoktrinace u nás začíná již v raném věku.

Česká povaha je jako krásná květina, jedním z jejích nejpozoruhodnějších květů je servilita vůči autoritám. Příkladem nám budiž zrušení drobného podnikání v éře Sovětského svazu. Vzali jsme to z gruntu a byli tak snad jediným satelitem, kterému se ho podařilo zcela vymýtit. V současné době pak „Norimberské zákony“ uplatňované v našich hypermarketech, kdy menstruující prodavačky musely být odlišeny od ostatních (samozřejmě pro jejich vlastní dobro), protože jim byla tolerována větší frekvence návštěv sociálního zařízení.

Či podmínky v nošovické automobilce. Těmi, kdo zaváděli tyto praktiky, nebyli zahraniční majitelé, ale čeští posluhovači, kteří chtěli a chtějí sloužit svému pánu lépe než kdokoliv jiný. Nebo lépe řečeno, neměli, či nemají lepších kvalit jak se dostat v hiearchii výše, než bezprecedentním šlapáním po svých podřízených. Myslím, že spoustu zlepšováků si jejich zahraniční nadřízení nedokázali představit ani v nejbujnější fantazii. Dovolte mi tedy abych také přivoněl k onomu neuvadajícímu květu.

Novinář Eric Best, který poskytuje informace z České republiky zahraničním investorům, shrnul to podstatné z letošních volebních událostí následující větou, která by měla být tesána do kamene: "The electrostate and the military-industrial complex have prevailed."

Případné gratulace k volebnímu úspěchu by tedy měly směřovat ke skutečným vítězům voleb, kteří si v nich prostřednictvím prohnané manipulace s obavami a vzájemnou nedůvěrou občanů zajistili své zájmy, a nikoliv k nyní již dokonce třetiřadým figurám na oko reprezentujícím to, co je ze setrvačnosti dosud nazýváno českou politikou.

V dubnu 2010 přispělo finančně na Britské listy 202 osob celkovou částkou 38 685.45 Kč. Příjem z reklamy byl 8750 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30.4 2010 částku 15 861.28 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 608.13 eur a 883.67 GBP. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu nedávným financováním nových serverů. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.