Současná britská vláda zamýšlí eliminovat strukturní rozpočtový deficit - ve výši asi 8 procent celostátní hospodářské produkce - jde o 116 miliard liber - během pěti let. Zároveň rozhodla, že 80 procenti se na eliminaci tohoto deficitu mají podílet finanční škrty. Je to tak tvrdý balík škrtů, jaký MMF vnutil Řecku, zemi na pokraji bankrotu. Je dvakrát tak tvrdý než známé tvrdé škrty v Kanadě v letech 1994-1997. Je třikrát tak tvrdý než škrty ve Švédsku v letech 1993-1995. Je daleko tvrdší než britské škrty po krizi r. 1976, kdy Británii zachraňoval MMF, či když britská libra vypadla z evropského směnného mechanismu r. 1992, píše v týdeníku Observer ekonom Will Hutton, čelný poradce současné britské liberálně-konzervativní vlády. Paralela s diskusí - či nediskusí - o navrhovaných českých rozpočtových škrtech je absolutní.

Pokud máme tuto politiku realizovat, musí existovat celonárodní konsensus, že je tato politika správná. To, co je navrhováno, se blíží ekonomické spálené zemi. Pokud to má fungovat, budeme muset být připraveni přijmout nejen obrovské hospodářské oběti, ale musíme být i ochotni považovat tyto škrty za legitimní. Musí existovat naprostá otevřenost a upřímnost ohledně toho, proč se tyto škrty realizují. Škrty samotné budou muset být realizovány nesmírně kompetentně a musí být vidět, že jsou spravedlivé.

Když byl britský ekonomický historik Niall Ferguson nedávno dotázán na stav veřejných financí, s odvoláním na údaje Bank for International Settlements suše konstatoval, že jsou na tom fakticky hůře než řecké. Nebýt toho, že Británie může ještě devalvovat libru, byla by již dávno členem evropského klubu ekonomických "prasátek" PIIGS. Devalvační polštář však nelze vyfukovat donekonečna - a fiskální krize může vypuknout každou chvíli, takže Ferguson předpokládá, že se Británie bude muset co nejdříve obrátit na Mezinárodní měnový fond. S tímto názorem není ani zdaleka sám, protože mnozí francouzští nebo němečtí autoři vidí situaci prakticky stejně. Británie s obrovsky předimenzovaným finančním sektorem, veřejným sektorem nefinancovatelným zdroji reálné ekonomiky a sedící každou půlkou na jiné židli - jednou na platformě "zvláštního vztahu" s USA, druhou v Evropské unii, kterou znovu váhala rozhodně podpořit během řecké krize - je dnes jednou z nejhůře zadlužených a současně mezinárodně nejizolovanějších evropských zemí.

Prof. Jana Musilová, působí v Ústavu teoretické fyziky a astrofyziky Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně a zároveň je na téže univerzitě prorektorkou pro vědu a výzkum. Prof. Musilová je mimo jiné místopředsedkyní Odborné skupiny Organizace výzkumu České fyzikální společnosti Jednoty českých matematiků a fyziků. Na pravidelných setkáních Akademického fóra, která tato odborná skupina organizuje, opakovaně prezentovala své analýzy Metodiky hodnocení výsledků vědy a výzkumu. Protože nás jako iniciativu “Už se na to nemohu dívat” velmi zaujalo, jak své kritické názory vůči Metodice zakládá na fundovaných rozborech samotného dokumentu a veřejně dostupných dat a na konfrontacích s reálnými údaji o stavu české vědy a výzkumu, požádali jsme ji o vyjádření. Prof. Musilové jsme položili několik otázek mapujících jak věcné aspekty Metodiky, tak i procedury jejího vzniku.

Víkendové jednání Ústředního výkonného výboru ČSSD ukázalo, že nejvyšší orgán strany mezi sjezdy nedokázal zvládnout situací po rezignaci Jiřího Paroubka na předsednické křeslo a přípravou komunálních a senátních voleb pojal bez sebeočisty strany od toho, co sociální demokracii odradilo v parlamentních volbách její voliče. Řada komunálních mafií se drží svých pozic. Na rozdíl od sociální demokracie se ODS v průběhu urychleně svolaného mimořádného sněmu "osprchovala", navoněla a ačkoliv v ní nedošlo k větším personálním zemětřesením, o očistu projevila alespoň snahu. Výsledkem je propad Prahy a jihočeského kmotra, úspěch nepodnikatelských tváří. Dokonce i o sociální citlivosti se na sněmu hovořilo... A tak bude výsledek sněmu ODS číst "průměrný" volič. Dny valašského chachara jsou pryč. ODS bude mít nové vedení, novou taktiku a nová témata.

ČSSD bude skoro rok bez předsedy. Sociální demokraté si nechutí změnit směr, nepochopením zásad politického marketingu a odmítnutím objednávky voličů na nové tváře připravují porážku i v následujících senátních a komunálních volbách.

KD│ Minulé úterý jsem se zúčastnil demonstrace proti plánované reformě francouzského důchodového systému. Bylo pro mě téměř povinností nechat se vidět, jak stávkuji (ale stále za peníze, což je jedna z výhod profese politika) a držím stranický prapor. Přesto všichni umírnění mezi přítomnými měli pocit, že celá věc je jen otázkou zachování cti před nevyhnutelnou porážkou. Dokonce i ropného zlomu naprosto neznalá Socialistická strana soukromě uznává, že současný francouzský důchodový systém nemůže zůstat beze změny, a kdokoliv jen mlhavě tušící něco o ropném zlomu bude souhlasit, že samotný odchod do důchodu se stane minulostí, napsal na blogu The view from Brittany Damien Perrotin.

Čelný americký politik obvinil olejářskou firmu BP, že lhala Kongresu, aby snížila svá pasiva. Z interního dokumentu firmy BP totiž vyplývá, že únik ropy v Mexickém zálivu byl dvacetkrát rozsáhlejší, než BP veřejně přiznala.

Interní dokument BP varuje, že pokud klíčové části vrtu odpadnou, míra unikající ropy může dosáhnout až 100 000 barelů denně. Firma BP však tvrdila Kongresu, že do moře uniká jen 5000 barelů denně a v nejhorším případě by se to mohlo zvýšit na 60 000.

Podle průzkumů u východu z volebních místností, které provedly různé polské televizní stanice, se Jaroslawu Kaczynskému nepodařilo nahradit svého zemřelého bratra ve funkci polského prezidenta. Nad Kaczynským prý získal převahu 5 až 12 procent Bronislaw Komorowski z vládnoucí strany Občanské platformy. Bude se však konat druhé kolo prezidentských voleb dne 4. července, protože Komorowski nedostal 50 procent hlasů, aby zvítězil rovnou. Ostatních osm kandidátů odstoupí a očekává se, že Komorowski bude mít prospěch z hlasů levice, která byla silnější, než se očekávalo.

Kardinál Crescenzio Sepe, arcibiskup z Neapole, byl obviněn v italském tisku, že jako šéf Kongregace pro evangelizaci národů uzavírál korupční dohody, týkající se 2000 bytů v Římě, zisk z nichž Kongregace používá na financování misií.

Státem ovládaný ruský plynárenský monopol Gazprom začal omezovat dodávky zemního plynu sousednímu Bělorusku, protože Bělorusko neuhradilo svůj dluh za plyn. Omezení dodávek plynu Bělorusku nařídil ruský prezident Medveděv.

Na navrhované rozpočtové škrty útočí v Británii odboroví předáci i čelní podnikatelé. Ministr financí však varuje, že bez drastických škrtů "je Británie na cestě ke zkáze".

Vlna odporu proti navrhovaným nouzovým škrtům britské vlády ve výši 85 miliard liber se vzedme v pondělí. Čelní britští podnikatelé, charitativní organizace hájící zájmy dětí a odbory zastupující zájmy šesti milionů zaměstnanců protestují proti plánovaným škrtům. Tolerance veřejnosti vůči nové britské vládě zjevně skončila, míní deník Guardian.

Kolo první: Premiér ve veřejnoprávní televizi oznamuje, že kvůli snižování veřejného dluhu je nutné finančně přiškrtit důchodce, rodičky, studenty, protivné pisálky přítomné v jistém počtu na univerzitách, jakož i ostatní, kdo se jen minimálně podílejí na produktivním nafukování finančních bublin. Vedle toho vláda propustí pár úředníků, změní armádu v pěší expediční sbor a vyřazenou výzbroj přátelé vládců vyvezou do zemí, kde se v občanských válkách skvěle uplatní...

Zákon, který poslední květnový den schválilo Národní shromáždění Maďarské republiky, vyhlásil „4. červen, den trianonského diktátu z roku 1920, za Den národní soudržnosti“. Trianonská smlouva je v něm označena za diktát, který „rozkouskoval Maďarsko a maďarský národ zatlačil pod nadvládu vícero států“.

Zákon o Trianonu, jak se novému maďarskému zákonu začalo říkat, označuje mírovou smlouvu uzavřenou po 1. světové válce, za „jednu z největších historických tragedií maďarství“. Z pohledu nacionálních emocí je to bezesporu pravda...

V súvislosti s prijatím maďarského zákona o dvojitom občianstve väčšina článkov v našich médiách pritakávala slovenskej strane. Priestor však dostali aj stúpenci opačného názoru. Jeden z nich prirovnal spory dvoch stredoeurópskych národov k večnému súboju Toma a Jerryho, v ktorom najprv jeden naháňa druhého a potom opačne. Druhý článok zasa nabádal, aby sa Slováci pokúsili predstaviť si, že by boli v koži Maďarov a museli by sa vyrovnať so stratou časti územia a obyvateľstva.

Personální vyprahlost České strany sociálně demokratické je nabíledni. Opět to potvrdila tisková konference vedení strany v sobotu 19. června. U stolu seděli pouze zástupci dvou krajů, Jihomoravského a Moravskoslezského: Sobotka, Zaorálek, Onderka, Škromach. I hlavní kandidát na místo budoucího předsedy – hejtman Hašek – žije pod Špilberkem. Pokud je to jen náhoda, shoda okolností, preference moravské bodrosti, odborářský odpor vůči Čechům, je to sice hloupé, ale co se s tím dá dělat?

Je opravdu frustrující, jak některé veřejné orgány jsou i v současné době, kdy nejsou podřízeny jednotné vládnoucí linii, schopné rozhodovat v naprostém rozporu se zákony. Za starého režimu se nikdo zvlášť nedivil, že třeba podle článku 28 tehdejší ústavy byla všem občanům zaručena svoboda slova a tisku (ovšem „v souladu se zájmy pracujícího lidu“), ale když něco někde řekl, mohli ho třeba i zavřít. Tehdejší stát v teorii převzal některé demokratické instituty, ale v praxi byl autoritativní, a proto tam, kde mu demokratická zákonná ustanovení nevyhovovala, je ignoroval. Co ale nyní, kdy stát nejen není autoritativní, ale občas to vypadá, že není vůbec?

Autor je ekonom. Pracuje na ministerstvu financí.

Dámy a pánové, dobrý den, člověk míní, život mění. Já uvažuji delší dobu, jaký projev si mám zde připravit a pak jsem včera četl noviny, viděl jsem zprávy, mluvil jsem s mnohými z vás a to, co jsem měl připraveno, jsem zahodil. Ráno jsem si udělal pár poznámek a ty jsem zahodil v průběhu také, takže spíš teď uvažuji, že bych se ten svůj kandidátský projev pokusil směřovat k tomu, jaké asi mám základní úvahy. Prosím vás o posouzení, jestli mám nějaké úvahy, jsem-li schopen nějakých úvah, a pokud s těmi úvahami budete alespoň trochu souhlasit, tak vás potom požádám o hlas.

Pro mne bylo po celou dobu, kdy probíhají povolební vyjednávání mezi ODS, TOP09 a VV o vytvoření nové většinové vlády, stále záhadou, proč se jich účastní i Vodrážka, a o to více jsem byl překvapen, že tento bezvýrazný "politik", jenž nebyl schopen vést ODS po Topolánkovi, ač byl jejím prvním místopředsedou, má skutečně být potvrzený jako první místopředseda ODS znovu i za éry nového předsedy Nečase. Měl krajské nominace, podporu zákulisních dohod, byl představitelem mocné pražské ODS... a možná zrovna to mu zlomilo vaz. Proti Vodrážkovi povstala slabá a během celé své kariéry spíše bezvýznamná politička Miroslava Němcová s jedinou nominací za Vysočinu.

V úvodu prvé části článku jsem upozornil, že mediální mýty zastírají skutečnou podobu skutkové podstaty trestních věcí a slouží k ovlivňování veřejného mínění a pokud možno i soudců ve prospěch nebo neprospěch některé strany řízení. Pokud má připravovaná vláda trojkoalice nastolit vládu práva, je třeba mýty konečně rozptýlit a čelit dalším pokusům médií o nadvládu nad trestním řízením.

V hlavní části prvního dílu jsem pojednal o mýtu „katarského prince“.

Len málokto vie, že na juhu Európy existuje banka, ktorá nepodlieha žiadnym obvyklým finančným zákonom. Táto skutočne svojrázna inštitúcia má vlastné špecifické pravidlá a zvyklosti. Jej zamestnanci nesmú byť vypočúvaní a dokonca ani len obťažovaní justičnými orgánmi, ani daňovými úradmi. To je naozaj úžasná možnosť pre tých, čo sa topia v miliónoch, no štátu z nich nechcú odovzdať ani jediný cent. Kto dostane v tejto banke, ktorá je pre istých ľudí doslova rozprávkovým „Sezamom, otvor sa“, kredit, ten sa môže spoľahnúť na to, že to bude utajené lepšie ako spovedné tajomstvo u katolíckeho kňaza.

Od kongresu Občanské demokratické strany v Praze se očekává zejména volba nového vedení a něco na způsob „poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti“. Vedle toho pak ještě pár zajímavostí, jako byla například vystoupení (či dopisy) obětujících se a obětovaných tváří ODS a zdravice otce zakladatele, prezidenta Václava Klause.

Německá pravostředová vládní koalice je rozhádaná. Vládní jednání jsou jen hašteřením. Angela Merkelová, kdysi oslavovaná evropská politička, je nyní terčem ostré kritiky. Německá vládní koalice mezi křesťanskými demokraty Merkelové (CDU), bavorskou stranou křesťanského sociálního svazu (CSU) a propodnikatelskými svobodnými demokraty (FDP) se stala obětí konfliktů, které Merkelová neumí vyřešit. Hádky se soustřeďují na daně, na finanční trhy, na zdravotnictví, na energetiku a na budoucnost armády. Jsou to klíčová témata, o nichž o samého počátku vládní koalice odmítá kompromisy a Merkelová nenabízí žádné řešení.

Prozatímní šéfka kyrgyzské vlády Rosa Otunbajeva kostatovala během své návštěvy postiženého regionu, že počet obětí etnického násilí na jihu Kyrgyzstánu dosáhl možná až 2000 osob. Otunbajeva přislíbila, že se statisíce prchajících uzbeků bude moci vrátit domů a že zničené město Oš bude znovu postaveno.

Americká vláda kupuje ruské vrtulníky, které mají tvořit jádro vznikajícího afghánského letectva. Poslanci amerického Kongresu to kritizují, že se měly raději kupovat vrtulníky americké.

V pořadí páté parlamentní volby na Slovensku proběhly v sobotu 12. června 2010. O hlasy 4 362 369 zapsaných voličů se ucházelo 18 politických stran a uskupení. O mandáty ve 150členné NR SR usilovalo zhruba 2400 kandidátů, z toho 545 žen. Věkový průměr kandidátů činil 45 let. Nejmladší kandidátní listinu měla strana Sloboda a Solidarita (SaS) – 37 let, naopak nejstarší KSS – 52 let. Věkový průměr kandidátky Smeru činil 47 let, SDKÚ – 44 let, KDH – 48 let, Most-Híd – 44 let a SNS – 49 let. Celkem 5 929 volebních místností bylo otevřeno od 7.00 do 22.00 hodin (pro výpadek elektrického proudu, způsobeného bouřkou, o něco déle).

V britském letovisku West Dean probíhá akademické sympozium o surrealismu (18.–20. 6.). – Měl se ho osobně účastnit Jan Švankmajer, svou účast však odřekl. Učinil tak na základě nesouhlasu s obsahovým pojetím sympozia.

1.

Předzvěst ofenzívy

Tento text je reakcí na stať známého historika a teoretika umění Rogera Cardinala, emeritního profesora literatury a výtvarného umění na univerzitě v Kentu, o vztahu surrealistů k tvorbě duševně nemocných (1992). ¹⁾

Cardinal zde po delším rozboru dospívá k závěru, že mezi tvorbou surrealistů a psychotiků není přímý vztah kontaktu a odezvy, nýbrž že zde panuje jen jistá afinita, reflexe, resonance. Má pravdu.

Je však podivné, jak k tomuto závěru dospěl a co z něj vyvozuje.

Zábavný a rétoricky pěkný text Josefa Fulky by mohl být dobrou příležitostí k užitečné rozpravě, kdyby se mi v něm ovšem podařilo najít více než jediný argumentační bod, jímž je – v daném textu bohužel dost tajemný a nevysvětlený – výraz etika, resp. to, že jsem etiku ve své polemice ZDE ZDE, formované poststrukturalistickými pozicemi, opomněl. O etickém rozměru přítomném v pozdní dekonstrukci či poststrukturalismu (řekněme u Derridy od Síly zákona dále a u Butler v Giving an Account of Oneself , knihy, v jejíž interpretaci se neshodneme s Josefem Fulkou ani co do překladu jejího názvu), mne přesvědčovat netřeba. Což je snad také příčinou, proč se o to Josef Fulka ani nepokouší. Je to škoda, neboť by se třeba ukázalo, jak rozdílně tomuto pojmu možná rozumíme.

Různí komentátoři se ptají, zda Česká republika skutečně čelí možnosti, že by se stala obětí takové krize zadluženosti, jaká postihla Řecko. Nejjednodušší indikátor, totiž míra státního dluhu ČR ve vztahu k HDP, naznačuje, že jakékoliv takové nebezpečí je vzdáleno mnoho let. Nicméně obavy z opakování řecké krize v České republice, jak se zdá, silně ovlivnily české veřejné mínění, a tedy i výsledky nedávných všeobecných voleb. Je zapotřebí střízlivého pohledu.

Mým názorem je, že rostoucí státní dluh je nežádoucí, ale že to není hlavním nebezpečím, jemuž čelí Česká republika. Největším nebezpečím je hrozba prohlubující se světové recese, kterou by mohly způsobit vlády, které zpanikaří a začnou se snažit škrty likvidovat státní dluh. Druhým největším nebezpečím především pro Českou republiku je to, že panika ohledně státního dluhu povede k škrtům v důležitých veřejných službách. Škrty poškodí důležité veřejné služby, školství, zdravotnictví, vědu a administrativní kapacitu země. To bude mít vážné následky pro budoucí hospodářský růst.

Profesor Martin Myant je čelným mezinárodním odborníkem na české hospodářství a autor celé řady prestižních publikací o této problematice. Podrobnosti ZDE

An English version of this article is in

Vážení čtenáři,

je nám to trapné a jsme si vědomi, že napínáme vaši trpělivost k prasknutí, nicméně stav finančních prostředků Občanského sdružení Britských listů je k dnešnímu dni 11 284,73 Kč. Nestačí na běžné provozní náklady listu a musíme se bohužel znovu obrátit na čtenáře, kteří pravidelně finančně nepřispívají, aby svůj list podpořili jakoukoliv minimální částkou. Musíme v blízké budoucnosti uhradit přibližně 30 000 Kč za vypracování účetnictví za rok 2009, máme nezaplacené účty za programování systému (v poslední době především dotazníku o postojích čtenářů k dnešnímu režimu a k režimu před rokem 1989; budeme muset hradit také jeho zpracování; provádíme průběžně i další nutné programátorské práce), zkolaboval nám redakční počítač, který jsme museli nahradit, zatím jsme ho nezaplatili; máme celou řadu dalších běžných provozních nákladů, bez nichž se provoz listu prostě neobejde.

Prosíme tedy čtenáře, kteří nepřispívají, o pravidelnější finanční příspěvek. Bohužel je smutnou skutečností, že se Britské listy úplně bez rozpočtu vydávat nedají.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2.

Pro příznivce v zahraničí: Prosíme, neposílejte příspěvky bankovním převodem, české banky si za to účtují poplatek až 600 Kč. Máte-li úvěrovou kartu, pošlete příspěvek po jednoduché registraci pomocí systému www.paypal.com na adresu redakce@blisty.cz.

Bez finanční podpory čtenářů vycházet prostě nebudeme moci. Říkám vám to otevřeně, jak to je.

Děkujeme.

Jak víte, hospodaření Občanského sdružení Britské listy pravidelně zveřejňujeme.

Jan Čulík, šéfredaktor

Pravicoví politikové nás rádi děsí. Prý je zadluženost země "hrozbou celé ekonomice". Je to nesmysl. Hrozba, které čelíme, je, že ideologicky motivované škrty vytvoří novou vlnu hospodářské krize, píše v deníku Guardian Paul Segal.

Finanční deficit vypadá děsivě, protože je to dluh. Britský premiér David Cameron argumentuje, že do pěti let státní dluh stoupne na "22 000 liber na každého občana v této zemi". To je možná pravda, ale Cameron nám nevysvětlil, že to jsou peníze, které vláda dluží nám, to nejsou peníze, které my dlužíme někomu jinému. 80 procent britského státního dluhu dluží vláda britským občanům. To, čemu se říká "státní zadluženost", to jsou naše vlastní úspory, na něž pohlížíte z druhé strany účetní rozvahy.

Ekonomické centrum Evropy leží uvnitř hexagramu ohraničeného ze severu Londýnem, Amsterdamem, Hamburkem a Berlínem, pokračujícího na jih přes Mnichov až k Milánu a odtud se vracíme přes Paříž zpátky do Londýna. Právě uvnitř této části Evropy jsou nejprestižnější evropské VŠ a tedy i nejlepší vědeckovýzkumná pracoviště a s nimi spojená výroba high - tech produktů. Druhá evropská osa leží na trase Berlín – (Varšava?) – Moskva, kde probíhá výměna ruských surovin za špičkové německé výrobky. Českou republiku obě tyto hlavní linie míjejí a z historie víme, že nejméně prosperovaly a nejvíce zaostávaly ty regiony, kterými neprocházely hlavní obchodní cesty.

Článek Státní dluh jsou peníze, které vláda dluží nám! do jisté míry vykazuje paralely s marxistickou politickou ekonomií. Píšu ovšem "do jisté míry", protože letitá teorie, která zdůrazňuje, že veškeré hodnoty v ekonomice jsou vytvářeny výhradně prací bezprostředních výrobců (což je vlastně předpoklad poněkud zjednodušený, ale zde nemám prostor jej důkladně kritizovat), zároveň také ukazuje, že a proč výrobci navzdory tomu sami nerozhodují o produktu, který vytvoří. Přesně to měl udělat také autor článku v Guardianu Paul Segal, pokud by chtěl být důsledný. Naše úspory totiž státu nepůjčujeme my sami, ale putují k němu prostřednictvím bank. A tyto banky, pakliže finanční trhy prostřednictvím ratingových agentur obdrží signál, že náš stát je příliš zadlužen, budou půjčovat mnohem dráže - dokonce možná tak draho, že si stát nebude moci dále vypůjčit ani libru, či dokonce ani korunu. Moralizující úvaha, která si neláme hlavu s faktem, že produktem spoření jsou ve skutečnosti biti sami střadatelé, tedy jen na jiné úrovni opakuje tytéž omyly, jakých se před mnoha dekádami dopouštěli hůře intelektuálně vybavení teoretikové dělnického hnutí.

Cítím se osloven otázkou Víta Klímy, zda vidím jediný důvod pro to, aby schopní a úspěšní jednotlivci zůstávali v České republice a odpovídám mu, že pokud takové důvody existují, pak jsou skutečně velmi individuální a hluboce osobní. Horší je, že takové důvody nevidí ani mladí lidé bez ohledu na svou úspěšnost. Oni přestávají vidět doma příležitost pro normální budoucnost.

Motorkář Radek Hausner z Krnovského motoklubu nalomil mou víru v to, že existují slušní motorkáři, kteří svou motorku nemají proto, aby porušovali zákony tohoto státu a ohrožovali své spoluobčany. Obrátil jsem se totiž na motoklub, aby mi pomohl s identifikací zločinců, kteří jezdí po ježnických lesích a porušují minimálně tyto zákony:

O problému finančního zprostředkování, multiplikace depozit a úvěrové emise peněz byly již popsány stohy papíru a ploch textových editorů. Kdyby si Paul Segal přelouskal jen zlomek hutného finančního moudra, nedopustil by se školácké chyby ve svém článku v Guardianu uveřejněného v překladu i zde, píše ing. Petr Ježek z FSE UJEP.

S Miroslavem Štěrbou jsme generační souputníci a profesně i (částečně) kolegové. Jeho poslední text vyjadřuje hodně i z mých vnitřních pocitů a názorů. Já mám navíc v aprobaci ještě hudební výchovu i hudební vzdělání z konzervatoře. To předesílám pouze proto, že nemohu přejít jednu věc, kde je autor buď méně informovaný, nebo došlo k nějakému mě nepochopitelnému nedorozumění, zdůrazňuje čtenář Jindřich Bešťák. Miroslav Štěrba píše , že:

k článku pana Dolejšího "Naše úspory státu půjčují banky. A mohou si to rozmyslet" bych chtěl jenom podotknout, že sklenice je pro někoho poloprázdná a pro někoho zpola plná.ale pan Dolejší si vždy najde důvod kritizovat to o čem píše. Zřejmě pisatel z Guardianu ví také a zřejmě předpokládá, že to vědí i čtenáři.

Ani jeden z nich však nezmínil souvislost jinou.je zcela zjevné, že ratingové agentury mají velmi dominantní postavení a ve světle vzniku současné krize se ukázalo, že toho zneužívají, respektive jejich hodnocení nejsou nestranná, píše Daniel Burian.

Tento týden jsme se na základě oficiálního vyšetřování po 38 letech dozvěděli to, co každý věděl, protože se to nepodařilo ututlat. Do bezbranných demonstrantů britská armáda v (London)Derry střílet neměla a dokonce je to nezákonné. Britský premiér to oznámil a omluvil se jménem vlády i celé země.

Nezapomínejme, že vyšetřování bylo dvojí. To první vedené ctihodným soudcem a snad dokonce aristokratem uzavřelo případ s tím, že je vše v nejlepším pořádku. Možná se mýlím, ale dokonce padly i nějaké ty návrhy na odměnu vojáků a velitelů, jako že za hrdinství v boji. V každém případě šlo o vyšetřování nezávislé podepřené autoritou soudu i samotného soudce. Každý, kdo tvrdil něco jiného, byť to bylo zjevné, byl svého druhu nepřítelem státu. Přesto se nepodařilo pravdu zadupat do země.

Kritici bývalé zástupkyně veřejného ochránce práv Otakara Motejla nikdy neopomenou vytáhnout kartu Kuřim. O co šlo: jak praví Wikipedie, po vypuknutí tzv. kuřimské kauzy v květnu 2007 Šabatová vypověděla, že v říjnu 2006 se na ni obrátila Kateřina Mauerová s žádostí o pomoc její sestře Kláře s adopcí fiktivní třináctileté Anny (Barbory Škrlové) a Šabatová jim radila, jak postupovat.

Aktuální projev amerického prezidenta k národu týkající se masivního úniku ropy v Mexickém zálivu ZDE, ZDE, za který nese hlavní vinu ropná společnost British Petroleum/BP, se nesl v podobném duchu jako většina projevů amerických prezidentů v době zlomových okamžiků amerického národa. Obama vzýval americké hodnoty, modlil se a prosil Boha (pro něj netypická berlička - pozn. aut.), publiku připomněl zdánlivě nedosažitelné úspěchy Spojených států (např. přistání na Měsíci), neopomněl uvést citaci obyčejného smrtelníka (v tomto případě kněze a bývalého rybáře v jedné osobě), což je rovněž častá rétorická floskule proklamací amerických prezidentů; prostě Amerika byla před touto havárií a nadále bude i po ní – posílená a uvědomělá. Spoluodpovědnost americké vlády za destruktivní dopady této havárie na život a přírodní prostředí v zasažené oblasti však Obama nepřiznal, ačkoliv skutečnost je poněkud odlišná.

V dubnu 2010 přispělo finančně na Britské listy 202 osob celkovou částkou 38 685.45 Kč. Příjem z reklamy byl 8750 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30.4 2010 částku 15 861.28 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 608.13 eur a 883.67 GBP. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu nedávným financováním nových serverů. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.