Dva mistři

1. 8. 2023 / Soňa Svobodová

 

Rád studuji a procházím místa mých oblíbených tvůrců z oblasti výtvarného umění a hudby už od dětství – a časem se z toho stal už profesionální zájem, který jsem uplatnil i ve dvou knihách, které jsem napsal a vydal. U obou jsem autorem dvojjazyčného textu (česky a anglicky), ale především také portrétních a abstraktních maleb, které zachycují tváře z nejslavnějších děl těchto tvůrců.

První kniha se jmenuje Mystéria Richarda Wagnera v obrazech z roku 2013 – a druhá Mystéria vepsaná ve tvářích z roku 2019. Druhá obsahuje 22 mých oblíbených osobností – skladatelů, filosofů a básníků – a jejich portréty. Po vydání těchto knih jsem dělal mnoho vycházek po stopách těchto osobností pro Městskou knihovnu v Praze, protože mám k jejich životu a působení v Praze hodně zajímavých příběhů a souvislostí.

Ano. Obě vaše knihy jsou velice inspirující a přímo vybízejí, aby se čtenář zvedl z pohodlného křesla, a vydal se s vámi po jejich stopách za poznáním…

A právě takovým bylo i vaše dubnové putování zasvěcené Františku Kupkovi (1871-1957), který byl ve své době považován za outsidera v moderním umění. Čím to bylo podle vás zapříčiněno – nepochopením jeho děl veřejností nebo jeho neprůbojností?

Hlavním důvodem myslím bylo, že byl velký introvert a vizionář, mimořádně velká duše. To někteří lidé nemají rádi. Když k tomu přidáte, že ho opravdu často kolegové vykrádali s jeho nápady, tak potom chápete i jeho podezřívavost a nevraživost k výtvarnému světu a kolegům malířům. Současně byl velmi protikomerčně zaměřen, nesnášel podbízivost a líbivost tehdy stále ještě módního akademického umění.

Kupkovo dílo zachycuje jeho duchovní prožitky, zkušenosti a není tedy snahou o to šokovat abstrakcí a nefigurativností. Zobrazoval to, co prožíval, zachycoval nehmotnou podstatu světa, svět ducha.

Několikrát byl velmi zklamán neuznáním a zatrpknul. Většinu života zasvětil tomu, aby dokázal světu, že byl opravdu první abstraktní malíř – ještě před Kandinským, Malevičem atd.

O tomto umělci se také traduje, že díky jeho samotářské povaze bylo velmi těžké s ním navázat osobní kontakt, o čemž se zmiňuje známý švýcarský sochař, architekt a designer Max Bill, kterému prý trvalo dokonce patnáct let, než se od něj dozvěděl adresu jeho bydliště. Proto mi stále vrtá hlavou, jak to dokázala Meda Mládková tehdy ještě Sokolová, když zaklepala na dveře jeho pařížského ateliéru?

Paní Meda byla velký živel, znal jsem ji osobně 7 let a daroval jsem jí obě své knihy. Měla velmi ráda mé obrazy – a velmi mě zasáhla její nedávná smrt. Byl jsem na jejím pohřbu. Meda byla úkaz svou přímostí, bezprostředností, pravdivostí a odvážnou neústupností. Tímto vším se dostala ke Kupkovi, který ji nejdříve přijal spíše z vlasteneckých důvodů, protože byla Češka. Manželka Františka Kupky Medu neměla ráda, protože byla Meda krásná mladá žena – a dostávala často obrazy nejen za skromné peníze, ale někdy i za batoh plný zavařenin :) Na druhou stranu je třeba říci, že bez uspořádání světových výstav Kupky, na kterých vystavovala svou rozrůstající se sbírku, by se uznání nedočkal.

S tím lze jen souhlasit. Paní Meda byla silnou osobností, a takových je na světě málo...

A právě díky jí, a jejímu manželovi dnes můžeme řadu Kupkových děl obdivovat v Muzeu Kampa, které je s malířovým jménem a jeho tvorbou nerozlučně spjato, jako například akvarelovou studii Koupající se z roku 1906, anebo souborem několika prací s tématem Gigolettes, který vznikl mezi lety 1908 – 1909 či obraz Katedrála, který malíř vytvořil mezi lety 1912 – 1913, ale těch děl je mnohem více, že?

Paní Medě vděčíme za to, jak je dnes Kupka světově uznáván. Lze to dokonce jednoduše vyčíslit penězi – nejdražší Kupkovo dílo se nedávno prodalo za 230 milionů korun. Stejný obraz se před deseti lety prodával za 50 milionů korun a před třiceti lety za 5 milionů korun. Tak velký nárůst ocenění díla lze dosáhnout jen výraznou podporou, např. paní Medy.

Kromě již zmíněného muzea, je s Kupkovým jménem a jeho dílem spojeno mnoho pražských míst a zákoutí. Můžete nám ještě nějaké z nich přiblížit?

Začínali jsme na nádvoří Muzea Kampa, pokračovali jsme kolem Valdštejnské jízdárny, místa velké Kupkovy retrospektivní výstavy v roce 2018. Dále jsme šli kolem Akademie výtvarných umění, kde Kupka roku 1920 krátce přednášel dějiny umění, nebyl však jmenován profesorem a proto se vrátil do Francie do Puteaux. Zakončovali jsme naši vycházku před Veletržním palácem, kde je vystavena většina jeho klíčových děl, včetně díla Amorfa – dvoubarevná fuga.

A právě tento jeho obraz, je vlastně jeho prvním abstraktním obrazem, který společně s Amorfou, Teplou chromatikou vystavoval na pařížském Podzimním salonu v roce 1912, ale to bychom už zabíhali do širších a hloubějších podrobností jeho díla. Další květnové putování jste zasvětil fotografovi Františku Drtikolovi ( 1883 – 1961), který se proslavil zejména portréty slavných osobností jako byli T.G. Masaryk, E. Beneš, L. Janáček, A. Mucha, E. Destinnová a mnoho jiných. Vznikly všechny tyto snímky v jeho proslulém ateliéru na nároží Vodičkovy a Jungmannovy ulice č.730?

Ano, všechny své fotografie tvořil ve svém ateliéru, kde měl techniku a osobnosti tam chodily za ním. Většinu osobností První republiky fotil dokonce zdarma – a většinou se jednalo o fotografii, která ještě do večera toho dne musela jít do tisku do novin, kde často u nově jmenovaného politika nebyla k dispozici žádná fotografie.

Říká se, že všechny fotografie, které ve svém ateliéru vytvořil byly ovlivněny stylem Art Deco, takže se nabízí otázka, zda se nechal také ve své tvorbě inspirovat dílem Alfonse Muchy?

Inspiraci Muchou u Drtikola nenacházím, i když Drtikol stejně jako Mucha prošel symbolistickým obdobím, což byla ale dobová móda v celé Evropě i před Muchou. Drtikol dosáhl mnohem větší čistoty a prostoty formy, dekorativnost přeskočil velmi rychle směrem k trvalé hloubce a poselství sdělení.

I přesto, že byl ve 20. a 30. letech 20. století nejvyhledávanějším a nejuznávanějším fotografem jak doma, tak v zahraničí, rozhodl se a v roce 1935 svůj proslulý ateliér prodal. Co ho k tomu vedlo?

Prodej ateliéru se vysvětluje dvěma důvody. První je to, že mu v té době už fotografie dost nevynášely – a chtěl se více věnovat své vášni z mládí – malování. Druhý důvod je mnohem přízemnější – byl mnohokráte obviněn z toho, že fotí nezletilé modelky a že s nimi má poměr. Což bylo velmi ožehavé téma a jistě to mělo vliv i na jeho příjmy.

Takže vlastně toto obvinění bylo pro něj likvidační...

Ale se jménem tohoto fotografa není spojena jen známá Vodičkova ulice, je i mnoho dalších pražských míst, kde také působil či vystavoval svá díla. Je to tak?

Nebudu vám prozrazovat všechna místa, ty si projděte společně se mnou na některé z dalších vycházek po něm :)

Tak to, se těšíme už teď…

Ale vy sám, nejste jen erudovaným průvodcem, jste také spisovatelem, výtvarníkem a tvůrcem mnoha obrazů nejen s tématem aktů. Inspiroval vás ve vaší tvorbě, některý z těchto dvou mistrů?

Tvorbu Drtikola jsem lépe poznal, když mi bylo asi 20 let, Kupku jsem lépe a podrobněji poznal kolem 25 let. V té době jsem měl už dost přesný styl, kterým jsem tvořil – a jejich vidění světa v duchovních souvislostech je mi velmi blízké. Barevnost Kupky a prostota a přesnost figurálních i abstraktních kompozic Drtikola jsou mi velmi blízké.

Každopádně paní Meda, stejně jako Jiří Zemánek a další významní kurátoři si všimli spřízněnosti mého díla s dílem Kupky a Drtikola, především kvůli prorostlosti se světem hudby a spirituality, ale také autentičností a ryzostí mé výtvarné výpovědi.

Za několik týdnů začne výstava mých maleb v Lipsku – a v říjnu budu mít další výstavu v Madridu. Tak na ty se teď intenzivně připravuji – stejně jako na mé výstavy příští rok v Zürichu, Římě a Paříži. Sledujte mě na facebooku a instagramu, ať máte aktuální informace :)

Určitě budeme...

Je doba prázdnin a dovolených. Bude tento váš projekt probíhat i skrze ně?

Ve vycházkách po stopách umělců budu pokračovat opět až po prázdninách. Těšit se můžete na procházku po stopách Alfonse Muchy 21.9. a Leoše Janáčka.12.10.

Je možno projít si tato putování i zpětně, třeba prostřednictvím internetu, když se náhodou někteří z našich čtenářů-krajanů, ať již z pracovních, finančních či zdravotních důvodů nedostanou do Prahy?

Na svůj facebook Walladimir Arady Kiseljov, vždy nahrávám několik fotek z míst procházek s účastníky – a v případě zájmu můžeme vycházku také zvukově nahrát a zveřejnit. Podstatné je ale prožít ta místa osobně a s výkladem na místě se spojuje mnoho slovy nepopsatelných pocitů pochopení autora a spoluprožití jeho díla. Jsem velmi rád, že mnoho nejpodstatnějších věcí se vždy bude odehrávat jen osobně s jinými lidmi v jednom místě a čase, že se nedají nahradit online – a že to lidé chápou :)

A už víte, v jakých stopách půjdete příště? Bude mezi nimi třeba i Toyen?

Vycházku po stopách Toyen a dalších malířů začátku 20. století mám v plánu pro tento rok, ano.

Jinak realizuji přednášky nejen o díle Drtikola ,ale i dalších autorů v malém sále Městské knihovny v Praze, i s projekcí a širším výkladem, jak se patří!

Těším se na viděnou!

Děkuji za rozhovor.