Válka na Ukrajině odhaluje nový globální řád - a vítězem je mocenský jih

21. 9. 2023

čas čtení 5 minut

Pro mnohé v Evropě a Severní Americe bylo nepříjemným překvapením, že tolik zemí odmítlo přistoupit na sankce proti Putinovu Rusku. Sankce vůči Rusku uplatňuje 40 zemí, ale dvě třetiny světové populace žijí v zemích, které je neuplatňují.  Geopolitický rozkol v souvislosti s ruskou válkou na Ukrajině se znovu výrazně projevil na nedávném summitu G20 v Indii na začátku září. Shody se podařilo dosáhnout pouze na rozmělněném prohlášení, které hovořilo o "válce na Ukrajině", aniž by zmiňovalo ruskou agresi, informuje Nathalie Tocci v Guardianu.

To neznamená, že všechny země, které seděly stranou, podporují ruskou invazi a nehlásí se k územní celistvosti Ukrajiny. Prohlášení G20 totiž výslovně odmítlo použití síly v rozporu s nezávislostí, svrchovaností a územní celistvostí. Znamená to však, že ji považují za evropskou válku, na níž nemají žádný podíl, a přitom stále trpí jejími důsledky v oblasti potravinové a energetické bezpečnosti. Znamená to, že by si přáli, aby válka skončila rychle, i když ne nutně spravedlivě - s tím, že nejsou ochotni zaplatit cenu za zajištění dodržování mezinárodního práva.

Když jsem se během nedávné cesty do Indonésie zúčastnila globální debaty na "radnici" v Jakartě na téma obnovy mostů mezi globálním Severem a Jihem, otevřely se mi oči.

Dostala jsem dotaz: "Proč se Západ nyní více zajímá o globální Jih?". Přímočarost této otázky mě přiměla k zamyšlení.

Tazatel měl pravdu. Pojem "globální jih" se najednou objevuje téměř na každém setkání na Západě. Stále častěji se však používá i na jihu. Volně řečeno zahrnuje to, čemu se dříve říkalo rozvojové země, a mnoho dříve kolonizovaných národů. Patří sem hospodářské velmoci, jako je Čína a Indie, středně velké mocnosti, jako je Turecko, Brazílie a Saúdská Arábie, a chudé země, které se snaží, aby jejich hlas byl slyšet. Tato skupina je natolik různorodá, že se nabízí otázka, zda má smysl ji za takovou vůbec považovat. Tyto země však sdílejí pocit, že jejich nezávislý hlas by měl být slyšet, a ne být formován či určován Západem.

Aby byly slyšet, vytvářejí a rozšiřují organizace, například na nedávném summitu BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika) se toto uskupení rozšířilo o Argentinu, Egypt, Etiopii, Írán, Saúdskou Arábii a Spojené arabské emiráty.

Zaujímají silnější postoje, Hospodářské společenství západoafrických států (ECOWAS) zašlo tak daleko, že navrhlo vojenský zásah v reakci na převrat v Nigeru (ačkoli následovalo jen málo opatření). Chtějí být vnímány jako mezinárodní mírotvorci: Představitelé afrických zemí, včetně Jihoafrické republiky, Egypta, Senegalu, Konžské republiky, Zambie a Ugandy, přijeli do Kyjeva a Moskvy, aby se zasadili o mír a pokračování vývozu obilí; zatímco Saúdská Arábie hostila v Džiddě zástupce více než 40 zemí, aby projednali zásady ukončení ruské invaze.

Západ jim věnuje větší pozornost než dříve také proto, že globální jih má v mezinárodních vztazích větší význam. Jak upozorňuje indický vědec Amitav Acharya, existuje rozdíl mezi "mocenským jihem", který představuje motor globálního růstu, a "chudým jihem". Klíčovou otázkou je, jak zajistit, aby měl hlas i ten druhý. Mezinárodní měnový fond předpovídá, že Asie bude v letošním roce hnacím motorem 70 % světového růstu, přičemž jen Indie a Čína se na něm budou podílet zhruba polovinou.

Země "mocenského jihu" si vydobývají svou roli ve světě prostřednictvím diplomacie, transakčních vztahů a "multialignmentu" v různých organizacích. Indie je například členem skupiny BRICS vedené Čínou, ale také Quadu (spolu s Japonskem, USA a Austrálií). Ve snaze stát se vůdčí silou globálního Jihu nasměrovala skupinu G20 k větší inkluzivitě tím, že do ní přizvala Africkou unii. Saúdská Arábie se právě připojila k BRICS a navzdory svému krutému stavu lidských práv jedná s Washingtonem o posílení bezpečnostního partnerství a normalizaci vztahů s Izraelem. Turecko je spojencem NATO, ale udržuje pevné vztahy s Ruskem a snaží se obnovit dohodu o dodávkách obilí, od které Moskva odstoupila.

Země globálního Jihu budou hrát stále důležitější roli v dekarbonizaci globální ekonomiky, vzhledem k jejich podílu na kritických přírodních zdrojích. Evropa dováží většinu lithia a kobaltu z Chile, respektive z Demokratické republiky Kongo, zatímco Čína má téměř monopol na těžbu, zpracování a výrobu mnoha dalších kritických nerostných surovin.

A konečně, válka na Ukrajině přiměla Západ, aby přestal ignorovat globální jih. Ruská invaze vynesla na povrch nahromaděný globální hněv a odpor vůči evropským zemím a USA, ať už za staletí kolonialismu a neokoloniálních praktik, nebo za dvojí metr, který západní země tak často projevovaly vůči porušování práv a zákonů v různých částech světa.

Ruská invaze na Ukrajinu jednou skončí. Ale probuzení severu vůči geopolitické síle jižní polokoule není - jak se někteří z těch, kteří byli se mnou v Jakartě, obávali - prchavým okamžikem. Někteří se domnívají, že válka učinila mezinárodní vztahy ještě křehčími a konfliktnějšími. Já s tím nesouhlasím: válka umožnila, aby se na povrch dostaly zkamenělé zášti.

 

Celý text v anglickém originále ZDE

 

1
Vytisknout
2891

Diskuse

Obsah vydání | 26. 9. 2023