Ještě jedna smutná úvaha nad děsivým mnohaletým justičním skandálem v Británii

5. 1. 2024 / Jan Čulík

čas čtení 8 minut
30751
Ve čtvrtek večer skončil nesmírně záslužný, čtyřdílný televizní seriál o děsivém justičním skandálu britské pošty, která kolem roku 1999 zavedla do svých desítek tisíc poboček účetnický počítačový systém Horizon, vyrobený japonskou firmou Fujitsu, a skoro dvacet let odmítala přiznat, že systém je nefunkční a v důsledku softwarových chyb vytváří v účetnictví britských pošt zcela náhodně obrovské deficity, ve výši mnoha tisíc nebo desítek tisíc liber. Ředitelé britských poštovních poboček měli ve své pracovní smlouvě klauzuli, podle níž měli osobní zodpovědnost za jakýkoliv finanční schodek, vzniklý v účetnictví jejich pošty.Jakmile se v systému Horizon začaly objevovat v jejich účetnictví obrovské nesrovnalosti, pošťáci si na to přirozeně stěžovali a žádali poradenskou linku pro systém Horizon o pomoc a vyřešení těchto problémů. 

Britská pošta a firma Fujitsu po léta tvrdohlavě a lživě všem stovkám až tisícům postižených pošťáků tvrdily, že nikomu jinému se nic takového neděje a že pošťáci ty tisíce liber ze svého účetnictví prostě ukradli. Pošta proti postiženým pošťákům zahájila trestní stíhání, nutila je, aby vzniklé schodky uhradili, byly to ovšem obrovské finanční částky, které normálnímu smrtelníkovi nejsou k dispozici, a i když pošťáci poště dali všechny své peníze a peníze svých příbuzných, finanční nesrovnalosti v systému Horizon narůstaly pořád dál.

Britská pošta tak nesmyslně zničila existenci a život více než patnácti stům britských pošťáků, mnohé z nich nechala uvěznit, stovky lidí byly dohnány k bankrotu a řada pošťáků skončila v nemocnicích, někteří spáchali sebevraždu.

Čtyřdílný film britské komerční televize ITV vysílaný od Nového roku postupně každý den až  do čtvrtka 4. ledna v hlavním vysílacím čase v 21 hodin byl ve čtvrtek po jedenácté v noci doplněn ještě pátým dílem, který dramatizaci tohoto děsivého skandálu doplnil dokumentárním filmem a rozhovory s postiženými pošťáky.

Proti bezpráví poštovního úřadu se postavil pošťák Alan Bates z Walesu, jemuž pošta také zničila existenci, a který postupně dal dohromady postižené pošťáky, vytvořil jejich asociaci a nakonec se mu podařilo nad britskou poštou soudně zvítězit. V soudním sporu šlo o to, že britská pošta a firma Fujitsu lživě tvrdily, že systém Horizon je zcela spolehlivý a pracovníci ústředí britské pošty a firmy Fujitsu nemají možnost do účetnictví jednotlivých poštovních poboček zasahovat. Alanu Batesovi a jeho postiženým pošťákům se však postupně podařilo zjistit, že to není pravda, že systém Horizon byl naprosto nestabilní, vytvářel průběžně  obrovské chyby a že techničtí pracovníci přímo zasahovali do účetnictví jednotlivých poštovních úřadů a měnili v něm částky bez vědomí postižených pošťáků. Jakmile bylo tohle dokázáno, pošta v soudním procesu spektakulárně prohrála.

Jenže úsilí o spravedlnost trvalo dvacet let! Vedení britské pošty DVACET LET lhalo, za každou cenu se snažilo zachovat pozitivní obraz ctihodné britské instituce, která byla založena v Británii v roce 1660. Přitom to byla firma mafiánských podvodníků, kteří nesmyslně zničili život stovkám lidí.

Britskému soudnímu a politickému systému trvalo nesmírně dlouho, než přiznal, že jde o obrovský skandál. Astronomicky placená generální ředitelka britské pošty Paula Vennels dostala ještě v roce 2009 státní vyznamenání za "zásluhy o britskou poštu", přestože už tehdy bylo známo, že britská pošta páchá podvody. Dodneška jí toto vyznamenání nebylo odebráno, V důsledku vysílání čtyřdílného pořadu televize ITV o tomto skandálu vznikla petice, kterou od Nového roku už podepsal milion lidí, požadujících, aby Vennelsové byl toto státní vyznamenání odebráno. Dodneška nikdo z podvodníků z britské pošty nebyl trestně stíhán. Z neprávem odsouzených pošťáků bylo dosud soudně prohlášeno nevinnými jen asi 70! Stovky pošťáků dosud nedostaly žádné odškodné. Desítky jich už zemřely, aniž by se dočkaly jakékoliv nápravy,

Jak čtenář z tohoto článku pochopí, jsem tímto záslužně vysílaným seriálem naprosto otřesen. Zaznamenal skutečně děsivé podrobnosti o ničení životů nevinných lidí. Čtu v komentářích, že někteří lidé při sledování tohoto seriálu brečeli. Není divu.

Ale proč tohle všechno tady znovu píšu?

Míval jsem naprosté iluze o tom, že zavedené západní demokracie jsou pevně založeny na spravedlnosti, slušnosti a férovosti. Ve svém komentáři k novoročnímu projevu Václava Havla z roku 1999, znovu v Britských listech zveřejněnému tento týden, jsem před pětadvaceti lety napsal toto:

"V západních společnostech probíhá neustále veřejná diskuse a v jejím rámci většinou dochází během času k dosažení určitého víceméně většinového konsensu o základních hodnotách, které charakterizují civilizaci daného demokratického společenství (nelže se, nekrade se, nepodvádí se, nemanipuluje se s nejnižšími pudy za účelem finančního prospěchu několika málo jednotlivců, vůči spoluobčanům se většinou vystupuje čestně, důstojně a slušně - nebo to je alespoň veřejně proklamovaný ideál, jímž se posuzují činy lidí). Proti těmto základním hodnotám může například veřejný činitel velmi těžko vystoupit, aniž by se znemožnil."

Čas oponou trhnul a změněn svět.

Dlouhá léta jsem psával, že západní demokratické společnosti jsou slušné, stabilní a férové a že doufám, že nestabilní postkomunistické společnosti jako Česká republika k jejich hodnotám postupně budou konvergovat. Ke konvergenci došlo, ale spíš obráceně - Západ se přizpůsobil Východu v podvodnictví a lhaní. Poslední věta mého výroku z roku 1999:

"Proti těmto základním hodnotám může například veřejný činitel velmi těžko vystoupit, aniž by se znemožnil."

už zcela zjevně neplatí, jak dokázal Donald Trump, celá řada podvodných amerických politiků, nebo v Británii lhář a podvodník Boris Johnson a celá řada britských vrcholných podvodných politiků.

Jenže na základě sledování drastického seriálu o děsivém osudu britských pošťáků jsem si tento týden uvědomil, že Británie nikdy nebyla slušnou a férovou zemí - zcela neproblematicky zničila životy a existence stovkám lidí stejným způsobem, jak to dělaly komunistické režimy. Žádný rozdíl.

Nad tím filmem jsem uvažoval takto: Když jsem se v roce 1978 s britskou manželkou rozhodl vystěhovat z komunistického Československa do Británie, měl jsem o té zemi ty ideály, že to je otevřená, slušná, zákony dodržující demokratická země. Napadla mě zajímavá myšlenka: Býval bych se vystěhoval v tom roce 1978 do Británie, kdybych věděl to, co vím o zničení stovek pošťáků dnes? Potíž totiž je, že britský systém takto byl schopen zcela beztrestně zničit kohokoliv. Mám velké štěstí, že jsem tomu unikl.

Mimochodem ne tak zcela. Moje manželka, filmová producentka a tvůrkyně kreslených filmů, řadu let vyjednávala ohledně svých projektů s největšími světovými filmovými produkčními korporacemi, Zažila opakovaně podobné lhaní, podvody a snahy partnera zničit. Pracovníci velkých korporací se podle naší zkušenosti chovají všude stejně kriminálně a brutálně, jako vedení britské pošty. Je jen náhoda, že jeden odvážný a vytrvalý, neodbytný bývalý pošťák Alan Bates dokázal po dvacetiletém úsilí! že ve vedení údajně ctihodného britského státního podniku jsou kriminálníci.

4
Vytisknout
5777

Diskuse

Obsah vydání | 9. 1. 2024