Navalného smrt je symbolem smrti demokracie

16. 2. 2024 / Fabiano Golgo

čas čtení 7 minut
Přestaňme to popírat: demokracie je typ režimu, který byl zasažen smrtící látkou zvanou nenávistný populismus a stejně jako Alexej Navalnyj po kontaminaci novičokem je v cele smrti. Letos si asi polovina obyvatel světa volí nové vůdce a většině z nich hrozí, že padnou do rukou antidemokratických populistů. V případech, jako je Rusko a Venezuela, si jejich již otevřeně nedemokratičtí despotové pouze obnovují své doživotní mandáty. 

 
I když vzestup Donalda Trumpa a jeho napodobitelů po celé planetě vyvolává dojem, že tento zánik demokracie je dílem krajní pravice, pravdou je, že součástí týmu rozvracečů systému, který Řekové považovali za nejlepší možný, i když nedokonalý, a západní svět v čele s Francií a Amerikou jej po pár posledních století přijímal, je i levicový populismus. To, co nás přivedlo k pocitu, že demokracie není nejlepší způsob, jak si společnost může vládnout, nafoukli bezskrupulózní machiavelističtí politici. Ve skutečnosti musí existovat nějaký univerzální společný jmenovatel, který dokáže vysvětlit, jak mohlo tolik národů ze všech koutů světa podlehnout zpěvu sirén proti demokratickým institucím a demokratické rovnováze. 

Navalnyj je dobrým příkladem toho, co se děje s demokracií. Ačkoli on právě zemřel, demokracie má před sebou ještě několik skrovných let, kdy bude přežívat, pokud nevznikne nové hnutí, které nebude napojeno na stávající politické struktury a prokáže svou účinnost při zapojování lidí ve prospěch toho, o čem Winston Churchill slavně prohlásil, že je to nejhorší forma vlády s výjimkou všech těch ostatních, které byly čas od času vyzkoušeny. Stejně jako Navalnyj, i Churchill a demokracie jsou však  plné rozporů. 

Slavný bývalý britský premiér sice hrdinně vedl svůj národ za války, ale byl to opilecký rasista se zkorumpovanou minulostí, jehož nenávist k Mahátmovi Ghándímu, k odborářským stávkujícím,  k irské nezávislosti, jeho role v bengálském hladomoru a mnoho dalších do očí bijících špatných postojů, jejichž byl protagonistou, může snadno obrátit názor kohokoliv proti jeho jménu a osobnosti. Totéž lze říci o Navalném, jehož ultranacionalistickou rétoriku a rasistické výroky média často nechávají stranou a jen zdůrazňují jeho roli nejsilnějšího (a nejbohatšího) rivala Vladimira Putina. Stejně jako demokracie, i Churchill a Navalnyj měli  neoddiskutovatelné chyby, ale byli nejlepší možnou variantou toho, proti čemu bojovali, tedy proti absolutistickým režimům neberoucím ohled na lidská práva. 

Navalnyj zemřel pravděpodobně na následky každodenního strádání ve vězení, kam byl umístěn, poté, co bylo jeho tělo těžce poškozeno novičokem. Novičokem demokracie bylo zvolení Donalda Trumpa v Americe, která dosud byla místem, kde demokracie získala své nejdelší a nejúspěšnější dějství. Úspěch demokracie v Americe podvědomé oslabil vnímání extremistických a radikálních myšlenek a posílilo vůdce, kteří byli do nedávna  považováni za marginály, jako jsou mimo jiné Viktor Orbán, Jarosław Kaczyński, Rodrigo Duterte, Jair Bolsonaro, Narendra Modi a mexický Andrés López Obrador. Zatímco tito hrdlořezové dokázali již dříve shromáždit spoustu stoupenců, Trumpovo razítko  schválení nelidskosti je legitimizovalo a přivedlo je zvenčí k jídelnímu stolu.

Pokud se v Americe, v baště demokracie v moderní době, chová někdo jako Trump, pak je tu zelená pro odsouzení demokracie jako nedokonalého systému, který demokracie jistě je, a jako lék na ni se nabízí myšlenka despotismu a autokracie jako lepší odpovědi na potřeby společností.

Zjednodušená nerealistická domnělá řešení, která voliče klamou jako zázračné lektvary proti neduhům společnosti, které se nikdy neodstranily demokratickými prostředky, se díky Trumpovu příkladu začala vydávat za přijatelná, protože naše mysl má tendenci řídit se morálními normami, které vyjadřují a hájí mocní, ti, jejichž životní pozice odráží aspirace obyvatelstva, pro něž je úspěšný miliardář s krásnou manželkou přijatelný jako politický vůdce.

Smrt Navalného v době, kdy se Putin uchází o znovuzvolení ve fraškovitých falešných volbách, svědčí o tom, že antidemokratické hnutí ztratilo jakýkoli strach z odvety za své neostalinistické a neonacistické způsoby, neboť si je nyní jisté, že počítá s masivní podporou po celém světě a takovéto extrémní činy, která by v minulosti odklonila podporu od jejich pachatelů, dnes vlastně zvyšují jejich podporu od voličů protože lidé mají také tendenci naskočit do lodi, o které se domnívají, že se nepotápí, a volit tým, který vyhrává. 

Lidé s dobrým srdcem mají tendenci volit poražené a rádi podporují ty, kteří jsou v nevýhodě, ale většina lidí je příliš zaneprázdněná a povrchní na to, aby si vypěstovala potřebné pilíře zásad a velkorysosti, aby měla empatii vůči lidem, kteří se od nich liší, takže nejhorší rysy lidských instinktů jsou zneužívány nenávistníky, zatímco dobrosrdeční humanisté s úsměvem bezmocně přihlížejí jejich převzetí moci, stejně jako Češi bezděčně přihlíželi převzetí země Hitlerovými vojsky v roce 1938. 

Navalnyj ztratil podporu většiny Rusů, jakmile začal být označován za proamerického a probritského agenta. Jeho dřívější popularita souvisela spíše s jeho nejhoršími vlastnostmi, jako jsou protižidovské a protiislámské výroky. Jakmile uhladil své extrémy a přizpůsobil se méně cynickému a více aspiračnímu politickému prostředí Západu, jeho základna podpory se roztříštila a přesunula se za hranice Ruska.

Demokracii donedávna podporovali  i ti, kdo byli proti, zejména poté, co světové války zdevastovaly svět individuality a přinutily kulturu kolektivity obnovit to, co bylo oběma světovými válečnými konflikty zničeno. Strach z těchto příkladů zkázy způsobené despoty udržoval rovnováhu ve prospěch demokracie v obavě, že jiné možnosti než demokracie jsou ještě horší.

Ale pamětníci devastace způsobené předchozí velkou vlnou nenávistných nedemokratických populistů u moci (30.-50. léta 20. století) už zemřeli a nový svět, kde tempo udává TikTok, vyvolal všeobecnou netrpělivost při hledání řešení, zkratkovitost vůči všemu, co neodpovídá individuálním potřebám a očekáváním. To všem je způsobeno  pár desetiletími přežívání v digitálním světě, který poskytuje neustálé okamžité krátké uspokojení. Pomalu jsme se formovali do nové podoby, v níž vyžadujeme, aby vše bylo okamžité, zjednodušené, instantní, takže politika demokracie se stala moc pomalou a neúčinnou analogickou odpovědí na úzkosti lidí. Chtějí rychlé "řešení" pro  všechno, co je trápí. 

Bít dítě (nebo vyhnat dítě z domova, pokud není dosaženo cíle) místo učit dítě je nová uznávaná pedagogika. 

3
Vytisknout
3709

Diskuse

Obsah vydání | 20. 2. 2024