Bez ohledu na to, jestli si to vykládáme jako nechutnost, schválnost, záměr nebo projev suverenity. Zejména, když senát mnohé jiné počiny nezdůvodňuje a výběrem osoby bylo jasné, že mu jde o něco jiného než o pouhé zdůvodnění. Novinářka tak místo zprávy provádí pokus o vmanévrování čtenáře do ní vytčených mantinelů.

Druhý název "Grossovi důvěřuje více než polovina občanů " je ještě víc zavádějící. Autor (luk) odvozuje přímo z výzkumu veřejného mínění, tvořeného obskurní statistickou metodou, že ministr Gross je oblíben, nebo mu věří 58 % obyvatelstva ČR. Shodou okolností, aniž bych tušil o průzkumu CVVM , jsem včera na téma politické reprezentace mluvil s pěti známými, ani jeden z nich neměl Grosse v oblibě, tak jsem se zeptal ještě dnes už cíleně 3 spoluzaměstnanců, ani u nich Gross nebodoval. Tak se ptám, kde jsou ty davy fanoušků politika, nebo se pohybuji ve sféře, která je výjimečně naladěná vůči milovaným politikům.

Profese mého soukromého průzkumu přitom byly docela rozmanité: odborář, vedoucí provozu, mzdová účetní, ekonomka, náměstek ředitele, kantýnská- původně skladnice, řidič náklaďáku, technik. Takže nejenom CVVM používáním žebříčkové metody s neznámým malým vzorkem specifického okruhu obyvatelstva, ale zejména interpretace novinářem je pokusem o manipulaci, o navození dojmu, že předkládaná virtuální realita je faktem.

Pravda je, že (luk) v dalším textu uvádí, že uvedená obliba politika byla zjištěna u 58 procent dotázaných, ne u všech obyvatelů. Uvedené příklady u méně vnímavých lidí skutečně zafixují virtuální realitu jako fakt, u přemýšlivých lidí dochází k naštvání z pokusu manipulace. Častým používáním této metody dochází k odvádění od reality u prvních a k nedůvěře vůči médiím u druhých. Proto se domnívám, že je dobře, že táto debata byla otevřena.