Základní premisou je, že peníze jsou zdrojem svobody. Jsou-li peníze, je i svoboda. Nelze si nevšimnout, že na tak zásadní téma je to velmi stručná formulace. Ne vždy jistě platí, že genialita spočívá v jednoduchosti, zvláště v otázkách pojmu svobody, ale dejme tomu. Dejme tomu, že přistoupíme na Klausovu ryze ekonomickou definici svobody a z tohoto pohledu přijmeme tvrzení tak, že někteří z nás nejsou prostě schopni uvažovat o pojmu svoboda jinak než v hmotných kategoriích. Budiž, překousneme i tu ignorantskou snahu definovat prakticky nedefinovatelné tím způsobem, že odmítneme všechny možné posuzovatelné kategorie a jediným měřítkem ustavíme peníze.

I přes tento benevolentní přístup si nelze nevšimnout ještě jednoho významného zjištění, které Václav Klaus svým výrokem učinil. Abychom respektovali vícevrstevnatou strukturu výroku, musíme z něj vyvodit ještě další důležitý závěr. Václav Klaus odhalil překvapivý poměr mezi penězi a mocí - držte se pevně, protože peníze údajně vylučují moc!!! Ve společenských vědách se doposud vždy soudilo, že peníze mohou být jedním ze zdrojů moci, a teď tohle! To je skutečně převratný přístup, který rázem vše mění. To je skutečná vědecká revoluce. Václav Klaus mocně třese s tisíciletým stromem filosofie, ze kterého odpadává vše prázdné a falešné, co dosud tvořilo celou hodnotovou košatost fenoménu svobody. Zůstal z ní úhledný krušnohorský pahýl.

Na to ostatně útočil ten Renčínův vtip. Nastínil "rozdíl" mezi tzv. totalitní a tzv. svobodnou společností, naznačil ten pocit deziluze z toho, že cesta ke svobodě může být stále stejně daleká, a že změna režimu přinesla pouze nové (nesporně svobodnější) podmínky boje o moc.

Proč ne, myslím, že na takový názor existuje oprávnění. Zato Václav Klaus jako velký myslitel pro mě zůstává dále nepochopitelný a velice se divím tomu, že má tolik obecného pochopení. Ale to je asi zvláštní výsada hlav pomazaných, že se mohou promenovat nahé středem za obecného úžasu a potlesku.

Pořád více proto věřím tomu, že je ctěn více pro svou prezidentskou funkci než proto, čím ji naplňuje. Budu ale pokorný. Protože veřejné mínění určuje hranice reality, vinu za nepochopení beru zcela na sebe. Realitu tvoří jiní. Veřejně vážený týdeník Euro například soudí o obecném významu Václava Klause tolik, že je nutno podrobně (na 24 stranách) zkoumat jeho rodokmen a snažit se nastínit genetickou jedinečnost, s jakou se rodil český politický génius.

Člověk pomalu může odkrývat toto tajemství a začne chápat. Dozví se konečně, kde manželé Klausovi trávili s prezidentem (coby Vašíkem) prázdniny. Dozví se, že Václav byl už jako mladý chlapec tak trochu jiný. Dozví se, že když špulí Václav Klaus rty, chce pohoupat. Po tak mocném čtení nabízí Euro i možnost, jak postavit Václavu Klausovi pomník zaživa. Nechme promluvit autora:

"Až budou příště organizátoři turistického pochodu do Prčice vymýšlet nějaké nové trasy, mohli by přidat "pouť po stopách Václava Klause". Pro začátečníky by vedla z Prudíc, přes Sudoměřice, Borotín, Kamennou Lhotu, Boratkov, Libenice, Dolní Dobřejov a Vrchotice. Cíl tradičně na náměstí v Prčici před rodištěm Klausovy babičky."

Rodokmen Václava Klause působí tak mocně, že bych se rád k návrhu připojil. Myslím si zároveň, že každoroční pouť z Prudíc do Prčic po stopách Václava Klause je opravdu trefným způsobem, jak umístit dalšího velikána do českých dějin. Jen bych patrně tolik nepředbíhal budoucnost. Václav Klaus je stále na cestě a tak ještě existuje naděje, že změní směr.