V samotném finiši to vypadá takto:

• Poslední dostupné analýzy účasti ve volbách, které připravila agentura CVVM, ukazují, že větší odhodlání přijít k volebním urnám vykazují voliči napravo od středu než nalevo od středu. To je varování pro levicové strany. Zároveň ale množství voličů, kteří se pokládají za neutrální střed, je takové, že jejich příklon k levému či pravému středu může rozhodnout, kdo sestaví vládu.
• Posun ve sporu, zda premiérem bude Paroubek, či Topolánek, vážně ohrozil malé strany, především Zelené. Ve chvíli, kdy se rozhoduje o celkovém směřování státu, mohou se programové cíle Zelených jevit jako okrajové. Jestli bude personifikace kampaně pokračovat, gravitační síla ČSSD a ODS odsaje hlasy nerozhodnutých, kteří by se jinak mohli přiklonit ke KSČM a KDU-ČSL.
• Výzkumy zatím hlásí, že účast v pátečních a sobotních volbách do Poslanecké sněmovny by měla být vyšší než při těch minulých v roce 2002. Tato skutečnost ohrožuje strany, které mají konstantní jádro voličů. V podmínkách volby mezi Paroubkem a Topolánkem je to nebezpečí především pro lidovce.

Končí kampaň, která byla bezesporu zajímavější než ony předchozí. I když podel CVVM polovina dotázaných říká, že se jim kampaň nelíbí a pouze 15 % odpovídá, že se jim líbí či spíše líbí, měla v sobě zabudována věcné spory o sociálně-ekonomické otázky, které ovlivní život lidí v této zemi. V tomto smyslu byla orientovaná na budoucnost. Byla tedy i racionálnější než kampaně minulé.

Celkový dojem ze střední fáze předvolebního klání výrazně pokazilo násilí vůči místopředsedovi KSČM Jiřímu Dolejšovi a ministru zdravotnictví Davidu Rathovi. I když lze tyto útoky pokládat za individuální pochybení, varovné jsou projevy pochopení pro útočníky či dokonce jejich omlouvání. Je nutné jasně říci: Neschopnost rozlišit mezi slovní polemikou a fyzickým násilím patří ke znakům extremismu.

Zpočátku se zdálo, že se věcný duch kampaně udrží až do jejího závěru. Tomu odpovídal i nápad ODS v podobě Smlouvy s voliči, ale i myšlenka seriálu televizních duelů. Jenže koncovka volební kampaně má své vlastní, velice specifické zákonitosti. Až během ní se rozhoduje, kam se nerozhodný volič přikloní. Ten se rozhoduje více srdcem než rozumem. A tak vše věcné, co bylo v předchozích částech kampaně, dostalo nahořklou pachuť. Tu do kampaně vnesl nový konfrontační prvek: snaha o kriminalizaci politických odpůrců.

Bude zajímavé sledovat, zda pondělní tah policejní kartou, s níž vyrukoval šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, změní nastartované trendy v pohybu volebních preferencí. Podle některých představ by tento prvek mohl odradit váhavé středové voliče od hlasování. Podle jiných by mohl středové voliče vylekat a mobilizovat je. Obě tyto varianty jsou možné. O Paroubkově či Topolánkově vítězství rozhodne, kdo z nich dokáže v poslední chvíli takto rozdaných karet lépe využít.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom