V jiném, daleko útulnějším parlamentním baru pak hodnotil poslanec Sobotka s dalšími proběhlou diskuzi až do půlnoci. Poslanci a další politici přítomní v zadních lavicích se po celou dobu semináře tiše usmívali též.

Moralisté se samozřejmě shodnou na tom, že s lobbováním za zájmy stále mocnějších korporací JE TŘEBA něco dělat. IHNED. Cyničtí realisté se vzápětí zeptají, CO s tím moralisté hodlají ihned dělat. Bezbřehé kecy o korupci a netransparentnosti jsou sice pro voliče jako mana z nebes, ale z temnot dneška neudělají ani bartuškovské Polojasno, natožpak jasno.

Zákon chce podle "neziskových" lobbistů omezit korupční moc průmyslových lobby na zákonodárce. Na tom se shodli všichni paneloví řečníci. Právník a bývalý bezpečnostní ředitel Ministerstva vnitra Michal Mazel, později angažován v organizaci "Z vůle práva", Iveta Jordanová z organizace "Růžový panter" Tomáš Kramár ze sdružení "Oživení" Jana Mravcová hovořící za občanské sdružení "Otevřená společnost" a David Ondráčka z "Transparency International". Z naprosté většiny parazitní součást občanské společnosti, na plný úvazek žijící z grantů ambasád a nadnárodních korporací.

Nutno říct, že Sobotkovy představy o lobbingu jsou tak naivní, že nejspíš u něj nikdo ještě ani nelobboval. Jak ale regulovat lobbing ve sněmovně, jsou-li třebas i někteří poslanci sami lobbisté, o kterých se to všeobecně ví do té míry, že už ani není třeba, aby ohlašovali střet zájmů? Budou spolu mluvit teprve tehdy, až jim to paní Jordanová z organizace Růžový panter schválí , či budou mít zakázáno vystupovat a dávat připomínky k zákonům? Nejhorší je, když "američtí neziskoví stipendisté" učí Čechy parlamentní lobbingové kultuře...

Sobotka s Tejcem tvrdí v důvodové zprávě k zákonu:

Lobbing, neboli působení na představitele státní moci s cílem ovlivnit jejich rozhodování, je v České republice každodenní praxí. Sám o sobě je legitimní participací občanů na rozhodování státních orgánů, může však s sebou nést rizika korupce a klientelismu. Lobbing dosud není českým právem regulován, což tato rizika zvyšuje. Naproti tomu v řadě zemí, např. v USA, Kanadě či Polsku, regulován je, a to i na úrovni zákona. ... Cílem navrhované právní úpravy je zakotvit právní regulaci lobbingu, práva a povinnosti lobbistů a veřejných funkcionářů, a zabezpečit tak transparentnost lobbingových aktivit. Lobbing bude volnou živností podle živnostenského zákona. ... Návrh zákona definuje lobbing a stanovuje lobbistům povinnost registrovat se ve zvláštních seznamech vedených Ministerstvem vnitra. Registrovaní lobbisté budou mít zaručen vstup do objektů Parlamentu v zásadě za stejných podmínek jako zástupci hromadných sdělovacích prostředků. Veřejní funkcionáři jsou povinni evidovat své kontakty s lobbisty.

Předkladatelé chtějí, aby seznam lobbistů, kteří vykonávají lobbing týkající se návrhů předpisů a dokumentů schvalovaných Parlamentem, vládou nebo ústředním orgánem státní správy, vedlo Ministerstvo vnitra. Ministerstvo by pak mělo zveřejňovat seznam lobbistů způsobem umožňujícím dálkový přístup. Lobbista by podle předlohy měl povinost do deseti kalendářních dnů ode dne, kdy poprvé vykoná lobbing, písemně požádat ministerstvo o zápis do seznamu lobbistů.

Lobbista zapsaný v seznamu lobbistů je povinen pravidelně, vždy do posledního dne kalendářního čtvrtletí, oznámit ministerstvu za předcházející čtvrtletí písemně i elektronickou formou seznam lobbistických kontaktů s uvedením doby a způsobu jejich uskutečnění, orgánu, v němž působí veřejný funkcionář nebo jehož zaměstnancem je osoba, u nichž uskutečnil lobbistický kontakt, jména a příjmení veřejného funkcionáře, pokud se lobbistický kontakt uskutečnil s veřejným funkcionářem, návrhu předpisu nebo dokumentu, kterého se lobbistický kontakt týkal, seznamu klientů, pokud klient souhlasí se zveřejněním; na souhlas se zveřejněním osobních údajů se vztahuje zvláštní právní předpis...

Problémem je, když jako lobbisté začnou působit ti, kteří v seznamu lobbistů zapsáni nejsou. Typickými lobbisty jsou zástupci profesních organizací a dotčených subjektů, ale i zástupci odborových orgánů a organizací. Lobbisté mohou být akreditovaní novináři, asistenti poslanců, ale i úředníci. Lobbisté mohou být i sami politici, když jsou hlavou či spolupracovníky občanského sdružení či kteří mají své zaměstnání jako advokáti. Musí advokát prozradit dle tohoto zákona své klienty?

Sobotka s Tejcem vytvářejí pod záminkou šťastného světa bez lobbingu kybernetický policejní stát. Jestliže by byly údaje shromažďovány ministerstvem vnitra, lze tyto fulltextové databáze bez jakékoliv kontroly propojit se stávajícími databázemi kontrarozvědky a policie. A jelikož jsou údaje zadávané křížově (lobbistou i lobbovaným) a mohou být navíc ověřovány zpravodajskými údaji (evidence vstupu do prostor Sněmovny, odposlech, sledování), může dojít k vytvoření daleko šílenějších "Kubiceho" zpráv. A přesto nikdy nikdo nezaručí (stejně jako u dat StB), že údaje vkládané do databází budou pravdivé. Nebo snad není možné, aby se lobbista "náhodou" sešel s cizím poslancem ve výtahu, bavili se o holkách a poslanec pak uvedl, že se ho lobbista pokusil přesvědčovat o chybách v paragrafu tři. A jelikož se to nikdy nestalo, lobbista by to neuvedl, a vzápětí by byl on i jeho klient skandalizován či přímo vyloučen s ostudou... Co když lobbisté nebo s lobbisty spříznění budou politici v parlamentu nesedící - například vedení strany, které samozřejmě projednává legislativní proces a rozhoduje, které pozměňovací návrhy poslanci podají, které odmítnou a jak si strana výslednou podobu zákona představuje...? Případně jejich nejbližší okolí... Práskne pak do vnitráckého systému poslanec Sobotka předsedu Paroubka jako lobbistu?

Existuje deset různých příkladů tragické nedodělanosti a nelogičnosti zákona, Sobotkou obhajovaného. Principiální chyba je v tom, že naivní Sobotka podlehl představě, že poslanecký a veskrze politický život lze podřídit výkaznictví, za které by se nemuselo stydět kdekteré ostře utajované pracoviště StB.

Autor konstatuje, že jak při semináři ve Sněmovně, tak i zde vyjadřuje pouze své soukromé stanovisko (jako ostatně vždy), není za něj nikým placen (škoda) a zároveň si je vědom toho, že by se měl do deseti dnů sám udat (nejlépe nějakým aktivistům z organizace Růžový panter). Samozřejmě svým komentářem ovlivňuje legislativní proces. Pokud si tento text, ale hlavně předlohu, přečte kterýkoliv poslanec elementárně soudný s právním vzděláním, musí zákon odmítnout jako noční můru všech právníků. Paragrafy plné gumových frází a neuchopitelného předmětu úpravy budou rájem pro všechny advokáty...

Autor článku je si zároveň vědom, že jedná (kupodivu zadarmo) proti zájmům z grantů a dotací žijících pseudolobbistů, kteří předlohu obhajovali, zároveň (kupodivu zadarmo) v zájmu skutečných lobbistů a současně i v zájmu poslance Sobotky (také kupodivu zadarmo). Lobbisté nestojí o byrokraticky svazující přepis, který by s lehkostí stejně ignorovali nebo obešli, poslanec Sobotka zase nestojí (doufám) o mediální ostudu, kdyby byl tento právní paskvil schválen a poslanec byl za něj zodpovědný. Penetrační test by ukázal nesmyslnost konstrukce, na které stojí. Jedinou odměnou autora v souvislosti s touto agendou je slib předkladatele zákona, že už s ním nikdy nepojede ve výtahu.

Autor konstatuje, že za deset let, co je trvale akreditován ve Sněmovně, poznal většinu praktik lobbistů a slyšel už hodně blbejch nápadů. Žádný se však návrhu zákona o lobbingu a o změně některých souvisejících zákonů, sněmovní tisk 832, nevyrovná. A to je co říci.

Bohuslav Sobotka (ČSSD) a Jeroným Tejc (ČSSD): návrh zákona o lobbingu a o změně některých souvisejících zákonů, sněmovní tisk 832 ZDE