Postavení dělnické třídy v Anglii II.

4. 6. 2010

Když procházíte Watfordem, před hostincem U zvonu nedaleko centra města se plouží pijani. Mnohé z nich lze považovat za "yobs", což je výraz používaný pro mladé, většinou bílé, příslušníky dělnické třídy, z nichž mnozí pracují pouze příležitostně nebo vůbec. V britském tisku jsou yobs často spojováni s drobnou zločinností a násilným chováním - včetně nedávného pobodání před jiným watfordským hostincem, což byl případ chuligánství spojeného s fotbalem.

Alkoholismus mezi nespokojenou mládeží v Británii dosáhl epidemických rozměrů. Británie nyní zaznamenává jednu z nejvyšších měr spotřeby alkoholu ve vyspělém průmyslovém světě, a na rozdíl od většiny zemí pijanství stále narůstá.

Některá z médií, zejména těch levicových, označuje nelichotivé popisy dělnické mládeže za "démonizaci celé generace". Ale mnozí jiní považují yobismus za přirozený produkt desetiletí nezájmu tří hlavních politických stran.

Zdá se, že v Británii dnes dělnické děti z bílých rodin dosahují ve škole horších výsledků než imigranti. Studie Home Office z roku 2003 zjistila, že bílí muži častěji schvalují porušení zákona než rasové menšiny; existuje mezi nimi také větší pravděpodobnost užívání nebezpečných drog. Dick Hobbs z London School of Economics, který vyrostl ve zhrublé části východního Londýna, spojuje yobismus z velké části se zánikem příležitostí pro modré límečky. "Sociální kapitál, který existoval, se vytratil," tvrdí. "A stejně tak i moc pracovní síly. Lidé ztratili sebedůvěru a už ji nikdy nezískali zpět."

Během minulých deseti let byl vznik nových pracovních míst v Británii, stejně jako ve Spojených sátech, soustředěn na vrcholek a dno mzdového profilu. Růst reálných příjmů modrých límců - v průmyslu, skladnictví a stavebnictví - obecně zaostával za růstem příjmů bílých límečků.

"Cool Britannia" Tonyho Blaira symbolizovaná manažery hedgeových fondů, ruskými oligarchy a mediálními hvězdami nabízela dělnické a střední třídě velmi málo. Navzdory proletářským kořenům vládla New Labour společnosti s nejmenší sociální mobilitou v Evropě.

Došlo k tomu navzdory ohromné expanzi britského státu blahobytu, který nyní spotřebovává takřka třetinu vládních výdajů. Vysoce kvalifikovaní profesionálové benefitovali z postu veřejného zaměstnance takřka dvakrát častěji než průměrný dělník. V roce 1997 byla takřka pětina mladých lidí mezi šestnácti a čtyčiadvaceti lety mimo vzdělávací proces, práci nebo učňovský poměr; po dekádě ekonomického růstu zůstal tento poměr nezměněn...

S mizením lépe placené práce a klesajícími vyhlídkami na vlastnictví domu byla tradiční kultura tvrdé práce stále více nahrazována tím, co Dick Hobbs popisuje jako "násilný potenciál a instrumentální fyzikalitu". Městský pokrok, poznamenává, byl zaměněn údajnou vitalitou noční scény: "V Londýně existují místa, jejichž jedinou ekonomiku tvoří hospody..."

Podle výzkumu provedeného IPSOS Mori během minulé dekády podíl lidí, kteří se identifikují s určitou třídou, vzrostl z 31% na 38%.

Podrobnosti v angličtině: ZDE