Manželka britského politika shledána vinnou z bránění průchodu spravedlnosti

7. 3. 2013

Vicki Pryce, bývalá manželka bývalého liberálnědemokratického ministra Chrise Huhna byla ve čtvrtek shledána vinnou z trestného činu bránění průchodu spravedlnosti. Pryceová před deseti lety převzala od svého manžela tři trestné body za nepřiměřeně rychlou jízdu na dálnici. Huhna při překročení rychlosti vyfotografovala automatická policejní kamera, a protože by ztrátou tří trestných bodů dosáhl limitu 12 ztracených bodů a přišel by tak o řidičský průkaz, požádal manželku, aby trestné body vzala na sebe a tvrdila, že jeho automobil řídila ona.

Jenže Chris Huhn posléze manželku opustil a dal se dohromady s milenkou. Pryceová se mu chtěla pomstít, a tak ho za předání trestných bodů udala. Huhnovi to zničilo politickou kariéru a soud ho také shledal vinným z bránění průchodu spravedlnosti. Oba bývalí manželé budou odsouzeni později k vězeňskému trestu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Nenechajte rozdeliť českú spoločnosť

7. 3. 2013 / Karol Krpala

Nástup Miloša Zemana do funkcie prezidenta ČR mnohí vnímajú možno s úľavou. Obávam sa, že pôsobenie nového českého prezidenta bude príležitosťou na rozdeľovanie českej spoločnosti spôsobom, z ktorého bude ťažiť establišment. Nemyslím si, že drvivá väčšina Čechov zdieľa politickú líniu režimu. Je pritom paradoxné, že M. Zeman, podobne ako jeho protikandidát z druhého kola K. Schwarzenberg, nie je človek, ktorého by bolo možné označiť za antiestablišmentového politika. Preto sa môže zdať na prvý pohľad prekvapivé, že táto osoba by mala rozdeľovať väčšinu českej spoločnosti takým spôsobom, ako to ukázalo druhé kolo prezidentských volieb. Posledné prezidentské voľby vtiahli značnú časť občanov do mediálno-politického divadla, ktoré ale neslúži ich záujmom.

DEBATNÍ KLUB:

Pavel Kohout a Hana Marvanová - o potřebě nové ústavy ČR

7. 3. 2013

Pavel Kohout, autor knihy Úsvit, ve které se pokouší zformulovat novou ústavu České republiky, debatuje s Hanou Marvanovou. Proč ekonom a publicista Pavel Kohout zvolil tuto formu aktivismu a nabídl veřejnosti svou vizi ústavy? To je současná ústava natolik špatná a nepoužitelná, že je potřeba ji opustit a vytvářet novou?

"Zlý výrostek" Hugo

7. 3. 2013 / Daniel Veselý

Chceme-li zhodnotit osobnost a dědictví Huga Cháveze, je třeba víceméně odvrhnout produkci českých medií, které díky studenoválečnické frazeologii setrvávají někde v roce 1983; ještě v době před perestrojkou. Ale ani některá západní progresivní média a organizace neberou v potaz odlišný geopolitický vývoj zemí Jižní Ameriky, kde má na rozdíl od Západu "caudillismus" silnou tradici. Například v roce 1989 venezuelská armáda při protestech proti neoliberální vládě usmrtila až tři tisíce lidí ZDE a v roce 1998 zde 60 procent obyvatel žilo v chudobě; jeden ze tří Venezuelanů musel vyžít s dvěma dolary na den. To se brzy mělo změnit.

Boli prezidentské volby v Českej republike férové?

6. 3. 2013 / Karol Krpala

Bezprostredne po zverejnení konečného výsledku nedávnych prezidentských volieb v Českej republike bolo zaujímavé porovnať dve veci. Na jednej strane, očakávania analytikov k tomu, čo asi zaznie v povolebnom prejave K. Schwarzenberga, a na druhej strane, čo tam naozaj zaznelo. Bol tam totiž jeden podstatný rozdiel.

Grillo: Komik mezi šašky

7. 3. 2013 / Karel Dolejší

Často se objevuje výtka, že Beppe Grillo, lídr italského Hnutí pěti hvězd, si z politiky "jen dělá legraci", že nepatří mezi insidery a tak vidí politickou praxi příliš zjednodušeně. Grillo je komik, říkají, a co to znamená ve vztahu k politice, která je přece vážná věc? - Jenže opravdu je tomu tak?

Amnestie pro spodních deset milionů

6. 3. 2013 / Bohumil Kartous

Miloš Zeman řekl dvě věci. Jednak deklaroval, že chce být prezidentem "těch spodních deseti milionů" občanů České republiky a jednak prohlásil, že jako prezident nikdy neudělí amnestii. Otázka je, zda nevyužít institutu amnestie, aniž by slovo porušil a přitom jako prezident dokázal, že chce být skutečně hlavou státu, za jehož podstatu považuje zájmy neelitní většiny. Jeden způsob se přitom nabízí. V české polistopadové historii proběhlo už několik amnestií, ale ať už to bylo za Vácalava Havla, nebo za Václava Klause, vždy se týkaly trestné činnosti. I s ohledem na ušlechtilost úvah o případném omilostnění pachatelů nedbalostních trestných činů se stále pohybujeme v oblasti, kterou právní řád kvalifikuje jako protiprávní jednání takové závažnosti, za které ukládá tresty v některých případech i v podobě odnětí svobody.

Pohled na patologův stůl nás má připravit na nejhorší?

7. 3. 2013 / Kateřina Kalistová

Televizní seriál Kriminálka New York (a nejen on, totéž lze vztáhnout na další seriály z prostředí kriminalistických laboratoří a vyšetřování zločinů) obsahuje velmi často explicitní naturalistické záběry obětí násilí a zvláštního zacházení s nimi, pocházející z kriminalistického vyšetřování a vymykající se svým charakterem situacím, jejichž sledování neprofesionály je obecně známo a obecně akceptováno. Nejsme zvyklí na lebku nebo hrudník, otevřené pilou... Záběry bývají vytržené z kontextu tím, že divákům je prezentován jen statický výsledek násilí, odtržený od zrůdného průběhu zločinu a utrpení obětí. Mohou proto způsobit nejen dětským divákům psychický otřes a zejména u dětí nízkého věku přispět ke snížení jejich citlivosti při vnímání násilí, negativně ovlivnit jejich psychiku nebo povzbudit jejich vlastní agresi. Suchý humor patologa při ohledávání a manipulaci se zemřelými by měl nést label "přístupné pouze lékařům s dvěma atestacemi..."

Mentalita otroků

7. 3. 2013 / Pavel Urban

Lubomír Brožek vyčítá premiéru Nečasovi přehnanou laskavost, ba devótnost vůči bavorskému parlamentu v podobě vyjádření lítosti (nikoli omluvy) nad koncem česko-německého soužití. Podobná devótnost ovšem není v mezistátní politice ničím výjimečným. Němečtí politici, kteří za posledních třiadvacet let přijeli do České republiky, byli podobně devótní zcela běžně. Žádný z nich přitom nepovažoval za nutné připomenout konkrétní "excesy" Čechů proti Němcům po skončení bojů. Třeba osud 265 slovenských Němců postřílených v červnu 1945 na Švédských šancích u Přerova podobně, jako byli několik let předtím postříleni obyvatelé Ležáků. S tím rozdílem, že v tomto případě děti sdílely osud dospělých okamžitě. Nejmladšímu bylo osm měsíců...

Dědictví krokodýlů a Bártův záchranný člun

6. 3. 2013 / Andrej Babiš

Popravdě řečeno, Britské listy moc nečtu. Občas ale něco z tohoto serveru uvízne v našem monitoringu. Jakýsi Marek Řezanka udělal na tomto portálu čest svému jménu a spletl dohromady hrušky, jabka a ještě k tomu krokodýly. Cítím, že je mou povinností uvést některé dezinformace pana Řezanky na pravou míru.

S první polovinou komentáře se dá téměř stoprocentně souhlasit. Je opravdu podivné, když politici stávajících stran hovoří o tom, jak si stávající politické strany zkazily pověst a nahlas jako zástupci těchto stran přemýšlejí, kde se asi stala chyba.

Por ahora.... Soy muerte

6. 3. 2013 / Ilona Švihlíková

Hugo Chávez zemřel po dlouhém boji s rakovinou v pouhých 58 letech. I za svůj krátký život toho stihl hodně: nesmazatelně se zapsal do dějin Latinské Ameriky, do dějin boje za práva chudých. Jeho cesta nebyla snadná a je ukázkou nezměrné odvahy a politického mistrovství.

Hugo Chávez vyrostl v chudých poměrech, a na rozdíl od mnoha jiných na to nikdy nezapomněl. Jedna z knih, popisující jeho neuvěřitelnou kariéru tak nese název: Z hliněné chýše do prezidentského paláce (Miraflores).

Psí kusy

6. 3. 2013 / Lubomír Brožek

Milovníci psů mají většinou jednu jistotu: Jejich čtyřnohý přítel je věrný, oddaný a nezradí. Alespoň ne úmyslně, což je třeba dodat k následující historce, která, ač neuvěřitelná, začala tak prostě, obyčejně. Jeden můj známý se rozhodl si takového věrného přítele pořídit. Tedy nikoliv pouze proto, aby ho měl rád (jak říká Jiří Žáček), ale potřeboval ke svému domu spolehlivého hlídače, jenž by ochránil jeho majetek. Nevyznal se však v psích plemenech, a tak se stalo, že hlídačem domu se stal pes vyšlechtěný k tažení (například saní anebo různých vozíků), který nejenom že v kritické chvíli dům neohlídal, ale nechal se zloději zapřáhnout do kárky, a ti pak s jeho ochotnou pomocí vybílili dům do mrtě. Podobenství se nabízí: Dům vydrancován, zahrada zpustlá, ale pes je v klidu. Cení líně zuby, předstíraje ostražitost. Říká se mu různě. Slyší třeba na jméno Mainstream a je považován za hlídacího psa demokracie. My ale už víme, ač se v tomto případě o jeho úmyslech a motivaci můžeme jenom dohadovat, že je to dobrý tahoun.

Najvyšší súd potvrdil sankciu Rady pre vysielanie a retransmisiu RTVS za Večer pod lampou

7. 3. 2013

Najvyšší súd SR včera potvrdil rozhodnutie Rady, ktorým uložila pokutu 50 000 eur Rozhlasu a televízii Slovenska za Večer pod lampou s diskusiou o kauze Cervanová. Rozhodnutie Najvyššieho súdu je konečné, Rozhlas a televízia Slovenska sa už voči nemu nemôže odvolať.

Václav Klaus, aneb není všechno zlato, co se třpytí

7. 3. 2013 / Jiří Baťa

V souvislosti s odchodem Václava Klause z postu prezidenta mne napadlo pouvažovat nad Václavem Klausem jako takovým. Nyní, po kauze s amnestií, byť zatím není ještě výsledek žaloby podané senátory k Ústavnímu soudu konečný, se V. Klaus prezentuje jako člověk dotčený, který byl nepochopen, bylo zpochybňováno jeho právo na uplatnění a rozsah amnestie a že tedy i žaloba na něj podaná je irelevantní. Dokumentuje to svými slovy: " Jsem plně přesvědčen o tom, že o mé skutečné činy nebo přečiny, nebo nedobré činy v této žalobě Senátu opravdu nejde. A dokonce mám podezření, a to je skoro to nejsmutnější, že to ti senátoři dobře vědí. Já jsem spíš smutný z toho, kam mohla naše politika klesnout. Jak je možné, že se politický střet převádí do této roviny, kam politický střet a politická odlišnost názorů nepatří." No, nebyl by to V. Klaus, aby si své jednání, potažmo posouzení a rozhodnutí Senátu nevykládal po svém. I zde se výrazně projevuje Klausova originalita, ne-li "genialita". Nechci mu ubírat na intelektu, přesto nelze nevidět zastínění jeho přirozené (případně získané) inteligence nemalou dávkou ješitnosti, nekritičnosti, velikosti jeho ega (a snad i ducha), která vyúsťuje až do rozměrů kultu osobnosti. Že však na jeho osobu, resp. počin s udělenou milostí může být zcela diametrálně rozdílný (dle mého relevantní) pohled, dokládají názory západoněmeckých deníků, které se otevřeně vyjádřili k amnestii V. Klause:

K čertu s Dvořákem i s reklamou

6. 3. 2013 / Štěpán Kotrba

"ČT chce mít na nových kanálech reklamu", hlásí deník e15 a opírá se o slova generálního ředitele České televize Petra Dvořáka, který si stále ještě neuvědomil, že není na komerční a bulvární Nově.

České televizi se podle něj "otevírá možnost vylepšit si rozpočet" až o desítky milionů korun tím, že by vysílala reklamu na sdíleném kanále -- v dětském ČT "Déčko" a kulturním okruhu "Art".

Jako by nestačilo, že dětské vysílání většinově rezignovalo na vlastní tvorbu a má být naplněné převážně nákupy pořadů ze zahraničí, reprízami z archivu a plkavými "talk show". Jako by nestačilo, že Česká televize stále ještě nediskutovala s odbornou veřejností o náplni tohoto programu. Jako by nestačilo, že dalo dost práce, vymýtit reklamu z hlavních programů a oddělit tak i toto ve vnímání veřejnosti jako službu. Nikoliv mediabuyerům a výrobcům vložek, ale divákům. Protože dlouhodobě a stále více je reklama obtěžuje.

Dvořák chce salámovou vydírací metodou vrátit televizi deset let nazpět. Do doby, kdy program neurčoval programový, ale obchodní ředitel a jemu to diktoval nákupčí reklamního času. V České televizi by měla přestat jakákoliv reklama, zejména na kanálu pro děti a její generální ředitel by si měl uvědomit, komu slouží - jestli lidem, nebo zisku. A v případě, že se od nováckého uvažování neumí oprostit, měl by jít. Třeba k čertu.

POZVÁNKA:

Veřejná diskuse thinktanku CESTA: Dostavba Temelína: záchrana české ekonomiky?"

6. 3. 2013

Akce se koná ve čtvrtek 7. března 2013 od 18.00 ve velkém sále Goethe-Institutu (Masarykovo nábřeží 32, Praha 1, 2. patro). Akci spolupořádá Friedrich-Ebert-Stiftung e.V., zastoupení v České republice.

Panel dikuse se rozšířil. Účast v něm přislíbili předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová; Ivo Hlaváč, ředitel Public Affairs Českých energetických závodů, a.s.; primátor Ostravy Petr Kajnar (ČSSD) (tbc); vedoucí energetické kampaně Greenpeace ČR Jan Rovenský, energetický poradce sdružení Calla -- Sdružení pro záchranu prostředí Edvard Sequens a náměstek Ministerstva průmyslu a obchodu ČR Pavel Šolc. Diskusi moderuje Vít Klepárník.

Co plodí hospodářská krize

V athénských ulicích s neofašisty

6. 3. 2013

Kritický bloc-notes III. 1. 2013

6. 3. 2013 / Josef Brož

Žaloba. Včera ráno mne náhodou na ulici zastavil štáb České, té Vaší (rozumějte veřejnoprávní) televize -- jak říkával svého času moderátor Ota Černý, aby se mne zeptal: "Co říkáte té žalobě za velezradu na prezidenta Klause?" Slečna vypadala smutně, dovedu si představit, že nikdo nemá v tomhle ranním čase náladu na nic, ale čeho je moc -- toho je příliš, že? "Měl z ní být obviněn již dávno," řekl jsem jí.

O jednu lež více, o jednu pravdu méně, kdo ví? Vím já? Jen si to myslím, promiňte... Stále jsou na náměstích vidět poslední špinavé hromádky sněhu. Kdy už bude konečně jaro? Ale, kdo se v tom má vlastně vyznat? Vždyť přece: Money is the anthem of success // So before we go out, what's your address?

Praha ruší komunitní služby, ale chce léčebnu v Bohnicích, ministerstvo chce reformu

6. 3. 2013 / Ivan David

Podle zprávy ČTK "pražská příspěvková organizace Centrum sociálních služeb nebude od příštího roku provozovat linku důvěry a centra krizové pomoci RIAPS (regionální institut ambulantních psychosociálních služeb) a Triangl." Řekl to v rozhovoru pro ČTK náměstek primátora Ivan Kabický (ODS). Organizace by se prý mohly osamostatnit, aby nezůstávaly finančně závislé pouze na městě a mohly dostávat finance také ze státního rozpočtu...

Linku důvěry v Praze založil legendární MUDr. Miroslav Plzák, CSc. v roce 1968 jako součást mentálně hygienických služeb města jeho občanům. V době seškrtávání rozpočtů asi MPSV nebude hořet touhou finančně podporovat komunitní služby hlavního města.

Výzkumníci hlásí prudký nárůst počtu "vlasteneckých" skupin v USA

6. 3. 2013

Úřadování Obamovy administrativy a probíhající debata o kontrole prodeje a držení zbraní vedou k prudkému nárůstu počtu protivládních "vlasteneckých" skupin. Zjistila to nevládní organizace Southern Poverty Law Center, která monitoruje činnost extrémistů, která včera zveřejnila svou výroční zprávu.

Volil jsem ČSSD a tleskal Zemanovi. Nemyslím, že bych si mohl vyskakovat na příznivce pravice

6. 3. 2013 / Karel Dolejší

Pan František Řezáč se ohradil proti tvrzení Borise Cveka o tom, co "jsme" v 90. letech věděli nebo nevěděli o české pravici. Namítá, že on Klause nikdy nevolil, a že takových bylo mnohem více. Protože jsem ve zmíněném období volil zřejmě stejně jako pan Řezáč, rád bych se oddělil i od tohoto údajně vědoucího "my", které se snaží hrdě prezentovat. Je pravda, že jsem od roku 1990 arogantnímu Klausovi nevěřil ani za mák a jeho ekonomické "teorie" jsem nikdy nepřijal. Ale z druhé strany jsem nejprve hlasoval pro sociálně demokratickou stranu, která se snažila jednu dobu vystupovat jako pravicová, a posléze pro stranu, která slíbila Klausovo dědictví napravit, leč ve skutečnosti se o to nikdy vážně nepokusila. Když si Zeman s Klausem rozdělili tento stát a levice ho začala dojit stejně bezostyšně jako předtím pravice, když se začali vynořovat různí ti Grossové, Šloufové, Kočkové a Mrázkové, zírali jsme na to "my přesvědčení voliči sociální demokracie" s otevřenou pusou, asi jako věřící katolík na kněze prznícího ovečku ve zpovědnici - a nezmohli jsme se v praxi vůbec na nic.

Takže pokud jde o mne, necítím potřebu se před pravičáky kasat, že jsem Klause nevolil. Volil jsem totiž Zemana a to nakonec plus mínus vyjde nastejno.

My jsme ODS nevolili a Klausovi netleskali

5. 3. 2013 / František Řezáč

Dovolím si malou poznámku k textu pana Cveka: "Amnestie, Ústavní soud a rozklad ODS" , zejména k těmto slovům: "To jsme nevěděli, když jsme tleskali Klausovi v 90. letech..."

1 754 214 voličů "to" vědělo a při volbách do ČNR na jaře roku 1992 hlasovalo proti ODS, vezmeme-li jen Levý blok, ČSSD, a Liberálně sociální unii ZDE

Tyto volby byly rozhodující pro další vývoj a otevření se "volné ruce trhu". ODS, dítě Občanského fóra, už se nemusela tajit s tím, že chce zavést kapitalismus. Prezidentem byl Václav Havel a byl jím i po rozdělení Československa, kdy se z České národní rady stal parlament ČR. Ten schválil i její ústavu. V polovině devadesátých let při volbách na jaře roku 1996 volilo proti ODS a jejím koaličním partnerům, lidovcům a ODA na 2 500 000 voličů již Zemanovy ČSSD, KSČM, Důchodců za životní jistoty a Levého bloku. ZDE.

Volební kampaň opozičních stran již zahrnovala kritiku hospodářské politiky pravicové koaliční vlády. Tolik na upřesnění. Odpovědnost za dnešní stav je tedy jasně vymezená. Nesou ji i ti voliči, kteří podlehli tehdejší provládní a prokapitalistické propagandě pravicových stran a jim přisluhujícího tisku a televizí. Na čí straně byli tenkrát "umělci" a "kulturní fronta" snad není třeba připomínat. Podobnost s volbami v Čechách a na Moravě v roce 1946 a jejich fatálním dopadem není náhodná. Tolik na osvěžení paměti.

Jak se buduje feudalismus

6. 3. 2013 / Jaroslav Bašta

V červnu roku 2009 si poblíže Kirovgradu na Ukrajině vyjel do lesa na lov pan poslanec Viktor Lozinskij s okresním prokurátorem a náčelníkem policie. Pronásledovala je však smůla, protože nenarazili na žádnou zvěř, a tak si krátili jízdu popíjením kvalitního alkoholu. Pak jim náhle na lesní cestě vadil v jízdě nějaký otrhanec, uskočil až na poslední chvíli, hrozil jim pěstí a nadával. Spravedlivě rozhořčení potentáti si takovou potupu nenechali líbit a vyřídili si to s ním na místě. Třikrát jej postřelili z brokovnice, pak mu kopanci zlámali devět žeber a rozbili hlavu.

V ich očiach sme len odpad II.

6. 3. 2013

Vo vzťahu medzi zamestnancami a zamestnávateľom v našej spoločnosti a prirodzene aj v mnohých ďalších je zvláštna jedna vec: zamestnávateľ vždy dá svojim zamestnancom jasne najavo, že za výpovede a prípadné nekorektné správanie z jeho strany (ktoré si on však, samozrejme, nikdy nepripustí) si môžu oni sami, nakoľko im firma dala svoju plnú dôveru, ktorú oni hrozným spôsobom neplnenia stanoveného plánu nechutne sklamali a tým si nezaslúžia pracovať v takej úžasnej spoločnosti. Nakoniec z toho vyjde, že na vine sú si samotní zamestnanci, ktorí sa jednoducho vo svojej práci málo snažia a čo potom s nimi má taký chudák zamestnávateľ urobiť? Nuž čo, treba ich zo dňa na deň bez milosti vyhodiť. Dvojmesačná výpovedná lehota? Ešte to tak, tú si ani v najmenšom prípade nezaslúžia. A najlepšie na tom je, že sa prepustený zamestnanec ešte bude cítiť vinný za to, že do neho vkladanú dôveru zneužil, píše Andrej Suvarin.

Tunel na konci tunelu?

5. 3. 2013 / Karel Dolejší

Je vždycky dobré definovat pojmy, které používáme; zejména se to předpokládá ve vědě. Než tedy člověk začne rozprávět třeba o autoritách, bylo by dobré, kdyby sdělil, co tím má přesně na mysli. "Autoritou" se obyčejně chápe kapacita vykonávat určitý zvláštní druh moci: Totiž takový, který dokáže podřízeného přimět k přijetí vlastní vůle bez použití násilí, ale také bez přesvědčování (použití racionální argumentace). Tam, kde jsou veškeré výroky systematicky racionálně přezkoumávány, tedy autorita ve výše zmíněném smyslu již neexistuje. Jedním z možných uchopení osvícenského projektu ze 17. století by bylo říci, že se vymezil proti bezmyšlenkovitému přijímání autorit - striktně řečeno, proti autoritám jako takovým. Že moderní společnost přestala uznávat autority, konstatovala (abych vynechal kované pravicové tradicionalisty i Marxův aforismus o letité knutě) nejpozději Hannah Arendtová ve spisku Between Past and Future vydaném v roce 1961. Nástup postmoderny jako neelitního kulturního fenoménu se obyčejně datuje nejdříve přelomem 70. a 80. let minulého století. Kdo tedy chce tvrdit, že "neúcta k autoritám" je výsledkem postmoderny, nejspíše vůbec neví, co činí. V jistém smyslu je tomu totiž dokonce zcela naopak.

Britská konzervativní vláda zákonem zakáže značkové balení cigaret

5. 3. 2013

Britská konzervativní vláda letos zákonem donutí tabákové společnosti, aby prodávaly cigarety v neoznačených jednobarevných balíčcích, bez loga výrobku a tabákové firmy tak, jak je tomu v Austrálii. Vláda je totiž přesvědčena, že je to jediný způsob, jak přimět mládež, aby nezačínala kouřit. Vznik zákona bude avizován v parlamentu letos v květnu. Zároveň bude zakázáno kouřit v soukromých automobilech, pokud je mezi cestujícími v autě osoba mladší 16 let.

V úterý zveřejnil lékařský časopis Lancet studii stavu zdraví občanů v 19 zemích a zjistil, že Británie v tomto ohledu zaostává za srovnatelnými zeměmi. Pokles úmrtnosti občanů je v Británii za posledních dvacet let daleko pomalejší než v původních 14 původních členských zemích EU a v Austrálii, v Kanadě, v Norsku a v USA. Hlavní příčinou je, že Britové se stále stravují nezdravě a nemírně pijí a kouří.

Kdo (ne)může zradit

5. 3. 2013 / Marek Řezanka

Říká se, že potrefené husy většinou zakejhají. V případě hojně medializovaného projednávání možné obžaloby stále ještě prezidenta Klause z velezrady je více než samotného Klause slyšet Petra Nečase či Borise Šťastného.

"Zodpovědný politik nesmí hazardovat se slovy, jako je velezrada. Použít se dá jen ve výjimečných případech, například na úrovni válečného stavu. Tady byla ústavní klauzule zneužita pro politickou hru pana Dienstbiera a dalších havlistických a levičáckých politiků, kteří škodí dobrému jménu České republiky," ulevil si poslanec ODS, Šťastný.

Jakkoli Wikipedie nemusí patřit k největší studnici moudrosti, k rozlišení pojmů "velezrada", "vlastizrada" a "válečná zrada" postačí bohatě:

"Žít tady znamená mít neustále kolem sebe takový vajíčko"

5. 3. 2013 / Jan Hubík

Narazil jsem na ně ve známé pražské ulici Na Poříčí. Prostranstvím se rozléhal Martin sametový hlas, z nějž tryskala niterná radost soul-gospelových písní za doprovodu Tiborovy rytmické kytary. Oba působili sehraně, přesvědčivě a hlavně s nesmírnou vášní pro muziku. Jako by pro ně hudba znamenala oslavu toho nejlepšího, co v člověku je. A to navzdory tomu, s čím se u nás musí každodenně jako Romové setkávat...

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za prosinec 2012

7. 1. 2013

V prosinci 2012 přispělo finančně na Britské listy 210 osob bankovním příkazem celkovou částkou 64 984,45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v září 2012 částkou 2801,71 Kč.

93 čtenářů Britských listů přispělo v prosinci 2012 na projekt ke zcivilizování exekutorské praxe částkou 60 421,37 Kč. Konečná částka k dispozici Britským listům k 31. 12. 2012: byla 258 165.75 Kč, z toho na exekutorský projekt 161 475.59 Kč a na na provoz Britských listů 96 690.16 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.