Grillo: Komik mezi šašky

7. 3. 2013 / Karel Dolejší

Často se objevuje výtka, že Beppe Grillo, lídr italského Hnutí pěti hvězd, si z politiky "jen dělá legraci", že nepatří mezi insidery a tak vidí politickou praxi příliš zjednodušeně. Grillo je komik, říkají, a co to znamená ve vztahu k politice, která je přece vážná věc? - Jenže opravdu je tomu tak?

Komik je osoba s citem pro komično. To znamená, že dokáže poznat komické aspekty každodennosti a strčit je divákovi pod nos v modifikované, často i hodně přehnané podobě. V tomto smyslu ovšem komik dělá službu rozumu: "Normální člověk", ten, kdo se "bere vážně", zhusta nedokáže vidět, v čem je komický, a přehlíží tak některé stránky reality, jež mu nejsou po chuti. Ne tak komik. Ten se specializuje právě na zviditelnění toho, co by jiní nejraději skryli.

Šašek je na rozdíl od komika osoba, která působí komickým dojmem pouze bezděčně; neví o tom. Bere se příliš vážně, než aby ji vůbec napadlo, že vlastně šaškuje. Politici jsou zvlášť náchylní k tomu brát se vážně až příliš a pociťují proto hněv vůči každému, kdo si z nich utahuje. Čím větší ego, tím větší zášť. Když si například venezuelský list 6to Poder před dvěma lety dovolil otisknout karikaturu, která zobrazila "bolívariánskou revoluci" jako kabaretní vystoupení režírované dnes již zesnulým Hugem Chávezem, během pár hodin byly vydány zatykače na hlavní členy redakce a listu bylo soudně nařízeno, že nesmí urážet veřejné představitele. Boj proti "mediálnímu terorismu" dosáhl jednoho ze svých vrcholů: Do té doby nebylo úplně jisté, zda je Chávez doopravdy šašek. Od zákroku proti 6to Poder už to víme zcela nepochybně.

Italský politický establishment po barbarsku plnými hrstmi přikrádá z veřejných rozpočtů, leč obyvatelstvu káže přísnou bruselskou řeholi austeritského vyznání. Když přichází Grillo a říká, že takto se mohou chovat jen šašci, křičí na něj, že má být zticha, protože politika je vážná věc. Opravdu? Copak to představení není k popukání?

Říkají, že prý Grillo nabízí jen kritiku a nic nevyřeší. Není to tak docela pravda: Je původním povoláním účetní a například nahlédnutím do veřejně dostupných účtů firmy Parmalat snadno předpověděl její nadcházející úpadek. Prezentuje možná omezený, nicméně však návrat reflexe do rutinní politické praxe, která se už nad ničím skutečně nezamýšlí. Jeho politický program požaduje například omezit působení poslanců a senátorů na dvě volební období a posílení prvků přímé demokracie, v ekonomice předkládá jeho hnutí návrhy konzultované s nositelem Nobelovy ceny Josephem Stiglitzem. Možná, že Grillo nakonec nic z toho neprosadí; to určitě nelze vyloučit. Ale přinejmenším poukázal na problémy, strčil do nich politickému establishmentu čenich. Kdo tvrdí, že je to špatně, vlastně chce, aby publikum uvěřilo, že se problémy nějak samy vyřeší - jen když se budeme tvářit, jako by neexistovaly. Tak to ovšem ve světě nechodí.

Dánský filosof Søren Kierkegaard kdysi vyprávěl anekdotu o klaunovi, který se snažil vyhlásit poplach. "Cirkus hoří!" křičel, ale vážní a strozí měšťané si samozřejmě mysleli, že je to jen součást cirkusové reklamy - přece tohohle nebudeme brát vážně - a náramně se smáli. Marně klaun varoval, že pokud občané nezakročí, oheň se rozšíří na jejich vlastní pole a domy, že ho pak už nedokážou uhasit. Nakonec shořelo vše.

Někdy bývá i to, co říká komik, zatraceně vážná věc - zatímco ti, kdo si tolik zakládají na vážnosti a úctě k autoritě, se nakonec ukážou být jen příšernými šašky plácajícími neskutečné blbosti.

0
Vytisknout
6097

Diskuse

Obsah vydání | 11. 3. 2013