
Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř
Příběh uprchlíka, “mladého muže s iPhonem”
2. 7. 2020 / Bohumil Kartous
Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous
Uprchlický tábor Vial na ostrově Chios, ve skutečnosti otevřený koncentrák zřízený řeckou vládou před očima apatické Evropy, je plný lidí. Jejich příběhy jsou v české digitálně mediální hysterii v lepším případě paušalizovány na ekonomickou motivaci, v horším případě jsou uprchlíci démonizováni, aby mohli být snadno odmítnuti. Jejich příběhy však svědčí o opaku. Utíkají do bezpečí ve strachu o život, odcházejí tam, kde vidí pro sebe a pro své děti alespoň nějakou perspektivu, nikoliv jen ustavičný strach a vědomí, že dříve či později přijde nějaká osudová rána, která je nadobro zlomí. Tito lidé nechtěli opustit své domovy, byli k tomu donuceni. Zde je první z příběhů typického “mladého muže s iphonem”. Posuďte jeden z probíhajících příběhů.
Sapry je kluk ze Somálska, má 18 let. Narodil se a vyrostl však v Saúdské Arábii, kde měli rodiče práci. Drtivou část svého života tak žil v prostředí, které životním standardem připomíná Evropu: slušné bydlení, auto, škola. Samozřejmě v prostředí tvrdé náboženské totality, kterou je Saúdská Arábie. Somálsko vlastně neznal, věděl pouze, že rodiče odtud pocházejí. Po měsících v uprchlickém táboře, kde nezištně pomáhá organizacím distribuujícím materiální a zdravotnickou pomoc, se dostal do vězení kvůli neochotě řeckých úřadů rozlišovat mezi agresory a oběťmi násilí. Ve vězení zůstává dodnes...