8. 5. 2023
čas čtení
2 minuty
 
Překonání závislosti na Rusku je projekt zahrnující sofistikovanou 
průmyslovou a energetickou politiku, která by Česko po letech zaklínání 
se „doháněním Západu“ skutečně přiblížila vyspělým západoevropským 
ekonomikám a překonala mrtvý bod, na němž jsme politicky uvízli po roce 
1998 uzavřením „opoziční smlouvy“.
Oposmlouva stvrdila záměr dvou nejsilnějších politických stran do 
budoucna už nijak nerevidovat základní parametry klausovské 
„transformace české ekonomiky“, včetně „útěku před právníky“ a 
legitimizace „podnikatelských“ hochštaplerů, jako byl Viktor Kožený a 
další pochybní vítězové transformační hry bez pravidel.Má-li česká demokracie
 přežít, musí překonat oposmluvní tradici a nalézt jiný rozvojový model 
než (v nejlepším případě) stagnační model montovny.
Začíná se nám krutě nedostávat času. Volby přijdou nejpozději za dva a
 půl roku, zatímco ze Strakovky slyšíme, že prý tam nevědí, co jsou 
proruské dezinformace a jak je identifikovat. A údajně ani „není 
potřeba“ s nimi něco dělat, protože přece máme svobodu slova. Stojí za 
tímto přístupem bohorovná sebevražedná idiocie lidí, kterým moc rychle 
stoupla do hlavy? Anebo jde o plán, který může vyústit v opakování 
„opoziční smlouvy“ včetně politické spolupráce s veškerou proruskou 
hnědáckou břečkou?
Skandinávské a baltské státy vůči působení hybridní ruské propagandy 
imunizovala široká občanská mediální gramotnost vybudovaná velkoryse 
pojatým vzdělávacím systémem. To v Česku, kde se ani za patnáct let 
nestihlo v souvislosti s nástupem populačně silnějších ročníků připravit
 nezbytně nutné posílení kapacity středních škol, nic takového rozhodně 
nehrozí. Potenciální gymnazisté tu ve velkých počtech skončí na učebních
 oborech, z nichž odejdou často zahořklí, s kulturním a mezinárodním 
přehledem na úrovni Jana Zahradila.
Zatímco chcimírové pilně pracují, vláda proti nim nepodniká v 
podstatě nic. V důsledku toho otevírá dokořán dveře ruské hybridní válce
 proti České republice, takže v této souvislosti bohužel nelze o Fialově
 vládě říci, že by po letech babišismu a zemanismu opravdu obnovila 
jednoznačně prozápadní orientaci státu.