17. 8. 2021 / Boris Cvek
Samozřejmě sleduji s velkým zájmem, co se nyní děje v Afghánistánu. A všímám si toho, jak zase nové linie rozdělují českou společnost v této věci. U některých to není překvapivé: že krajní pravice a zřejmě i komunisti budou jásat nad zhroucením západní moci a hrdosti na to, že „v Afghánistánu se bojuje za Prahu“ (nikdy jsem tohle heslo neměl rád, i když jsem zcela prozápadní a mám rád NATO atd.), je jasné.
Mnohem zajímavější je napětí u těch, kdo zároveň mají v úctě práva žen a menšin, ale také jsou proti vojenským intervencím a právem mají na mysli zabíjení civilistů západními vojsky v Afghánistánu, tamní korupci atd. A možná ještě o mnoho zajímavější je přemýšlet nad tím, jak k tomu všemu, co se tam stalo, došlo. Armáda jako Potěmkinova vesnice, mrtvé duše, infiltrace armády Tálibánem z důvodu férového zastoupení etnických skupin afghánské společnosti. Ta strašná a všudypřítomná korupce. Ale možná ještě horší problém byly pokusy o centralizaci, která je jinak základem bezpečnosti a stability moderního státu.
Afghánistán moderním státem ovšem není a zřejmě ani nebude. Politické vedení Tálibánu může říkat hezké věci, ale centralizovanou moc, aby reálně mohlo kontrolovat, pokud by vůbec chtělo, místní poměry, mít nebude. Nemyslím si, že rychlé uchopení moci Tálibánem je tak či onak znakem nějaké podpory ze strany lidu. Je to výsledek rychlého zhroucení režimu, na prvním místě jeho armády. Kdo ví, co by dělali „obyčejní Afghánci“, kdyby… kdyby mohli to či ono. Moc toho ale nemohou. Mohou hledat cesty, jak přežít a přizpůsobit se. Pokud byl někdo zvyklý na fungující univerzity, kina, svobodný způsob života žen atd., asi není rád, že se Tálibán vrací k moci. Pro mnoho lidí to může být „konec války“, konec zabíjení civilistů, konec korupce. Nicméně velmi pochybuji, že Tálibán je nezkorumpované hnutí nebo že by brutální tresty byly cestou k vymýcení korupce (ve Skandinávii se nebičuje a nekamenuje, v Číně se naopak za korupci popravuje, ale Čína je zkorumpovaná, Skandinávie nikoli). Stejně tak si nemyslím, že za dobu, kdy se naučil žít z produkce opia, půjde proti „svému“ lidu a opium reálně zakáže (formální zákaz by mu uškodit nemusel). Musíme si zvykat na Afghánistán jako zemi Potěmkinových vesnic.
Nevíme, co Tálibán reálně udělá. Nevěděli jsme, že tak rychle zvítězí. Čekalo se na kompromis, na dělení moci mezi vládu a Tálibán. Už za prezidenta Trumpa v Dauhá probíhala s Tálibánem jednání. Všechno to spadlo jako domeček z karet. Jak bude v novém státě rozdělena ekonomická moc? Kdo bude mít faktickou vojenskou a policejní moc v daném městě nebo okrese (odpověď „Tálibán“ nic neznamená, protože Tálibán není centralizovaný státní orgán)? Nevíme. Můžeme jen vzpomínat, jak invaze USA a NATO do Afghánistánu měla před dvaceti lety jasnou podporu, dokonce i ze strany Ruska a Číny. Výsledek se nyní po 20 letech, po tolika mrtvých (včetně civilistů) a po tak obrovském množství utracených peněz zdá velmi špatný. Původní název americké invaze „Trvalá svoboda“ (Enduring Freedom) působí divným dojmem. Paradoxně ten problém není dán tím, že by se Tálibán vrátil vládnout lidem, kteří ho milují, ale tím, že „trvalá svoboda“ za dvacet let působení v Afghánistánu dala vyrůst mnoha lidem, kteří jsou zvyklí na západní svobodu, na ženská práva atd. Což je samozřejmě obecně dobře, pro soužití s Tálibánem to však může být problém.
Poslední a možná nejdůležitější věc, nad kterou musím přemýšlet: jaké mezinárodní PR bude Tálibán budovat? Potřebuje vůbec nějaké PR, které by aspoň formálně (podobně jako budování afghánské armády) uklidňovalo Západ? Možná potřebuje, aby nedošlo k další americké invazi, ale toho se, pokud nedojde k nějakému mezinárodnímu terorismu pod jeho ochranou, nemusí zřejmě obávat. Zvolí-li jako své spojence a ochránce Rusko nebo Čínu, po vzoru KLDR, tak se s nějakým dodržování lidských práv, snad ani na úrovni PR, nemusí namáhat vůbec.
Diskuse