Etnické čistky Západu pod humanitárními záminkami
27. 2. 2025
Izrael, povzbuzený tím, že USA a západní společenství uznaly jeho genocidu, vystupuje ze stínu své vlastní rétoriky. Poté, co americký prezident Donald Trump prohlásil, že v rámci navrhovaného převzetí Gazy za účelem výstavby nemovitostí neexistuje pro Palestince žádné právo na návrat, vyzval ministr komunikací z Likudu Šlomo Karhi k nucenému přesunu Palestinců z Gazy.
V pondělí izraelský ministr financí Becalel Smotrič prohlásil, že bude usilovat o hlasování o realizaci Trumpova plánu, a varoval, že pokud Hamás nevrátí zbývající zajatce, Izrael „otevře brány pekla“ a „okamžitě zahájí migraci obyvatel Gazy do jiných zemí“. Pro Izrael není genocida dostatečným peklem.
Izraelští ministři říkají, že jelikož kolonialismus stojí nad mezinárodním právem, může Izrael vnucovat své válečné zločiny palestinskému lidu a zasahovat do suverenity jiných zemí. Jako to dělá už celá desetiletí, je třeba dodat, míní Ramona Wadi.
Od doby před vznikem Izraele se sionistické hnutí nepřestalo potýkat s tím, že původní obyvatelstvo je skutečností a neúrodná země mýtem. V roce 1938 David Ben Gurion prohlásil, že podporuje nucený přesun Palestinců a nevidí v něm „nic nemorálního“. Nakba byla jedním z příkladů nuceného transferu v kontextu rozsáhlých masakrů, terorismu a ničení. Dalším příkladem nuceného transferu je izraelská genocida v Gaze. To, k čemu Izrael a USA nyní směřují, je nucené vyhnání z Gazy ve snaze učinit tuto zemi prázdnou. Každou svou snahou však Izrael zároveň potvrzuje a posiluje palestinskou přítomnost v Palestině. Nelze se vyhnout skutečnosti, že Izrael je postaven na nuceném vysídlení a na tom, že mezinárodní společenství toto vysídlení akceptuje.
Zviditelnění, které je spojeno s pokusy o vyhlazení palestinského obyvatelstva, však zároveň činí kolonizované zranitelnými. Otevřené výzvy k nucenému přesunu nejsou označovány za podněcování k válečným zločinům, protože mezinárodní společenství se raději zabývá humanitární otázkou uprchlíků. A když se o uprchlících mluví bez kontextu nebo v rozředěném kontextu, válečné zločiny se v diplomacii odmítají. Z nuceně vysídlených se stává pouhá masa lidí, která postrádá základní potřeby, ale to, co jim skutečně chybí už celá desetiletí, je právo na vlastní zemi.
Izraelská genocida v Gaze posiluje rozšířený koncept uprchlíka jako bezmocného a závislého. Vynucená závislost však neznamená bezmocnost. Naopak odhaluje to, co mezinárodní společenství Palestincům vnutilo, aby ochránilo koloniální přítomnost a zřízení Izraele. Nucená závislost, stejně jako nucené vyhoštění, nás nutí podívat se na viníky - Izrael, USA a mezinárodní společenství - a jejich činy.
Mezinárodní společenství se po desetiletí připravovalo na okamžik, kdy bude možné nucené vysídlení eufemizovat prostřednictvím investic do prvotřídních nemovitostí. A přestože by většina západních lídrů chtěla být opět vnímána jako představitelé alternativy k Trumpovi tím, že odmítají nucené vysídlení, který západní lídr se skutečně postaví proti zahraničním investicím a za legitimní protikoloniální odpor? Uprchlíci koneckonců posilují humanitární paradigma.
Celý článek v anglickém originále ZDE
Diskuse