Haaretz: Operace izraelské armády znemožňují život v uprchlických táborech na Západním břehu Jordánu

7. 3. 2025

 
Přestože armáda nebyla během polední návštěvy vidět, silnice, které se nyní změnily v prašné cesty, stály prázdné poté, co drtivá většina obyvatel kvůli probíhající operaci odešla. Přesto z jednoho balkonu vykukuje rodina - manželský pár a jejich tři děti. Jsou jediní v okolí, kteří se rozhodli zůstat, říká otec Jusuf [jeho pravé jméno na jeho žádost neuvádíme]. „Odešli jsme z tábora na čtyři dny, když vyhodili budovy do povětří, pak jsme se vrátili,“ říká.

„Vcházení a vycházení z našeho domu nás vystavuje nebezpečí, ale protože Izrael naznačil, že se jedná o dlouhodobou operaci, ne jen o jeden nebo dva dny, chceme zůstat,“ dodává s odkazem na prohlášení ministra obrany Israela Katze, že Izrael zakáže evakuovaným - podle současných odhadů asi 37 000 lidí - návrat do tábora příští rok.

Jusuf říká, že nedaleký výbuch rozbil všechna okna jeho domu. „Kvůli chladu jsem zakryl okna a dveře látkou,“ vysvětluje a dodává, že večer v blízkosti jejich domu často prolétává armádní dron a arabsky volá: “Opusťte budovu. Jsou tu [Izraelské] obranné síly. Pokud odejdete, neublížíme vám.“ Oni však neodcházejí. Pod rouškou této vojenské operace a předcházející operace palestinské samosprávy jeho děti již 85 dní nechodí do školy. Nemá také žádnou práci, do které by mohl chodit.

Poškození domu této rodiny je považováno za náhodné vedlejší škody. Armáda uvedla, že jen v uprchlickém táboře Džanin zdemolovala 23 domů, a dokonce sdílela dokumentaci o jejich zničení - později tento počet aktualizovala na nejméně 25. „Podle toho, co víme, to samo o sobě ovlivnilo dalších nejméně 80 domů, které jsou rovněž neobyvatelné,“ říká Roland Friedrich, ředitel Agentury OSN pro pomoc a práci, která pomáhá palestinským uprchlíkům na Západním břehu Jordánu. „Všechny [budovy] jsou velmi blízko u sebe, takže došlo ke strukturálnímu dopadu na sousední budovy.“ Friedrich zdůrazňuje, že se jedná o pouhý odhad, protože od zahájení operace nebyl do uprchlických táborů povolen vstup žádným agenturám ani pozorovatelům.
.

Výbuch u dveří

V Nur al-Šams, jednom ze dvou uprchlických táborů v Tul Karmu, začala armáda rovněž demolovat budovy, aby otevřela cesty. Ve středu minulý týden byl obyvatelům poprvé povolen krátký vstup do tábora, aby si vyzvedli věci z 11 domů určených k demolici. „Kolem půl dvanácté nám bylo oznámeno, že náš dům bude zbourán,“ říká Amjad Al-Jabali, obyvatel tábora a dobrovolník Červeného půlměsíce. „Byl to šok, ale Bůh rozhodl, že to bude náš domov.“

Vstup Haaretzu do tábora odhalil část škod způsobených od zahájení operace: velké díry ve fasádách budov a rozsáhlé černé saze po požárech nebo explozích. Část destrukce je pravděpodobně výsledkem taktiky, která již měla vážné následky. První den operací v Nur al-Šams byla 21letá Rahaf al-Ashqar zabita výbušným zařízením, které vojáci umístili na její vchodové dveře, aby si vynutili vstup.

Podle mezinárodního práva nemůže okupační mocnost ničit soukromý nebo veřejný majetek, pokud to není nezbytně nutné kvůli vojenským operacím. „Nezbytná vojenská potřeba musí být konkrétním operačním požadavkem bez rozumné alternativy,“ říká profesor Eliav Lieblich, odborník na mezinárodní právo a humanitární právo na Právnické fakultě Tel Avivské univerzity. „Nepatří sem demolice za účelem trestu, odstrašení, pomsty, vytvoření dojmu nebo politických cílů a rozhodně sem nemůže patřit vyhnání obyvatel z určité oblasti.“

Pokud jde o demolice silnic, podle Lieblicha mohou být oprávněné, pokud věrohodné informace naznačují, že pod nimi jsou nastraženy výbušniny. „Na druhou stranu nelze předem předpokládat, že každá silnice je potenciálním místem výbušnin, a proto ničit silnice ve velkém,“ říká. „Otázkou je, jaké informace v té době existují. A nezapomeňte, že vzhledem k tomu, že se jedná o okupované území, má Izrael vůči chráněným osobám [civilnímu obyvatelstvu] zvýšené povinnosti umožnit normální život a umožnit co nejrychlejší opravy infrastruktury.“

Oznámení izraelské armády umožňující obyvatelům Nur al-Šams vrátit se do svých domovů pro věci omezilo jejich návrat do 11:00. Ačkoli bylo oznámení oficiálně určeno pouze majitelům domů určených k demolici, využili ho i ostatní obyvatelé. Na hlavní silnici, která je nyní blátivou polní cestou, bylo možné vidět obyvatele, jak nesou pytle s oblečením, přikrývky nebo televizní obrazovku. Když jedna rodina nesoucí věci procházela kolem rohu ulice, bez zjevného důvodu na ni někdo vystřelil. Po jedenácté hodině se po polní cestě, která byla dříve dlážděná, prohnal vojenský džíp a z kaluží postříkal ty, kteří podél ní ještě stáli, špinavou odpadní vodou. Táborem pak projely armádní buldozery.

„Vidíte tolik zkázy,“ říká padesátiletý obyvatel tábora. „Vojáci rozbíjejí a ničí, vstupují do domů a vytrhávají dveře z pantů. Prohledali všechny domy, včetně mého. Celý vchod do mého domu je zablokovaný hromadami písku a celý tábor je v troskách. Nevíme, jaký je účel toho všeho. Jestli chcete konkrétní osobu, jděte po ní. Jakou to má souvislost se mnou?“

Tento obyvatel říká, že členové jeho rodiny jsou uprchlíci z Nakby v roce 1948, kteří přišli do Nur al-Šams ze Sabbarinu, vylidněné vesnice nedaleko Haify. Poprvé od zahájení operace se vrátil do svého domova, aby si vyzvedl nějaké oblečení. Jedno z jeho dětí se před několika měsíci přestěhovalo do Evropy a získalo status uprchlíka. Otec nyní čeká, až uplyne několik let, aby se tam mohl připojit ke svému dítěti. „Už bych tu nezůstal ani minutu,“ říká. „Život v tomto táboře není život.“

Armáda navzdory rozporuplným důkazům nadále tvrdí, že obyvatele násilně nevyhání, ale pouze umožňuje odchod těm, kteří si to přejí. Přesto prohlášení ministra obrany Israela Katze, že se evakuovaní nebudou smět příští rok vrátit do svých domovů, vysídlené osoby výrazně ovlivnilo.

Lieblich říká, že mezinárodní právo dovoluje evakuovat obyvatelstvo z vymezené oblasti pouze tehdy, je-li to nezbytné pro jejich bezpečnost nebo proto, že to vyžadují naléhavé vojenské důvody. „Tyto potřeby musí být skutečné a nemohou sloužit jako záminka k evakuaci lidí za účelem nátlaku na nějakou organizaci nebo pomsty,“ říká. „Navíc taková evakuace s sebou nese odpovědnost za to, že evakuované obyvatelstvo bude mít kde rozumně zůstat.“ Desítky evakuovaných však v současné době přebývají ve střediscích spravovaných dobrovolníky v okolních vesnicích. V některých případech jsou tato centra sály s mnoha matracemi rozloženými po podlaze.

Nemá kdo obnovovat

Lieblich říká, že „snad nejzásadnějším bodem, pokud jde o evakuaci, je zajistit, aby se lidé mohli vrátit okamžitě po skončení konkrétní potřeby. Pokud ministr obrany skutečně vydal pokyn nepovolovat návraty, představuje to porušení mezinárodního práva.“

Otázka, kdy se obyvatelé mohou vrátit, se prolíná s otázkou, kdo a jak bude uprchlické tábory sanovat. Současná vlna ničení, jejíž plný rozsah zatím není znám, následuje po několika předchozích vlnách poškození infrastruktury způsobených během vojenských náletů v posledních letech. „Dochází ke kumulativnímu efektu, který ovlivňuje vodovodní síť, kanalizaci a elektřinu, a v některých táborech dochází k jejich kumulaci v průběhu měsíců,“ říká Friedrich. „Za druhé, destrukce soukromých domů a kumulativní efekt je takový, že se tyto tři tábory staly možná neobyvatelnými. To je velmi znepokojující.“

Obavy o kapacitu obnovy zvyšují předpokládané vysoké náklady, zejména vzhledem k neutěšené finanční situaci palestinské samosprávy a k tomu, že mezinárodní organizace dávají obnově Gazy přednost. Další potíže vyplývají z toho, že Izrael přerušil styky s UNRWA - agenturou odpovědnou za služby v táborech - a zakázal vstup jejím zahraničním pracovníkům.

„V některých táborech umisťují militanti do kanálů improvizovaná výbušná zařízení, IDF je ničí,“ říká Friedrich. „Kanalizace je to nejdůležitější, co je třeba rychle opravit kvůli důsledkům pro veřejné zdraví. Na některých místech jsme vyměnili kanalizaci ani nevím kolikrát, jen aby na konci operace nezačaly nemoci. Zatím nevíme, jaká je míra zničení, ale je jasné, že sanace bude stát spoustu peněz.“

Armáda v odpovědi na žádost o komentář uvedla, že armáda „neničí budovy zbytečně“ a že operuje v táborech na severním Západním břehu Jordánu, „aby zmařila terorismus ve složitém bezpečnostním prostředí, kde teroristé zakládají svou infrastrukturu mezi civilním obyvatelstvem a uvnitř civilních staveb“. Armáda dodala, že vzhledem k tomu, že se několik táborů a vesnic v oblasti stalo „základnami smrtícího terorismu“ a hostí bojovníky vycvičené k útokům, je armáda nucena v nich provádět operace.