Vzniká spojenecká trojice autoritářských států

10. 3. 2025

čas čtení 6 minut
Zlověstná náklonnost Donalda Trumpa k ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi je již dlouho předmětem intenzivních spekulací. Bývalí důstojníci KGB tvrdí, že Trump byl v roce 1987 naverbován v Moskvě a v letech před svým volebním vítězstvím v USA v roce 2016 si ho pěstovali jako svého agenta, píše Simon Tisdall.

Dva vysloužilí ruští špioni minulý měsíc svědčili, že  čtyřicetiletý Trump s krycím jménem „Krasnov“ byl osobně kompromitován v rámci operace „aktivních opatření“ a od té doby tajně realizuje Putinovu politiku.

Nic není prokázáno a vše je popřeno. Přesto se takzvaný Steeleův spis, který sestavil bývalý šéf britské rozvědky MI6, Muellerova zpráva FBI a americké zpravodajské služby shodují, že existovaly „četné a systematické“ ruské snahy zmanipulovat americké  volby v roce 2016 ve prospěch Trumpa. Kandidát Trump tehdy chválil Putina jako „silného vůdce“ a zároveň tvrdil, že se s ním nikdy nesetkal. Dříve tvrdil, že ano.

Nyní je méně ostýchavý. Jejich telefonát 12. února trval 90 minut - a změnil svět.


Co Putin říkal? Muselo to být přesvědčivé. Od té doby se Trump překonává, aby se kremelskému diktátorovi zavděčil.  Pozastavil americkou vojenskou a zpravodajskou pomoc Ukrajině, spřádal plány na sesazení jejího prezidenta Volodymyra Zelenského a požaduje „mírovou dohodu“ za nespravedlivých ruských podmínek. Mezitím širší důsledky Trumpova výprodeje nesou obrovské negativní důsledky pro Evropu a západní zájmy v Číně, na Blízkém východě a v Africe.

Pokud Trump není poskokem Ruska, co vysvětluje jeho epický obrat? Apologeti nabízejí několik výmluv. Jednou z nich je, že Ukrajina není americký problém. Nesmysl. Nevyprovokovaná ozbrojená agrese proti suverénnímu demokratickému státu je problémem každého svobodného národa. Další je, že USA by neměly vést evropské války. Odpověď: Nemusí. Svoje vlastní války vedou na cizím území, a to z vlastního zájmu. Vždycky to tak bylo.

Příznivci tvrdí, že Trump je mistr v uzavírání dohod a mírotvorce. Pche! Putinovi už nabídl zásadní ústupky Ukrajině, a to za nulovou protihodnotu. Vzpomínáte na jeho fiasko v Severní Koreji a Afghánistánu? A podívejte se na Gazu. Jak to jde, soudruhu Krasnove? Fanoušci tvrdí, že předvádí c „obráceného Nixona“, když narušuje rusko-čínské vazby, jako ten druhý hanebný americký prezident v roce 1972. Až na to, že jen před několika dny Putin a prezident Si Ťin-pching potvrdili „jedinečnou strategickou hodnotu“ svého spojenectví.

Lukrativní společné ekonomické projekty poskytují další klíč k pochopení Trumpovy širší strategie kapitulace. Marco Rubio, americký ministr zahraničí, který se stal laciným podvodníkem, se  rozplývá nad „mimořádnými příležitostmi“ ekonomické spolupráce s Ruskem. Putin se ohání dohodami o kovech vzácných zemin, energetice a hliníku. Uvažuje se o společném využívání Arktidy. Trump mezitím  uvaluje nákladná cla na nepřátele Ruska.

Ať už jsou Trumpovy důvody jakékoli, šokující pravdou je, že Putin ho nyní vlastní. USA změnily strany. Trump se sebeobviňujícím způsobem chlubí, že jen on sám má interní informace o záměrech Kremlu. Tomuto hloupému patolízalovi se líbí atmosféra autoritářství. Rád by byl také diktátorem. Obdivuje, jak Putin likviduje své odpůrce.

Trump své vřelé city k Putinovi prozradil během hádky se Zelenským v Oválné pracovně. Na otázku, proč by měl Putin dodržet slovo v jakékoli mírové dohodě, když to nikdy předtím neudělal, Trump vybuchl: „Respektujte mě! Dovolte mi, abych vám to řekl. Putin si se mnou prošel peklem. Prošel si falešným honem na čarodějnice...“ Trump měl na mysli minulá vyšetřování ruského spolčení. Je zřejmé, že Putina, obviněného válečného zločince a masového vraha, vnímá nejen jako svůj vzor, ale i jako osobního přítele a spoluoběť politického pronásledování.

Z toho vyplývá mnohé, nic z toho není dobré pro Evropu. Kapitulace Ukrajiny je nyní společným válečným cílem USA a Ruska. Trump se snaží Zelenského zastrašit a Evropu donutit, aby uzavřela dohodu bez věrohodných bezpečnostních záruk. Plánuje zmírnit nebo zrušit sankce. Již zastavil spolupráci USA s Evropou při potírání ruských kybernetických operací „stínové války“.

Pokračující americkou podporu NATO oprávněně zpochybňují němečtí a francouzští představitelé. Aliance tuto krizi nemusí přežít. Polsko a pobaltské státy se pochopitelně obávají, že mohou být další na řadě. Pochybnosti panují i o americkém jaderném deštníku, což vedlo Emmanuela Macrona k oživení myšlenky společného anglo-francouzského deterentu.

Rusko zintenzivňuje válku, aby využilo Trumpovy kapitulace, získalo půdu pod nohama a dále tlačilo na Kyjev.   Putin nyní říká, že USA jsou   partnerem, kterého řídí lidé s „pragmatickým, realistickým pohledem na svět“, kteří odhazují „stereotypy, takzvaná ‚pravidla‘ a mesiášská, ideologická klišé svých předchůdců“.

Končí mezinárodní řád založený na zákonech. Trump možná nedostane Nobelovu cenu za mír, ale Leninův řád si rozhodně zaslouží.

Pokud to vydrží, a to je vzhledem k Trumpově vrtkavosti velké „pokud“, může tento americko-ruský reset přetvořit geopolitiku Blízkého východu, Asie a Afriky. Írán na tom vydělá, pokud ho Putin neprodá Izraeli, jak se Teherán obává. Pravděpodobným vítězem je i Severní Korea. Putin může získat volnější ruce v Sýrii, Sahelu a střední Asii. Tváří v tvář povzbuzenému Pekingu může Trump dáat Tchaj-wan Číně

Nejhrozivější vyhlídkou pro západní demokracie je myšlenka, o níž hovořil Rubio, že by nově vznikající trojice autoritářských superstátů - USA, Rusko a Čína - dominovala a diktovala nový světový řád.

Zatímco  Jidáš Trump  zrazuje přátele, odměňuje nepřátele a rozbíjí globální systém, zůstává jedna chladnokrevná jistota: v jejich nefunkčním, hluboce pochybném vztahu je dominantním partnerem Putin. Trump je Putinova děvka.

Zdroj v angličtině ZDE

0
Vytisknout
2085

Diskuse

Obsah vydání | 11. 3. 2025