Rada od britského politika: Přestaňte lézt Trumpovi kamsi. Pomozte plánovat lepší svět bez něj

6. 3. 2025

 

V roce 1992 vydal Noam Chomsky bestseller Co strýček Sam skutečně chce. Přečtení Chomského by mohlo britským labouristickým politikům pomoci překonat jejich zjevnou naivitu, která se tak znepokojivě projevuje v neustálých odkazech na zvláštní přátelský vztah mezi Spojeným královstvím a USA.

Trumpova politika „America First“ je prostě jen zjevnějším vyjádřením role, kterou USA globálně zastávají přinejmenším od druhé světové války. USA se po celá desetiletí neostýchaly podporovat autoritářské režimy, jako je ten Vladimíra Putina, jednat s nimi a někdy je i instalovat po celém světě. Rozdělení Ukrajiny a vykořisťování jejích přírodních zdrojů spolu s Putinem se jen málo liší od toho, co americké administrativy prováděly v Latinské Americe a Africe s využitím své hospodářské a vojenské síly.

Evropské politické představitele a komentátory překvapilo, že je to poprvé, co tak americký prezident učinil na evropské půdě od roku 1945, kdy si Franklin D. Roosevelt na Jaltě rozdělil Evropu se Stalinem, a že na rozdíl od tehdejší doby není nyní žádná postava Churchilla, která by byla aspoň pozvána, aby usedla do křesla pro fotografii po uzavření dohody.

Britští političtí představitelé se mohou i nadále snažit využívat fikce zvláštních britsko-amerických vztahů a usilovat o to, aby se vyhnuli přímému diplomatickému konfliktu s USA, a lísat se k Trumpovi, aby si vymohli ústupky, jaké jen mohou, ale tím si přinejlepším kupují čas. Tento čas je třeba využít moudře.

V krátkodobém horizontu samozřejmě musí sehrát zásadní roli evropští lídři, aby zabránili nastolení míru Trumpem a Putinem proti vůli Ukrajiny. Pokud nemá být Ukrajina zrazena a má být zajištěn stabilní mír, je nezbytné postavit se šikanóznímu chování Trumpa a Vance a zajistit Evropě a Zelenskému místo u jednacího stolu.

Během předem naplánovaného přepadení v Oválné pracovně minulý pátek Trump Zelenskému řekl, že v těchto jednáních nemá žádné karty. To se možná prozatím velmi líbilo Trumpově základně, ale zejména Vance ví, že záběry ruských tanků valících se na Kyjev v důsledku stažení americké podpory Ukrajině by se více než vyrovnaly opovržení, které se sneslo na Joea Bidena (přestože dohodu podepsal Trump) v důsledku stažení z Afghánistánu. Mělo by to potenciál rozložit Trumpův kult, o který by se Vance opíral za čtyři roky v posttrumpovských volbách.

Z dlouhodobějšího hlediska je však zřejmé, že Trumpovo chování od znovuzvolení - vychvalované v jeho odporně arogantním, chybami prošpikovaném projevu v Kongresu v úterý večer - nutí do politické agendy v celé Evropě a na globálním Jihu diskusi o tom, jaké jsou alternativy k politice a ekonomice ovládané rozmary amerických prezidentů a agresivními sobeckými zájmy Číny.

Nyní se otevírá prostor pro mnohem větší a prozíravější „koalici ochotných“, která by dokázala spojit ty, kdo v Evropě a na globálním Jihu vytvářejí aliance a instituce potřebné k prosazování politické a ekonomické agendy, od níž se nyní USA distancují.

To zahrnuje program hospodářské spolupráce, který by nebyl založen na clech a protekcionismu pro bohaté, ale byl by vzájemně výhodný a řešil by jak groteskní nerovnosti mezi severem a jihem, tak společnou hrozbu klimatické nouze.

Spojené státy se svým omezováním pomoci a sankčními cly stále více odcizují zemím a kontinentům, což představuje pro vládu Keira Starmera obrovskou diplomatickou příležitost. Někteří říkají, že je to premiérova šance zapsat se do historie.