Jak na sucho? Odborníci a neziskové organizace předkládají vládě i do Bruselu plán obnovy přírody, který stát zatím nedokončil
31. 8. 2026
čas čtení
15 minut
Skupina
odborníků a nevládních organizací dnes představuje Stínový plán na
obnovu přírody se 40 konkrétními opatřeními, která mají pomoci obnovit
českou krajinu a zvýšit její odolnost vůči suchu, povodním a erozi.
Stínový
plán vychází z návrhů, které byly po dva roky diskutované odborníky v
pracovních skupinách Ministerstva životního prostředí. Mnohá z těchto
konkrétních a měřitelných opatření se však do současného návrhu
Národního plánu na obnovu přírody nedostala. Autoři proto předkládají
návrhy v uceleném dokumentu, který staví na výsledcích odborných diskusí
a přináší konkrétní kroky potřebné k obnově české přírody. Stínový plán
zasílají vládě i Evropské komisi před termínem 1. září, do kterého mají
členské státy své plány předložit. Vládní návrh dle dostupných
informací ještě dlouho hotový nebude, což může účinnou obranu proti
suchu i ztrátě biodiverzity zkomplikovat.
Jedním
z klíčových opatření pro zmírňování dopadů sucha je omezení zastaralých
odvodňovacích systémů tam, kde zbytečně odvádějí vodu z krajiny. Českou
krajinu protíná zhruba milion kilometrů drenážního potrubí. Na vhodných
místech lze jeho funkci omezit tak, aby voda zůstávala déle v lesní a
zemědělské půdě. Podobně lze rušit nepotřebné odvodňovací strouhy.
Stínový plán obsahuje desítky dalších kroků pro obnovu přírody a
zvyšování odolnosti krajiny: obnovu mokřadů a přirozenějšího fungování
řek, návrat remízků a vodních prvků do zemědělské krajiny nebo lepší
podmínky pro stromy a další zeleň ve městech.
Kompletní seznam 40 klíčových kroků je volně k dispozici zde.
Členské
státy mají Evropské komisi předložit návrhy národních plánů na obnovu
přírody do 1. září, Česko však zatím nebylo schopné plán dokončit.
Všechny odborné podklady od pracovních skupin má přitom vláda k
dispozici už od května. Návrh plánu, který má zajistit vyšší druhovou
rozmanitost a odolnost krajiny vůči suchu, povodním a erozi, ale od té
doby prochází rozsáhlými škrty na popud Ministerstva zemědělství. Kvůli
blokacím z jeho strany dosud nezačalo ani meziresortní připomínkové
řízení: navzdory tomu, že vláda dodržení termínu 1. září veřejně
slibovala a je závazné. Nedodržení termínu tak znamená méně času na
následnou diskuzi s evropskými odborníky a veřejností, což bude mít
dopad na kvalitu finálního plánu.
Aby
odborná práce nepřišla zcela vniveč, poskytuje nyní kolektiv autorů,
kteří se podíleli na přípravě národního plánu v pracovních skupinách
MŽP, Stínový plán na obnovu přírody k dispozici. Zároveň nabízí
spolupráci a pomoc s koordinací při dokončování plánu státním orgánům,
krajům, obcím i firmám, pro které je na rozdíl od Ministerstva
zemědělství obnova přírody prioritou.
Obnova
přírody je přitom prioritou i pro veřejnost. Ve veřejné konzultaci
Národního plánu na obnovu přírody se ukázalo, že více než 2700 z 3000
respondentů vnímá zhoršující se stav krajiny a úbytek biologické
rozmanitosti a přes 2900 respondentů vyjádřilo souhlas se zavedením
opatření na obnovu přírody. Obnova přírody je podle nich veřejným
zájmem, který by měl mít váhu srovnatelnou s dalšími klíčovými oblastmi
rozvoje. 1/ Reprezentativní průzkum z března 2026
ukázal, že 79 % české veřejnosti ambiciózní Národní plán na obnovu
přírody přímo požaduje. 2/
Evropská
komise bude návrhy posuzovat do března 2027 dle kritérií, které
zahrnují také účinnou účast veřejnosti a expertů při přípravě, či
dostatečnost rozsahu navrhovaných kroků vzhledem k cílům plánu. Poslední
známá verze českého plánu v naplnění těchto kritérií zásadně selhávala a
mezitím došlo podle dostupných informací ještě k jejímu dalšímu
výraznému oslabení. Z návrhu zmizela také naprostá většina konkrétních
opatření s termíny plnění. Bez nich bude podstatně obtížnější sledovat,
zda se plán skutečně plní a s jakým výsledkem. Zcela nefunkční byl dle
autorů také způsob zapojení odborné a širší veřejnosti do přípravy
dokumentu, když většina konkrétních návrhů byla v následném
netransparentním procesu vyškrtnutá.
Hlavní
slabinou vládního plánu tak je, že s největší pravděpodobností bude
pouze obecným seznamem záměrů bez konkrétních opatření a jasných cílů.
Původním a jediným smysluplným přístupem přitom mělo být navržení co
nejkonkrétnějších kroků k obnově zdraví české přírody a krajiny v praxi,
s cílem účinně předcházet extrémnímu suchu, vlnám veder a přívalovým
dešťům.
Autoři
proto vyzývají veřejnost, aby se nenechala ukolébat sliby velkolepých
technických řešení sucha, zatímco vláda proškrtává připravené plány, jak
se na sucho připravit v konkrétních podmínkách polí, lesů, obcí, povodí
a celé krajiny.
Šance
na to, že plán na obnovu přírody skutečně dokáže v Česku rozhýbat
změny, které jsou potřeba, přitom není ani po zářijovém termínu
předložení návrhů Evropské komisi zcela ztracena: členské státy totiž po
připomínkách Komise předkládají finální verzi plánu až v září 2027.
Skupina osmi organizací - Hnutí DUHA, Česká společnost ornitologická,
WWF Česko, Arnika, Okrašlovací spolek čelákovický, Pražská pastvina,
Beleco a Společnost pro trvale udržitelný život - a platformy stovky
ekologických organizací Zeleného kruhu proto vyzývají kompetentní
instituce i veřejnost, aby tento prostor využili a o prosazení
konkrétních opatření dál usilovali. Stínový plán na obnovu přírody
představuje solidní základ pro další odborné diskuse a následné
implementace potřebných změn, bez kterých naše krajina do budoucna
nemůže v měnících se podmínkách obstát.
Jan Skalík z Hnutí DUHA říká:
„Pokud
máme být připraveni na sucho příštího roku a dalších let, seznamy
prázdných slibů nic nespraví. Potřebujeme začít obnovovat naši krajinu
reálnými kroky a včas. Právě klíčových 40 řešení přinášejí odborníci a
odbornice na zemědělství, lesy, vodu nebo městské prostředí. Mohou se
jimi inspirovat nejen naše vláda, ale i lidé, kteří se chtějí zasadit o
zmírnění sucha u své vesnice nebo města. Celoevropský boj proti suchu i
za záchranu biodiverzity reálné a včasné kroky vyžaduje. Vláda by tedy s
dokončením dostatečně ambiciózního Národního plánu na obnovu přírody
neměla dál otálet."
Nikol Krejčová ze Zeleného kruhu říká:
„Národní
plán pro obnovu přírody je klíčovým dokumentem pro zlepšení stavu české
krajiny a přírody. Ministerstvo životního prostředí ho připravovalo ve
spolupráci s největšími odborníky z univerzit, členských organizací
Zeleného kruhu, Ministerstva zemědělství, řad lesníků, zemědělců a
dalších. Celkově se do jeho přípravy zapojilo přes 100 subjektů. Přesto
je na samém konci přípravy plán podle našich informací oslabován na
nátlak Ministerstva zemědělství a různých zájmových skupin bez ohledu na
názory odborníků i veřejnosti. Potřebná obnova přírody tak ztrácí
ambice a místo konkrétních cílů obsahuje obecná prohlášení bez jasného
postupu realizace. A to přesto, že z přírody a krajiny v lepším stavu
budeme profitovat všichni. Podle studií se finance vynaložené na jejich
obnovu vrátí zpět osmkrát až třiceti osmi násobně v podobě lepšího
zajištění potravin, zmírňování dopadů změny klimatu a přínosů pro
zdraví."
Alžběta Procházková z WWF Česko říká:
„Obsah
organického uhlíku v půdě, stav populací opylovačů nebo ptáků nebo
množství přírodně pestrých krajinných prvků nejsou jen odborné
indikátory. Jsou to také ukazatele, které vypovídají o tom, jestli je
naše krajina funkční a dokáže zadržovat vodu, odolávat suchu a
poskytovat dlouhodobě dobré podmínky pro produkci potravin. Právě proto
jsou jasné cíle obnovy přírody klíčové nejen pro ochranu přírody, ale i
pro budoucnost českého zemědělství a odolnost krajiny vůči klimatické
změně. O jejich konkrétní podobě je jistě třeba diskutovat, ale míra
jejich ambice musí odpovídat závažnosti situace. A tu pociťujeme v
letošním bezprecedentně suchém létě víc, než kdy dřív."
Viktor Bečvář z České společnosti ornitologické říká:
„Ptáci
nám nejlépe ukazují, v jakém stavu se naše krajina nachází. Například
dlouhodobá data o setrvalém poklesu polních druhů jsou jasným varováním,
že česká krajina ztrácí svou přírodní rozmanitost. Pokud chceme tento
trend zvrátit, nesmí Národní plán na obnovu přírody zůstat jen u
obecných slibů na papíře. Potřebujeme konkrétní opatření, která vrátí
život na pole a louky skrze vytváření krajinných prvků, jako jsou meze a
mokřady, ale i dočasné biopásy či neoseté plochy. Zdravá a pestrá
krajina je totiž klíčová nejen pro ptáky, ale pro nás všechny."
Marcela Klemensová z Arniky říká:
„Pro
města a obce už dnes existují konkrétní nástroje a metodiky, které lze
využít při každodenním rozhodování úřadů, spolků i aktivních občanů.
Nejvýraznější nedostatky a hrozby vnímáme v aktuální podobě stavebního
zákona a zákona o ochraně přírody a krajiny. Pro sídelní ekosystémy je
klíčové, aby uliční stromořadí získala legislativně rovnocenné postavení
s technickou infrastrukturou. Teprve dostatečná plocha zeleně s
dlouhodobě udržitelnými, vzrostlými stromy představuje účinný nástroj
pro zmírňování dopadů klimatické změny v našich sídlech."
Klára Salzmann ze Společnosti pro trvale udržitelný život, říká:
„Naprostým
základem obnovy přírody je rekonstrukce říční krajiny jako komplexního
systému, který propojuje prameniště, odtok vody z krajiny, půdu a
aluvia řek a potoků. Právě dlouhodobé a drastické poškození tohoto
systému je jednou z příčin masivního sucha v krajině, které povede ještě
k většímu úbytku vody v naší krajině. Přírodě blízká obnova říční
krajiny se může stát klíčovým prostorem pro návrat vody do krajiny,
podporu biodiverzity a zlepšení veřejného prostoru. Zájmy vody a říční
krajiny jsou totiž veřejným zájmem. Další plánovaná výstavba přehrad
stávající stav sucha a povodní pouze zhorší a také ohrozí zásobování
vodou. Na jedné straně vodu z podzemí a krajiny úspěšně čerpáme, ale na
straně druhé ji do krajiny a do podzemí nevracíme. Velkým rizikem je
současný stav odvodnění zemědělské půdy, které výrazně snižuje schopnost
půdy a krajiny zadržovat vodu. Stav zemědělské půdy, na níž jsou velké
bloky, zatrubněné toky, zlikvidované prameniště či odvodněné údolní
nivy, má výrazný vliv na současnou neschopnost krajiny adaptovat se na
stávající výkyvy klimatu a poskytovat dostatek vody v období sucha."
Klára Dušková z WWF Česko, říká:
„Potřebujeme
jasný a konkrétní plán pro vodu. Je třeba v krajině identifikovat
jednotlivá místa, která budou obnovena, musí být připraven pevný
harmonogram prací a připraveny dostatečné finanční zdroje. Plán zároveň
musí být dostatečně ambiciózní, abychom přispěli k evropskému cíli
obnovit 25 tisíc kilometrů volně tekoucích řek. V našich vodních tocích
jsou nyní například tisíce příčných bariér, stupňů nebo jezů, mnoho z
nich už je starých a nevyužívaných. Podle původního návrhu plánu se
přitom do roku 2030 má odstranit pouze 12 z nich. Plán obnovy přírody
bychom přitom měli využít jako dobrou příležitost, díky které můžeme
naší krajině výrazně pomoci."
Martin Rexa z Beleco, říká:
„Pokud
bude Národní plán obnovy přírody dalším seznamem zbožných přání do
šuplíku, bude to mrháním veřejných peněz i energie mnoha odborníků,
kteří přípravě věnovali stovky hodin času. Evropská komise by měla
pohlídat, aby byl výsledkem skutečný plán, který obnoví odolnost krajiny
a tím i společnosti proti přicházejícím extrémům."
Pavel Šremer ze Společnosti pro trvale udržitelný život, říká:
„Ministerstvo
zemědělství blokovalo přijetí konkrétních opatření k obnově přírody,
navrhovaných expertními skupinami, ač ta byla připravována tak, aby
zároveň s obnovou přírody docházelo k zvýšení odolnosti vůči suchu a
vedrům. Představa ministra o spáse vybudováním nákladných a řeky
svazujících přehrad je jako z poloviny minulého století, v současné době
dochází v Evropě naopak spíše k jejich odstraňování. Přitom daleko
větší objemy srážkové vody zadrží půda při změně k udržitelnějšímu
hospodaření. To by měl být úkol Ministerstva zemědělství: směřovat k
ekologickému a regenerativnímu zemědělství, k podpoře například hnojení
organickým uhlíkem, aby tím došlo jak ke zvýšení vázaného uhlíku v půdě,
a tím zmírňování klimatické změny, tak i k většímu zadržování vody,
lepšímu vázání živin a zlepšení struktury i biodiverzity půdy a následně
zvýšení úrodnosti půdy. I taková opatření proto navrhuje tento stínový
plán".
Martina Skohoutilová z Pražské pastviny, říká:
„Nestačí
obnovit několik jednotlivých lokalit a spočítat, kolik hektarů jsme
zvládli. Pokud chceme zastavit úbytek druhové rozmanitosti a zároveň mít
krajinu odolnější vůči suchu a extrémním srážkám, musí se principy
obnovy přírody dostat i do běžného hospodaření. A stejně důležitá je
dlouhodobá péče. Obnova přírody nekončí dokončením projektu - právě
tehdy často začíná."
217
Diskuse