Spojené státy mají první indiánskou guvernérku. Deb Haalandová píše novou kapitolu amerických dějin

6. 11. 2026 / Petr Waniek Horváth

 

Od svobodné matky k ministryni vnitra

Deb Haalandová se narodila v roce 1960 v Arizoně. Pochází z rodiny s vojenskou tradicí a její indiánské kořeny jsou spojené s kmenem Laguna Pueblo. Vystudovala angličtinu na University of New Mexico a později tamtéž získala právnický titul. Věnovala se také podnikání a provozovala malou firmu s výrobou salsy. Jako svobodná matka přitom vychovávala dceru, studovala a budovala i profesní dráhu což za těchto podmínek nebylo jednoduché.

Ještě před vstupem do celostátní politiky pracovala pro instituce původních národů a podílela se na jejich správě. Působila například v kmenové administrativě Pueblo of San Felipe a v organizacích spojených s kmenem Laguna Pueblo. Později vedla Demokratickou stranu v Novém Mexiku.

V roce 2018 byla zvolena do Sněmovny reprezentantů Kongresu Spojených států. Spolu se Sharice Davidsovou, která pochází z kmene Ho-Chunk, se stala jednou z prvních dvou žen z řad původních Američanů, které získaly mandát v této komoře Kongresu. V roce 2021 ji prezident Joe Biden nominoval na post ministryně vnitra. Její jmenování tehdy znamenalo historický průlom: ministerstvo vnitra totiž spravuje mimo jiné federální vztahy s kmenovými národy, federální pozemky a významnou část přírodních zdrojů Spojených států.

Haalandová tak stanula v čele úřadu, jehož rozhodování se přímo dotýká života původních komunit. Patří sem například otázky správy kmenových území, ochrany posvátných míst, přístupu k přírodním zdrojům nebo vypořádávání historických křivd. Její politická dráha je proto významná nejen z hlediska zastoupení žen, ale také vzhledem k dlouhému vztahu mezi federální vládou a původními národy.

Guvernéři s indiánskými kořeny před Deb Haalandovou

Deb Haalandová však není první osobností s indiánským původem, která se dostala do čela amerického státu. Při pohledu do dějin některých států najdeme politiky, jejichž rodinné vazby vedly k původním obyvatelům Ameriky. Je však důležité rozlišovat mezi genealogickým původem, osobní identitou a formálním členstvím v konkrétním kmeni.

Příkladem je Oklahoma. William H. Murray, známý jako Alfalfa Bill, zastával funkci guvernéra tohoto státu v letech 1931 až 1935. Jeho manželka Mary Alice Hearrell pocházela z rodiny s chickasawskými a choctawskými kořeny. Murray před sňatkem působil jako právník pro Chickasaw Nation a po uzavření manželství se stal takzvaným intermarried citizen, tedy občanem Chickasaw Nation na základě tehdejších pravidel pro manžele členů kmene.

Jejich syn Johnston Murray se později rovněž stal guvernérem Oklahomy. Funkci vykonával v letech 1951 až 1955. Jeho rodinný původ tedy zahrnoval také vazby na Chickasaw a Choctaw, avšak samotný genealogický původ nelze automaticky zaměňovat za individuální kmenové občanství.

Jiným příkladem je současný guvernér Oklahomy Kevin Stitt, který je občanem Cherokee Nation. Jeho případ ukazuje, že členství v původním národě není jen otázkou rodokmenu nebo kulturního původu, ale může mít také přesný právní a politický obsah.

Tyto příklady ovšem nelze považovat za úplný seznam všech amerických guvernérů s jakýmikoli vazbami na původní obyvatele. Ukazují spíše, že vztah mezi indiánským původem, kmenovou příslušností a politickou reprezentací má v amerických dějinách delší historii. Haalandová však dosáhla prvenství v konkrétní kategorii: je první ženou z řad původních Američanů zvolenou do funkce guvernérky amerického státu.

Kdo jsou vlastně Native Americans?

V americkém prostředí se pro původní obyvatele kontinentu používá několik označení. Vedle výrazu Native Americans se setkáme také s pojmy American Indians, Indigenous peoples nebo Native peoples. V češtině se obvykle používají výrazy původní obyvatelé Ameriky, původní Američané nebo indiáni. Jednotlivé termíny však nemají vždy totožný význam a jejich užívání se může lišit podle historického, kulturního i právního kontextu.

Výraz Native Americans je dnes v americké veřejné debatě běžným označením původních obyvatel Spojených států. V právních a správních dokumentech se však stále objevuje také tradiční termín American Indian and Alaska Native. Ten zahrnuje nejen původní obyvatele kontinentálních Spojených států, ale také původní obyvatele Aljašky. Pojem Indigenous peoples má širší význam a používá se rovněž v mezinárodním prostředí.

Nejde přitom o jednu etnickou skupinu s jednotnou kulturou, jazykem nebo politickou organizací. Původní obyvatelé Ameriky tvoří množství národů a komunit s vlastními dějinami, tradicemi, jazyky a institucemi. V samotných Spojených státech existují stovky federálně uznaných kmenových národů. Každý z nich má vlastní historický vývoj a pravidla, podle nichž vymezuje své členství.

Právě zde je třeba rozlišovat mezi původem a kmenovým občanstvím. Člověk může mít indiánské předky, může se hlásit k původním obyvatelům Ameriky, ale nemusí být členem žádného konkrétního kmene. Naopak členství v kmeni je již  právně a politicky vymezený vztah k určitému národu. Neexistuje jednotné federální pravidlo, podle něhož by se všichni původní Američané posuzovali například podle stejného podílu indiánské krve.

Podmínky členství si jednotlivé kmenové národy stanovují samy. Některé vycházejí z genealogického původu a historických kmenových seznamů, jiné používají také pravidla týkající se podílu předků náležejících k danému národu. V některých případech se uplatňují další podmínky stanovené kmenovou ústavou nebo právními předpisy. Proto nelze pravidla jednoho kmene automaticky přenášet na jiný.

Deb Haalandová je zapsanou členkou Laguna Pueblo. Její příslušnost k tomuto národu tedy není pouze otázkou rodinného původu nebo osobního sebeurčení, ale také formálního členství uznaného podle pravidel konkrétního kmene.

Národnost, původ a kmenové občanství nejsou totéž

Rozdíl mezi osobním původem, národní identitou a právním občanstvím je důležitý i při srovnání s českým právním prostředím. Česká Listina základních práv a svobod v článku 3 odst. 2 stanoví: „Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování.“

Toto ustanovení chrání právo člověka svobodně se hlásit k určité národnosti, tedy k národní či etnické identitě. Občas se mylně zaměňuje se státním občanstvím. Český právní řád tak rozlišuje mezi osobní národní příslušností a právním vztahem člověka ke státu.

V americkém prostředí je však situace v případě původních národů ještě složitější. Členství v konkrétním kmeni může představovat samostatný právní a politický status. Federálně uznané kmenové národy mají vlastní vlády, právní řády a instituce. V rámci amerického ústavního systému požívají určitého stupně vlastní suverenity, která však ale není totožná se suverenitou nezávislého státu v mezinárodněprávním smyslu.

Vztah mezi federální vládou a kmenovými národy se v americkém právu označuje jako government-to-government relationship, tedy vztah vlády k vládě. Federální vláda uznává kmenové národy jako politické subjekty, s nimiž jedná na základě zvláštního právního vztahu. Kmeny si v mezích federálního práva a příslušné judikatury určují vlastní pravidla členství, volí své představitele a vykonávají pravomoci na svých územích.

Kmenové občanství může svému nositeli přinášet například právo účastnit se kmenových voleb, ucházet se o funkce v kmenové samosprávě nebo využívat služby a programy určené členům daného národa. Konkrétní rozsah práv se ovšem liší podle jednotlivých kmenů a příslušných právních pravidel.

Člověk tak může být současně občanem Spojených států a občanem některého z původních národů. Tato dvojí příslušnost není v americkém právním systému rozporem. Jde o dva odlišné právní vztahy, které vedle sebe existují.

Cesta od občanství k volebnímu právu

Dnešní politické zastoupení původních obyvatel je výsledkem dlouhého a často nerovného zápasu o uznání jejich práv. Kongres Spojených států přijal v roce 1924 zákon Indian Citizenship Act, který udělil americké občanství všem původním obyvatelům narozeným na území Spojených států, kteří je dosud neměli. Samotné získání občanství však automaticky neznamenalo, že mohli všude bez překážek volit.

Některé státy totiž nadále uplatňovaly právní překážky, které původním obyvatelům fakticky znemožňovaly účast ve volbách. Významným příkladem je Nové Mexiko, tedy právě stát, jehož guvernérkou se nyní stala Deb Haalandová.

V roce 1948 se proti diskriminačnímu ustanovení postavil Miguel Trujillo, příslušník Isleta Pueblo a veterán druhé světové války. Když mu volební úředníci odmítli umožnit hlasovat s odkazem na ustanovení ústavy Nového Mexika, které vylučovalo z voleb takzvané „Indians not taxed“, rozhodl se bránit soudní cestou.

Dne 3. srpna 1948 federální tříčlenný soud rozhodl, že toto ustanovení odporuje americké ústavě. V případu Trujillo v. Garley soud dospěl k závěru, že stát nemůže původním obyvatelům upírat volební právo na základě takového rozlišování. Rozhodnutí se opíralo mimo jiné o patnáctý dodatek americké ústavy, který zakazuje omezovat volební právo z důvodu rasy. Historický význam tohoto případu spočívá v tom, že pomohl odstranit jednu z právních překážek volební účasti původních obyvatel v Novém Mexiku.

Podobné překážky přetrvávaly v některých dalších státech ještě řadu let. V Arizoně byla omezení volebního práva původních obyvatel odstraněna až v roce 1962. Formální občanství tedy samo o sobě nestačilo. Bylo třeba prosazovat také skutečný přístup k politickým právům.

Nová generace političek z řad původních obyvatel

Zvolení Deb Haalandové do čela Nového Mexika přichází v době, kdy se zastoupení původních obyvatel v nejvyšších amerických politických funkcích dále rozšiřuje. V roce 2018 se Haalandová a Sharice Davidsová staly prvními dvěma ženami z řad původních Američanů zvolenými do Sněmovny reprezentantů. Davidsová je členkou národa Ho-Chunk.

Další významný průlom přinesly volby v roce 2026. Peggy Flanaganová, dosavadní viceguvernérka Minnesoty a občanka White Earth Nation, zvítězila v souboji o místo v americkém Senátu. Stala se tak první ženou z řad původních Američanů zvolenou do této komory Kongresu. Její vítězství spolu se zvolením Haalandové do čela Nového Mexika znamená, že původní Američanky budou od roku 2027 zastávat dvě mimořádně významné funkce v americkém politickém systému.

Tato jména představují viditelnou změnu v politickém zastoupení komunit, které byly po dlouhou dobu vytlačovány na okraj rozhodování o vlastní budoucnosti. Jejich úspěch má význam také pro mladší generace, které dnes mohou vidět ženy z původních národů v nejvyšších veřejných funkcích.

Deb Haalandová vstupuje do guvernérského úřadu s politickou zkušeností z Kongresu i z federální vlády. Její zvolení má proto symbolický i praktický rozměr. V Novém Mexiku, státě s výraznou přítomností původních národů a dlouhou historií jejich vztahů s americkou vládou, bude její působení sledováno také z hlediska toho, jak se promítne do konkrétní politiky vůči kmenovým komunitám.

Americké dějiny původních obyvatel jsou dějinami ztráty území, nuceného vysídlování, asimilace a dlouhodobého zápasu o uznání práv. Současně jsou však také dějinami zachování vlastních institucí, jazyků a politické identity. Zvolení Deb Haalandové tento vývoj neuzavírá. Připomíná však, že lidé z národů, které existovaly na americkém kontinentu dávno před vznikem Spojených států, dnes mohou stát v čele jednoho z jejich států.