Proč vlastně prezident mluvil o tom, že v politice chybí odvaha k tomu důležitému

1. 11. 2026 / Boris Cvek

Řekla také, že Sněmovna není nedělní škola a poslanci nejsou malé děti, aby je někdo vychovával. Ono by asi stačilo, kdyby dělali svou práci. Ale co je vlastně jejich práce? Poslankyně Malá (ANO) mluvila o desítkách tisíc výhrůžných hromadných mailů, které dostává, zjevně organizovaně; prý to jde i proti rodinám poslanců (a proto podá žalobu). Šťastný to potvrdil, prý to chodí i jeho dětem. Poslankyně Šebelová (STAN) zmínila, že jim, tedy opozici, to chodí taky, a už dávno. Šťastný říkal, že problém jsou sociální sítě, kde se lidé chovají jako utržení z řetězu, dokonce i pod svým jménem. Šebelová apelovala na moderování diskusí na sítích, Šťastný kontroval, že nemá sílu to ani číst, natož moderovat. Hodně apeloval na slušnost a na staré dobré časy. Demonstrace 17. listopadu 1989 prý byla nenásilná, slušná, v posledních letech prý na něj demonstranti na 17. listopadu pískají, tedy to aby se podle pana poslance člověk bál vůbec někam chodit.

Zde bych se zmínil o debatě expertů, která proběhla od 11:30 do poledne. V ní totiž různě padalo, že polarizace, tvrdost, spory, obstrukce byly vždy, připomenut byl Paroubek, Zeman, Rath. Shoda byla i na tom, že v poslední době, asi už od minulého volebního období, je situace ale mnohem horší. Co se vlastně stalo? Podle novináře Dolejšího (Seznam) se Babiš v opozici radikalizoval, navíc je nešťastný z toho, že nezvládl krotit SPD a motoristy, také ex-poslanec Gabal tvrdil, že Babiš byl kdysi jiný politik, podle novináře Bartoníčka (Aktuálně) za zhoršení situace může chování Babiše a Okamury v minulém volebním období, kdy byli v opozici.

Podle Dolejšího Babiš neunesl výsledek sněmovních voleb 2021 a nyní se mstí. Podle Gabala by měl Babiš být premiérem celé společnosti, chovat se státnicky a pokud vládní program narazí na tvrdý odpor společnosti, měl by hledat kompromis. Demonstrace na Letné podle Gabala není srovnatelná s děním ve Francii, protože je to prý demonstrace za zachování současného stavu, za veřejnoprávní média, za demokracii (Šebelová ovšem i tak varovala před provokacemi a doporučovala profesionální týmy pro řešení konfliktů… napadlo mě, že by mohli pozvat na demonstraci jako mimořádně schopného mediátora poslance Šťastného). Bartončík apeloval na to, aby se politici domluvili, třeba někde na pivu při návratu z fotbalu, aby udělali nějaké společné usmiřující prohlášení. Lidé prý nechtějí sledovat novinářskou práci, ale jen své politiky, chtějí žít ve své bublině. Zá se mi, že chtěl říci, že by asi mohli – totiž lidé – být rádi a uklidnění, kdyby viděli politiky pěkně po pivečku spolu v objetí. Ještě mastné brady by mohli mít a usmívat se v míru a pohodě.

Já bych spíše navrhl (a vím, že se v tom pořád opakuji… ale co mi zbývá?), aby politici konečně řešili reálné problémy společnosti. Mohou se o to klidně hádat, mohou polarizovat společnost, tak to bylo v demokracii vždy (vzpomeňme na premiérku Thatcher, která by asi nesouhlasila s tím, že by měla státnicky neprosazovat svou politickou agendu proti tvrdému odporu velké části společnosti), dávno před sociálními sítěmi. Stejně tak dávno před sociálními sítěmi byly revoluce, gilotiny, lynče. A důvodem takových katastrof byl reálný stav společnosti, většinou související s ekonomikou a kvalitou života širokých mas. Možná by se lidé probudili ze svých bublin, ze své frustrace, ze své polarizace, kdyby viděli zájem politiků o realitu.

Paradoxem celé nedělní debaty je to, že byla uvedena úryvkem z prezidentova projevu k výročí 28. října, úryvkem o odvaze: „V politice je příliš málo skutečné odvahy. Skutečná odvaha totiž nespočívá v tom, že jdeme proti oponentům. Ale ve schopnosti hájit i to, co není populární, ale pro zemi důležité a správné.“ A co je vlastně pro zemi důležité a správné? Vědí to politici, zajímá je to? Nedělní debaty – a před nimi Otázky V. Moravce – pravidelně, dlouhodobě ukazují, že nikoli. Asi proto to vlastně ten prezident řekl. A asi proto je ve společnosti nálada, jaká je, a bude zřejmě časem ještě mnohem horší. Vzájemné objetí politiků po pivečku na tom nic nezmění, spíše naopak.

Cituji z pár dní staré zprávy Deníku (a to je vlastně jen malá část všech akutních, devastujících problémů naší společnosti):

„Uprostřed pracovního života, s dětmi ve škole a rodiči vyžadujícími péči – takto vypadá realita 1,7 milionu Čechů. Každému třetímu pečujícímu zasahuje péče o seniory do pracovního života. Největší zátěž pociťují ženy s nižšími příjmy a ženy z menších obcí, které častěji uvádějí vyčerpání a zhoršené zdraví.“

Už 1,7 milionu Čechů má tři směny: V práci, u dětí a u rodičů. Situace je vážná – Deník.cz