Fukuyama: Jak vznikají demokracie?

24. 5. 2011

čas čtení 5 minut

Ve své nové knize The Origins of a Political Order (Původ politického pořádku) zkoumá Francis Fukuyama, jak vznikají liberální demokracie. S vlastnostmi, které my za "Západě" považujeme za samozřejmé - že můžeme volbami odstranit vládu, že více méně bude vládnout zákonnost, že korupce se bude trestat a že máme právo na politickou svobodu. Většina světa ale takovéto výsady nemá - a Fukuyama zkoumá, proč někde demokracie vznikne a jinde ne.

Fukuyama argumentuje, že k vzniku demokracie musejí v harmonické součinnosti fungovat tři věci: musí fungovat stát, musí fungovat zákonnost a vláda musí být podrobena kontrole veřejnosti. Problémem Číny byl příliš mocný stát - vznikla tam civilizace příliš brzo. Avšak v důsledku shody šťastných okolností měla Anglie v 17. století všechny tři tyto faktory, vyvezla je do Spojených států a vytvořila tak vzor pro celý svět.

"Zdá se, že Evropská unie je ve velkém průšvihu," říká Fukuyama. "Přijali celou řadu zemí, které do EU neměli vpustit. Neexistuje žádný mechanismus, jak je potrestat, a neexistuje ani mechanismus, jak je vyloučit." Fukuyama nechápe, proč se Řecko, Irsko a Portugalsko podrobují svěrací kazajce eura. "Politika, kterou nyní diktuje Berlín, je šílená. V těch zemí nikdy nevznikne hospodářský růst, pokud budou mít silnou měnu a politiku škrtů na dlouhá léta do budoucnosti. Budou muset euro opustit."

Fukuyama částečně přijímá argumentaci, že se Evropská unie může rozložit, že dlouhá desetiletí politiky utahování opasků vyvolají odpornou, ostře konkurenční nacionalistickou politiku a že podobně jako ve třicátých letech se může stát liberální demokracie terčem útoků i v těch nejdemokratičtějších zemích.

Fukuyamovi se zdá zvláštní, že hospodářská krize od r. 2008 a politická nespokojenost, která od té doby vznikla, vyvolává pravicový populismus, nikoliv ale levicový populismus. "Levice není silná nikde," říká. "Neexistují silní charismatičtí levicoví politikové nikde. Jak je možné, že je ten darebák Berlusconi pořád ještě premiérem? Je to proto, že levice v Itálii není schopná přijít s inspirující agendou, v kterou by lidi byli schopni věřit."

Fukuyama je přesvědčen, že v dlouhodobé perspektivě svět směřuje k demokracii, ale v krátkodobé perspektivě to s námi všemi může dopadnout špatně, protože demokracie neprospívá v hospodářských krizích.

Fukuyama původně podporoval Bushovu vládu, ale od republikánů se odvrátil po fiasku Iráku. "Oni nezaútočili na Irák, aby tam vyvezli demokracii," říká. "Zaútočili na Irák z bezpečnostních důvodů a ospravedlnění o demokracii na to přilepili až později, což věci demokracie moc nepomohlo." Fukuyama pořád ještě věří v americké ideály, ale musejí být vyváženy pomocí "měkké moci". "Američané neumějí přinášet demokracii do jiných zemí a jsou velmi špatní kolonialisté. Podívejte se na dopad USA na Jižní Ameriku nebo na jedinou kolonii, jakou jsme kdy měli, Filipíny. V těch zemích se stále lidem vede dost špatně. Vklopýtali jsme do Afghánistánu a do Iráku, což jsou v podstatě kmenové společnosti, a Američané nemají tušení, jak kmenové společnosti fungují."

Chyby Bushových let byly podle Fukuyamy důsledkem Reaganova úspěchu, když zvítězil nad Sovětským svazem. Byla to hazardní hra, která náhodou vyšla, a to jenom díky Gorbačovovi. "Uskutečnil se malý zázrak: Zaujměte tvrdý postoj vůči diktatuře a ona se náhodou rozloží - a americká vláda si začala myslet, že to tak bude fungovat vždycky. Jenže východní Evropa, to byl mimořádný případ. Byly to v podstatě západní společnosti, které unesl Sovětský svaz, a tak bylo přirozené, že se vrátily k západním hodnotám, kdežto Irák, nikdy západní hodnoty nebyl ochoten přijmout.

A co Libye? Nebyla to také chyba? Vytvoření bezletové zóny Fukuyama podporoval, protože by "bylo strašné, kdyby Kaddáfí dobyl Bengází". Je sice pravda, že nyní jsme tak trochu ve slepé uličce, ale pořád je to lepší než dovolit Kaddáfímu, aby okupoval Bengází. Větší otázkou je, jak vytvořit po odchodu Kaddáfího úspěšný stát a americká Národní nadace pro demokracii poskytuje informace vzbouřeneckým skupinám jak vytvořit podmínky pro úspěšnou změnu vlády.

Navzdory problémům vidí Fukuyama naději. Vítá také konec americké hegemonie a je přesvědčen, že nová multipolarita ve světě vytvoří větší stabilitu. O Rusku tvrdí, že to je "beznadějná země" - kdyby neměli energii, byla by to země naprosto bezvýznamná. Od té doby, co se tam dostal Putin k moci, se tam nestalo nic dobrého. V Rusku se musí dostat k moci generace mladších Rusů, kteří nebudou trpět zakomplexovaností. Čína je podle Fukuyamy "opravdu zajímavá situace" - vysoce kvalitní autoritářský režim. Mohl by se stát konkurencí vůči liberálnědemokratickému modelu? "Teoreticky je to možné, ale bylo by nesmírně obtížné takový systém jinde napodobit a ani Číňani si nemyslí, že by to bylo možné, a tak ten systém neprosazují pro jiné země."

Navzdory všemu věří Fukutama, že liberální demokracie je konečný bod politického vývoje a že je to systém, o nějž nakonec budou usilovat všechny země.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
10304

Diskuse

Obsah vydání | 26. 5. 2011