"Fašizující" odboráři u Sv. Václava

24. 5. 2011 / Miloslav Štěrba

Sobotní manifestace odborů na Václavském náměstí zůstává zdrojem poznání jednak pro samotné organizátory, ale i pro politiky, kteří mají v pracovní náplni práci s masami. Ostatně, novináři spatřili mezi manifestanty pány Jiřího Paroubka a Vojtěcha Filipa. A především nás informovali, že České pošty daly účastníkům 300 Kč. Což naštvalo mluvčí ČMKOS a odměny označila za provokaci. Je přece neslučitelné, aby demonstrant byl úplatný, na stejné úrovni jako volič za stovku v Krupce. Nu což, naši neúplatní novináři o tomto prohřešku informovali včas a podrobně zdejší lid. Příště si musí odboráři dát pozor.

Stejně si musí dát pozor, aby v jejich vystoupení nezazněly hlasy vyzývající k "hněvu" a "odporu", protože tím vyvolávají u veřejnosti "nesnášenlivost". (Občané odboráři jsou podle některých zdejších mudrců povinni "snášet" reformy vládní garnitury.) A jak hodnotit upozornění vládě od Jaroslava Zavadila, který připomněl (proč asi?) defenestraci z roku 1618. Politoložka Vladimíra Dvořáková to zhodnotila po svém a zcela výstižně: "... když tohle jednou bouchne, pak už se to dá jen těžko ukočírovat". (2) Největší díl oprávněného pravicového hněvu však sklidila mluvčí občanské iniciativy ProAlt Tereza Stökelová svými slovy o "vypovězení poslušnosti" těm, kdo jsou u vlády. Je zřejmé, že pravice má opět téma k přemýšlení. Poslanec Michal Doktor spatřuje v uvedených slovech "fašizující" prvky, které doposud média nalézala jen v akcích krajní pravice.

Člověk si musí klást otázku, jak je to s tím fašismem, s divokou ulicí - anarchií, ve chvíli, kdy legální odbory svolají na povolené místo shromáždění svých členů, a pak z tribuny znějí slova zvedající ze židlí naše pracovité legislativce? Nebo snad odborář či členka občanského sdružení nemají právo navázat na tradice předchůdců, svých soudruhů z vyspělých evropských zemí, kde při akcích odborářů vlaje daleko víc rudých praporů, zní Marseillaisa či Internacionála? Naši odboráři se rozešli po zaznění hymny Kde domov můj. Bylo to stylové, neboť v průběhu manifestace (chyběly však zaťaté pěsti, případně poskakování Kdo neskáče...) si shromáždění poslechli úryvky z Gottovy "Být stále mlád, nikdy stáří...", když se na přetřes dostalo téma důchodů, a také část hitu Svěráka-Uhlíře "Jdu s děravou patou, mám horečku zlatou, jsem chudý, jsem sláb, nemocen" ve chvíli nářků nad snižováním životní úrovně. Žádná Píseň práce, Internacionála či, nedej bože, socanský Rudý prapor.

Přesto všechno byla odborářská akce inspirativní a překvapivá, jestliže z tribuny zněla slova proti současné vládě z úst bývalé poslankyně za US-DEU Táni Fišerové, Václava Krásy z NRZP, ale především občanské aktivistky Terezy Stöcklové:

"Sešli jsme se tu dnes, abychom řekli NE současné vládě a jejím reformám. Vláda přiznává, že je zkorumpovaná, ale říká: nechte nás dokončit ty skvělé reformy. Navrhované reformy penzí, zdravotnictví, vědy či vysokého školství, stejně jako úpravy daňových zákonů jsou přitom nejhorší formou korupce. Mají uzákonit rozkrádání veřejných zdrojů a zbídačování společnosti. Říkáme jim NE. Sešli jsme se tu ale také proto, abychom řekli ANO. Abychom řekli něco pozitivního. Abychom ukázali, že společnost existuje, nedá se jednoduše zblbnout a nedá se smést. Nejsme bezmocní. Moc není věc, kterou někdo ve společnosti má, a druhý ji nemá. Moc je vždy vztah mezi vládnoucími a ovládanými a předpokládá aktivní účast ovládaných na tomto vztahu. Vystupme z tohoto vztahu. Vypovězme těm, kteří jsou dnes u vlády, poslušnost. Přestaňme hrát podle pravidel, která nás poškozují.(A v narážce na postavu z egyptské revoluce):Otevřeme oči dřív, než nám je někdo zkusí vystřelit."

Nikoli slova o "rytí držkou" v podání Karla Kryla. A přitom by jeho písně mohly příště nahradit ony sladkobolné a sentimentální, tak protiřečící (třebaže vtipně) hlavnímu poslání odborářské manifestace.

0
Vytisknout
7861

Diskuse

Obsah vydání | 26. 5. 2011