Margaret Thatcher a Ronald Reagan coby nevábné fosílie neoliberalismu

22. 7. 2011 / Daniel Veselý

V poslední době -- zdá se -- jako by se roztrhl pytel se svatořečením západních politických "es" z časů studené války. V Praze se pyšníme čerstvě přejmenovanou Reaganovou ulicí, v Londýně dokonce stojí Reaganova socha. A nyní se dozvídáme, že začátkem příštího roku do kin poputuje film ZDE o Margaret Thatcher, ačkoliv se o něm vydatně píše už nyní. Zdá se mi, jako by se v době, kdy má neoliberalismus, jehož byli oba dva uvedení politici horlivými apologety, na kahánku, začal pěstovat nevábný kult osobnosti -- coby marné a směšné gesto ve snaze zastavit nezastavitelné.

Od českých sdělovacích prostředků přirozeně nemůžeme očekávat nic jiného než servilitu vůči těmto zbožštěným persónám -- a o Margaret Thatcher se dozvídáme, že ji v avizovaném snímku můžeme ZDE "sledovat coby neochvějnou vůdkyni, ale i ženu, jíž se bortí rodinný život a která zdaleka není tak jistá, jak působí". V jiném českém periodiku se v souvislosti s chystaným snímkem můžeme dočíst: ZDE "Margaret Thatcherová byla mimořádně silná osobnost, která šla s nebývalou odvahou, razancí a neústupností za svými vizemi. Její éra (1979 až 1990) byla obdobím velkých sociálních a ekonomických změn v Británii. Jako jediná žena v úřadu britského premiéra dokázala zlomit moc odborů, které místy až tyranizovaly Británii neustálými stávkami, a z milionů Britů učinila majitele akcií a domů. Británii vrátila mezinárodní prestiž velmoci."

Ani náznak jakéhokoliv kritického tónu, jen čirá ikonizace této osoby. Také není s podivem, když tuzemský tisk referuje o "tyranské moci odborů" -- ty přece nejsou košer ani u nás, proč by měly být v Británii? Horší už je to s pověstným ekonomickým boomem v průběhu let "thatcherismu". Ono "zlomení moci odborů" de facto znamenalo jejich plošnou decimaci.

Stoupenci neoliberalismu včetně Václava Klause oslovsky opakují premiérčinu mantru TINA (There is no alternative, tj. neexistuje žádná jiná možnost) v souvislosti s doktrínou ekonomiky volného trhu a kapitalistické globalizace. Jakákoliv odchylka od tohoto statu quo podle thatcheristů vede k "jisté katastrofě ZDE". Avšak události několika uplynulých dekád, jakožto i uplynulých let, ukázaly, že právě tato ortodoxní doktrína (podobně totalitární a rigidní doktrínou je třeba marx-leninismus -- pozn. aut.) vede k "jisté katastrofě", nikoliv ony odchylky. Ty by spíše pohromě takového rozsahu bývaly mohly zabránit.

Hodně se píše, že britská ekonomika za vlády Železné lady posílila a vymanila se z "neefektivního socialismu" předchozích vlád. Existuje ovšem více úhlů pohledu na tento údajný hospodářský rozkvět. Kritici thatcherismu poukazují na skutečnost, že jeho úspěchy byly vykoupeny na úkor sociálních ztrát britské veřejnosti. Průmyslová výroba během té doby prudce klesla, a to vedlo ke zvýšené nezaměstnanosti, která se do roku 1984 ztrojnásobila, ačkoliv později poněkud klesla (Margaret Thatcher působila v premiérské funkci v letech 1979 až 1990 -- pozn. aut.). Když Železná lady na svou funkci v roce 1990 rezignovala, živořilo pravděpodobně 28% dětí žijících ve Velké Británii pod hranicí chudoby -- a tento údaj se do roku 1994 navýšil na 30% ZDE. Thatcher je rovněž obviňována z toho, že ekonomická opatření její vlády ve Spojeném království zdvojnásobila míru chudoby. Kupříkladu míra dětské chudoby zde byla v roce 1997 nejvyšší v Evropě ZDE.

Co se zahraniční politiky vlády Margaret Thatcher týče, narazíme na podivné paradoxy. Železná lady podporovala pravicové diktátory, jakým byl třeba Pinochet, ale to je v celku známá skutečnost. Přestože jde o sveřepou antikomunistku a antisocialistku, de facto celé své funkční období podporovala (stejně jako Reaganova administrativa, což kupodivu jeho zaníceným stoupencům a stavitelům soch nevadí -- pozn. aut) bolševické monstrum Pol Pota. Ačkoliv Pol Pot představoval oficiálního nepřítele západních zemí a Číny, komunistický Vietnam byl pro ně ještě horším nepřítelem, neboť ho podporoval Sovětský svaz. Poté co vietnamská invaze do Kambodže na sklonku roku 1978 ukončila genocidu Rudých Khmerů v čele s Pol Potem, které se dopustili na vlastním národu, byl Vietnam za tento neuvážený krok potrestán čínským vojenským vpádem s podporou Washingtonu.

Novinář a dokumentarista John Pilger uvádí ZDE, že předáci Rudých Khmerů byli v následujících měsících a letech v thajském exilu podporováni Spojenými státy, Čínou a nejvíce vládou Margaret Thatcher, a dále píše: "Ačkoliv vláda Rudých Khmerů přestala existovat v lednu 1979, jejím zástupcům bylo v OSN umožněno držet pozice, na čemž trvaly Spojené státy, Čína a Velká Británie." V roce 1989 byla objasněna a konkretizována role britské vlády a její podpory Rudých Khmerů, jak pokračuje Pilger: "Britské speciální jednotky SAS bojovníkům z řad Rudých Khmerů dodávaly zbraně a poskytovaly jim výcvik, který v průběhu čtyř let probíhal na tajných thajských základnách. Thatcher dokonce prohlásila, že umírněné kádry z řad Rudých Khmerů by mohly mít nějaký vliv v budoucí vládě. Přirozeně, že britská vláda tyto skutečnosti do světa nevytrubovala. Teprve v roce 1991 přiznala, že jednotky SAS "hnutí odporu" podporovaly od roku 1983." Pilger na konci textu cituje kambodžského obhájce Ta Moka, který prohlásil, že všichni cizinci, kteří Rudým Khmerům poskytovali podporu, by měli být postaveni před soud s tím, že žádné výjimky neexistují -- Madeleine Albright, Margaret Thatcher, Henry Kissinger, Jimmy Carter, Ronald Reagan a George Bush.

Další nepříliš známou kapitolou éry Margaret Thatcher, jež se s velkou pravděpodobností v avizovaném filmu neobjeví, je její vřelý přátelský postoj vůči jednomu z největších řezníků 2. poloviny 20. století -- indonéskému generálovi Suhartovi. Když v polovině 60.let Suharto masivně likvidoval indonéskou komunistickou stranu a bezpočet bezzemků, Spojené státy ho při tom aktivně podporovaly. Přestože během několikaměsíčních jatek přišlo o život až milion lidí a později se indonéskému generálovi podařilo vyvraždit statisíce lidí ve Východním Timoru, Západní Papui a Acehu, Margaret Thatcher o indonéském generálovi prohlásila, že ZDE "je jedním z nejlepších a nejcennějších přátel".

Velká Británie za vlády Margaret Thatcher zásobovala indonéskou armádu včetně vyhlazovacích komand Kopassus zbraněmi a dalším vojenským materiálem. Od roku 1978 Jakarta od Londýna kupovala letouny Hawk, rakety, helikoptéry, obrněná vozidla, zařízení na likvidaci min atd... Margaret Thatcher dokonce od svých indonéských protějšků obdržela vyznamenání za to, že v Indonésii propagovala britskou technologii, a s dojetím tehdy prohlásila: "Jsem jedna z vás ZDE."

John Pilger ve svém snímku o tragédii ve Východním Timoru "Death of a Nation: The Timor Conspiracy" zpovídal Alana Clarka, který byl ve vládě Margaret Thatcher zodpovědný za zásilky většiny zbraní Suhartovi. Pilger se Clarka zeptal, jestli mu osobně nevadí, že způsobil tolik utrpení a zla. Clark mu odpověděl, že ani trochu - že ho to vůbec ani nenapadlo. Existuje pak rozdíl mezi svědomím demokraticky zvoleného politika a diktátora?

0
Vytisknout
7068

Diskuse

Obsah vydání | 22. 7. 2011