Zlikvidují viry pandemii, jíž je člověk?

29. 9. 2012

Patří sem svět prasečí chřipky, ptačí chřipky, SARS, bubonický mor, španělská chřipka z let 1918-1919, jejímž zdrojem byl mořský pták a která usmrtila až 50 milionů lidí, a řada dalších nových chorob. Je to svět jednadvacátého století. Zoonotický původ má i choroba AIDS, jejíž virus přeskočil v západní a střední Africe v důsledku několika náhod ze zvířat na člověka.

Zoonotické patogeny se dokáží skrýt, většinu u rezervního hostitele, v živém organismu, který nese patogen, ale sám neonemocní. Když se zdá, že nemoc mezi epidemiemi zmizela, často stále dál existuje vskrytu, u rezervního hostitele. Ekologický otřes způsobuje, že se nemoc aktivuje.

Virus Marburg v jeskyni s netopýry byl identifikován jako vážná hrozba pro Ugandu i svět. Vědci se znepokojením zjistili, že netopýři nežijí jen v té jediné jeskyni, ale přesunují se po zemi a potenciálně po celé Africe.

Na jiný zoonotický patogen, Sars, zemřelo v roce 2003 asi osm set lidí. Že na tento virus nezemřely miliony, bylo způsobeno tím, že lidstvo mělo štěstí. Laboratoře virus nesmírně rychle identifikovaly a zdroje viru byly efektivně izolovány. Jiným důvodem, proč se virus nerozšířil, bylo to, že se příznaky nemoci způsobené virem Sars objevují u lidí dřív, než začne být virus silně nakažlivý. Proto bylo možno případy onemocnění Sars izolovat, než dosáhly vrcholu své nakažlivosti. U chřipky a jiných chorob je tomu obráceně, právě proto zřejmě na španělskou chřipku v letech 1918-1919 zemřelo tolik milionů lidí.

Největší nedávná zoonotická pandemie byla, jak známo choroba AIDS. Zahynulo na ni asi 30 milionů lidí, 34 milionů je nemocí AIDS nakaženo a epidemie nekončí. Naštěstí se nedokáže virus AIDS přenášet vzduchem. Kdyby mohl, lidstvo by už bylo zřejmě mrtvé. Totéž platí o viru vztekliny. Kdyby se virus vztekliny dokázal přenášet vzduchem, byl by to nejhroznější patogen na této planetě. Dobře adaptované na přenášení vzduchem jsou viry chřipky, proto dokáže nový virus chřipky ovládnout svět během několika dní.

Rozhodující je schopnost nákazy od jednoho člověka na druhého. Tato schopnost rozlišuje bizarní děsivou, lokalizovanou a občasnou chorobu od globální pandemie. vědci se už patnáct let děsí ptačí chřipky, viru známého jako H5N1. Vědci vědí, že tento virus je u lidí nesmírně ničivý. Naštěstí se z člověka na člověka dosud přenáší jen velmi těžko. Virus H5N1 nedostanete, pokud zrovna nezabíjíte jím nakaženou slepici. Avšak pokud tento virus zmutuje a naučí se přenášet se z člověka na člověka, vznikne z něho vážná a nebezpečná pandemie.

Člověk je v historii savců výjimečným tvorem. Žádný jiný primát kdy neměl na planetě Zemi tak velký dopad jako člověk. Z ekologického hlediska jsme paradoxem: máme velké tělo a žijeme dlouho a je nás groteskně obrovské množství. Jsme pandemií.

A charakteristickým rysem pandemií je, že končí. Někdy až po mnoha letech, jindy velmi rychle. V některých případech končí pozvolna, v jiných okamžitě.

Potíž je, že předpovědět vznik nového smrtícího viru je téměř nemožné, v důsledku mnoha proměnlivých faktorů. Nicméně nemůžeme zůstat slepí, nepřipravení a fatalističtí. Musíme být na pozoru, připravení a schopní reagovat rychle. Vědci dávají pozor. Jsou to naše hlídky. Musíme si ale uvědomit, že všechny nedávné epidemie jsou součástí širšího vzorce a že lidstvo je odpovědno za vytvoření tohoto vzorce.

Počet našich obyvatel stoupl na více než 7 miliard. Žijeme v obrovských hustotách v mnoha městech. Pronikáme do posledních velkých pralesů a divokých ekosystémů na této planetě.

Kompletní ukázka v angličtině ZDE