William Hague jako britský ministr zahraničí: umlčený a služebný

15. 7. 2014

čas čtení 2 minuty

Odcházející britský ministr zahraničí byl bývalou hvězdou Konzervativní strany, který ve funkci propadl frázím a válkychtivosti, píše v deníku Guardian konzervativní komentátor Simon Jenkins:

Epitafem Williama Haguea jako britského ministra zahraničí se stal postupný kolaps libyjského režimu. Jeho éra byla věkem bez tématu, rétorikou bez obsahu. Když Hague ministerstvo zahraničí převzal, vychloubal se, že Británie za něho dosáhne nového "globálního vlivu". Zanechal za sebou symbol tohoto "vlivu" - Libyi, která se propadla do anarchie.

Hague byl outsider z Yorkshiru, jehož hvězda svítila v devadesátých letech. Nikdy se ale nezotavil z toho, že v roce 2001 jako šéf Konzervativní strany ji přivedl k volební porážce. Jako brilantní a vtipný řečník, plný euroskepse, se za vlády Davida Camerona začal chovat podivně mlčenlivě. Nemluvil nikdy dřív, než nejprve promluvil premiér. Znamenalo to, že přestal hovořit lidskou řečí a propadl diplomatickým frázím. Hagueův projev byl už navždycky bědováním, plným válek proti terorismu, válek proti nedostatku, válek proti znásilnění a proti světu "nepřijatelných" režimů.

Cameron, a proto i Hague, se neinspirovali robustním individualismem Thatcherové v zahraničí, ale děsivou podřízeností Tonyho Blaira washingtonským neokonzervativcům. Trýznivý odchod z Iráku a z Afghánistánu a nezodpovědná intervence v Libyi dokazovaly, že si britské ministerstvo zahraničí nedovede vytvořit vlastní světovou roli a snaží se dělat to, na co nestačí.

Tento postoj ministra zahraničí byl veden prázdnou válkychtivostí vůči Libyi, Íránu, Egyptu, Sýrii a Rusku a podlézavostí vůči státům v Perském zálivu a vůči ČÍně, v důsledku jejich hospodářské moci. Nákup křižníků naznačoval globální roli, kterou však v důsledku škrtů v armádě nebylo možno realizovat. Londýnské ministerstvo zahraničí se veřejně vyjadřovalo ke všem světovým událostem, od vraždění v Nigérii po zabíjení v Palestině. Megafon se stal náhražkou politické strategie.

Hagueův úkol byl proměnit britské ministerstvo zahraničí, které bylo svou podstatou proevropské a bylo skeptické vůči americkým problematickým akcím ve světě ve služebnou instituci britského premiéra, jehož názory byly opačné. Hagueovým posledním úkolem bylo podlehnout Cameronově obsesi, který chtěl zabránit tomu, aby se Jean-Claude Juncker stal evropským prezidentem. Hague měl jeho odmítnutí v EU vyjednat. V tom zcela selhal.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
8712

Diskuse

Obsah vydání | 17. 7. 2014